Je ukrytá v průmyslové části Otrokovic blízko hlavní cesty. Pro sklad potravinové banky je to výhodné místo, snadno sem zajedou větší auta, aby vyložila nebo naložila poklady, které ukrývá – mouku, luštěniny, konzervy, ale i ovoce nebo třeba pečivo. Zkrátka potraviny.
Kdo by čekal, že u vchodu bude nákupní košík, do kterého si zájemce naskládá, co potřebuje, nebo třeba výdejní pult, mýlil by se. „Nejsme výdejní místo, takže nejednáme přímo s klienty. Naši odběratelé jsou organizace, které s těmi lidmi pracují,“ vysvětluje ředitelka Potravinové banky Zlínského kraje Vendula Kovářová. „Jde třeba o charity, dětské domovy, azylové domy nebo i obce a farnosti. Těch máme hodně a to je dobře.“
Farářům i starostům v obcích lidé důvěřují, a pokud se někdo z komunity ocitne v nesnázích, dozvědí se o něm.
„U nás jde skutečně o lidi, kteří by sami o pomoc nežádali. Nevypráví na počkání každému, že se dostali do potíží,“ potvrzuje Jiří Palán, farář Českobratrské církve evangelické v Huslenkách. Jemu se ale se svými starostmi svěřili a on jim mohl zprostředkovat pomoc. Celkem se v obci dostala k pěti osobám, včetně dětí.
Ještě v roce 2021 banka zásobovala na 50 organizací, loni už jich bylo 90. Objem potravin se zvýšil z 200 na 400 tun. „Je to ale hlavně proto, že se o bankách obecně mnoho nevědělo,“ uvažuje Kovářová.
Ve Zlínském kraji není situace zlá, banka je zásobená díky podzimní potravinové sbírce a průběžným dodávkám. Postupně se zklidnil i stav vyvolaný příchodem velkého množství uprchlíků z Ukrajiny. Potřebovali pomoc především v prvních měsících, než se v novém prostředí zorientovali.
Aktuálně v kraji zůstává zhruba 12 500 Ukrajinců, z toho přes 3 500 osob jsou děti do 15 let a senioři. „Integrovali se a v tuto chvíli už naši podporu nijak zvlášť nepotřebují,“ uvažuje Kovářová.
Banku zásobují velké prodejny
Přesnou evidenci s údaji o lidech, kterým pomáhají, ale nevedou. Nepotřebují ji, v principu jde o rychlou pomoc, k níž administrativa není zapotřebí. S tím, že by jejich služby někdo zneužíval, se nesetkali. „Věděli bychom o tom, naši pracovníci se pohybují v terénu, přímo v rodinách. Když tam dovezou potraviny, často z nich rovnou pomáhají něco uvařit,“ doplnil ředitel vsetínského Azylového domu pro ženy a matky s dětmi Michal Trčálek.
S bankou spolupracuje jako ředitel azylového domu, zároveň ji pomáhal rozjíždět. Banka je členem Federace potravinových bank, která k jejich zakládání před pár lety vyzývala. Ve Zlínském kraji tehdy nebyla, a proto se společenství tří organizací působících v sociálních službách rozhodlo ji založit, konkrétně Azylový dům pro ženy a matky s dětmi, Azylový dům pro muže Elim ve Vsetíně a zlínská pobočka Naděje.
Hlavní zdroje má potravinová banka dva. Jednak celonárodně vyhlašované potravinové sbírky, kdy lidé nakoupí a zboží rovnou v obchodě darují. Kromě toho je živa z přebytků velkých prodejen.
Ty jí věnují potraviny, které už nebudou nabízet zákazníkům. Zbylé pečivo, méně výstavní kusy zeleniny a ovoce nebo zboží po lhůtě minimální trvanlivosti. Všechno jsou to potraviny, které by člověk doma bez okolků spotřeboval. Skladovat se ale nedají a musí se rovnou dostat mezi lidi.
Podstatné je neplýtvat jídlem
Potraviny, ze kterých se dá vařit, míří do rodin s dětmi či k samostatným seniorům. Lidem bez domova zase přijde to, co se vařit nemusí.
Banky v některých krajích shromažďují a vydávají také oděvy nebo nábytek. Na to v Otrokovicích nemají prostory. Kromě toho míří jiným směrem. Rozrůst se chtějí o kuchyni, ve které se budou přebytečné potraviny zpracovávat.
I když lidé banku vnímají především jako zásobárnu potravin, není to tak. Jejím posláním je bránit plýtvání. „Když neudáme třeba jablka, tak je nasušíme nebo jiné ovoce zpracujeme na marmelády. To je naše vize,“ vysvětluje Kovářová.
Velkou roli hraje i ochrana životního prostředí. Zboží nemusí nutně projít skladem, proto se nevozí křížem krážem po kraji. Když někdo potraviny nabídne, domluví pracovníci banky přímo v místě organizaci, která je převezme a zužitkuje.
Třeba zmíněný azylový dům pro ženy a matky s dětmi. Část potravin se využije přímo v zařízení, kde mají ženy k dispozici společnou kuchyni. Část s sebou berou pracovníci do terénu. Potřebných rodin také přibývá, nárůst ale není skokový a služby zatím stíhají poptávku pokrýt. „Čekací listinu vedeme, ale že bychom tady měli zástupy maminek, to ne,“ ujišťuje Trčálek.
