Tyhle děti ve věku 2 - 4 let mají "blbou vlastnost", že se na zavolání v krizové situaci kolikrát ani neozvou. Taky se nám to stalo, synovi byly 3 roky, ztratil se nám v lese za naším domem a my volali, hledali a pak jsme ho po deseti minutách našli v křoví tak blízko, že nás celou dobu musel slyšet. Byl tak šikovně schovaný.

Nebo v obchoďáku potkáte malého caparta jak tam chodí a ani vlastně neví že se ztratil. Zeptáte se ho kde má maminku nebo tatínka a slovo z něj nevypáčíte. Tak ochranka atdatd. Vlastní zkušenost...

To pětileté děcko už ví, brečí, volá, hledá.

Je to samozřejmě individuální, ale nějaká taková věková hranice tam je.

O rodičích se v článku nepíše, zato v diskuzi... Ale, že tihle caparti jsou jak vítr a uhlídat je není jen tak. Upřímnou soustrast.

To je tak strašný, že u toho čtení nemůžu ani popadnout dech. Mám tří letého hošíčka a ta představa je naprosto zdrcující.

Musíme dávat pozor co to jde,žádný jiný recept na toto neexistuje...

Prostě to nepochopím a nezlobte se za to na mě...rodič by měl eliminovat veškerá rizika ,zde to hlavní riziko eliminováno ROZHODNĚ nebylo...i za cenu toho ,že se od malého netrhnu a kor především u vodního toku...smutná a zbytečná smrt

Žádný rodič není schopen eliminovat veškerá rizika. Děti je třeba hlídat, to samozřejmě. Ale když jich máte víc, nejste schopen každému věnovat 100% pozornost.

máme 4,5 a 2,5... chápu, jak strašný to pro ně je a taky jak těžký je nechat dětem volnost v rozvoji, ale zároveň je hlídat, aby se jim nic nestalo ...

Dávno jsem pochopila, že říkat "mně by se to stát nemohlo" je pouze fráze. 24 hodin ve střehu neumí být nikdo.

Neteř se měla fotit, šly jsme ji do koupelny umýt a upravit : maminka, babička, teta. Přesto se jí podařilo spadnout tak, že jsme ani jedna nebyly tak rychlé, abychom ji zachytily a měla pěkného moncla, focení nebylo.

Tady naštěstí nešlo o život, ale sama jsem měla velmi aktivní děti a vím, jak těžké bylo je uhlídat.

S rodiči soucítím a v žádném případě jim nic nevyčítám.

Ad1: Nevim, proc byste jim mela neco vycitat. Ad 2: A naopak, jak muzete vedet, ze tam nekdo hrube nezanedbal dohled nad tak malym ditetem.

Hrůza.

Škoda... Moc jsem klukovi a rodičům fandil, když jsem si včera přečetl, že ho hledají. A teď nezbývá, než popřát pozůstalým mnoho sil, ach jo...

Vzhledem k tomu, že i v této diskuzi se vyskytují jedinci s nulovou schopností sebereflexe, kteří se domnívají, že "jim by se to stát nemohlo", mi to nedá nenapsat: To, že se vám nezabilo dítě, znamená, že jste měli štěstí. Opatrností jste mu třeba šli naproti, ale nikdo z vás se nevyhnul situaci, kterou vaše dítě přežilo jen se štěstím. Zamyslete se nad sebou, jestli jste toho vubec schopní.

Nemusíte u toho tak moralizovat, ale jinak máte pravdu. Dožít se ve zdraví dospělosti, to chce trochu štěstí.

Taky lituju toho, kdo ho našel. Jak mu je a jak se bude třeba doma koukat na děti jestli má.