Prohlídkový okruh začíná stálou výstavou věnovanou slavnému ohýbanému nábytku.
„Máme tu na padesát židlí, které vyráběly místní firmy, Thoneti a Kohnové,“ popsal historik muzea Pavel Mašláň.
Další historické expozice se věnují počátkům valašské kolonizace a zbojnictví. Návštěvníci obklopení vědry, zvonci a vycpanými ovcemi okusí atmosféru dobové salaše, aby si vzápětí prohlédli pistole s křesadlovými zámky nebo halapartny ze 17. století.
Na plátně zakrývajícím jedno z oken jsou vyobrazeny kresby Mikoláše Alše, na nichž jsou zbojníci Ondráš, Juráš a portáš Stavinoha. Původní obrazy zdobily stěny Libušína na Pustevnách.
Expozice myslí i na valašská řemesla a zvyky
V další místnosti lidé narazí na vystavené elektromotory nebo drobnou kolejovou dráhu, po níž jezdí model Slovenské strely. Připomínají alespoň malou část z vynálezů továrníka a bývalého starosty Vsetína Josefa Sousedíka.
„Z pozice starosty se zasadil o vznik vsetínské Zbrojovky, největšího zaměstnavatele ve městě ve druhé polovině 20. století. Výstava proto mapuje i průmyslové tradice, které na Sousedíka navazovaly,“ vysvětlil Mašláň.
Návštěvníci uvidí také nože z továrny bratří Bubelů a sklářské výrobky.
K rozvoji průmyslu na Valašsku pak přispělo v 19. století především dřevařství. Jeho význam připomíná několikametrový model krajiny se stromy a korytem řeky. Poteče jím voda, po které si děti budou moci pouštět malý vor.
„Snažili jsme se expozice udělat co nejzajímavější,“ řekl Mašláň.
Jeho slova potvrzuje dřevěný bunkr, který je součástí expozice věnované Protektorátu a odboji na Vsetínsku. Zájemci si díky ní mohou prohlédnout dobové uniformy a zbraně.
V několika sálech jsou nainstalovány také etnografické expozice. Sledují řemesla a zvyky, které mají na Valašsku staletou tradici. Kroje, kraslice a betlémy tak ve vitrínách střídají křiváky, brousky nebo pletené punčochy.
Výstavy si mohou lidé projít s průvodcem, ale též samostatně s brožurou v ruce. Další informace o vystavených exponátech najdou na několika dotykových obrazovkách přímo v expozicích.
Posledními soukromými vlastníky budovy byli Baťovi
Výraznou modernizaci má za sebou i technické zázemí zámku. Vyměněná jsou okna a dveře, prohlédla vstupní hala a toalety, nové jsou elektrické rozvody.
„Některé ze starých hliníkových drátů ještě pamatovaly paní Baťovou,“ připomněl projektový manažer muzea Jiří Trezner.
Právě manželka Tomáše Bati Marie byla spolu se synem Tomíkem posledním soukromým vlastníkem budovy. Baťovi ji získali v roce 1938 a patřila jim až do znárodnění roku 1949.
Zásluhou moderních posuvných depozitářů, které jsou doplněny klimatizací s možností regulace teploty a vlhkosti, bude lépe postaráno o sbírkové předměty.
Výrazná změna čeká v mramorovém sále. Oblíbené dějiště svateb, koncertů a plesů má nové osvětlení, ozvučení a klimatizaci. K vidění je zde také výstava Roky s barvami akademického malíře Ilji Hartingera.
