Nejen lidé z Valašska znají Martu Santovjákovou Gerlíkovou především jako vynikající muzikantku. Je však i autorkou námětu a producentkou chystaného celovečerního filmu Děda, který od loňského léta filmaři v regionu natáčejí.
„Chci jeho prostřednictvím divákům představit život v trošku jiném světle, než jak jej dnes spousta z nich vnímá,“ říká.
Jak se z lidové muzikantky stane autorka filmu?
Úplně jednoduše. Když se narodí na jablůneckých pasekách, kde zároveň vyrůstá, má tu pravou babičku z dědiny a odmala ji zajímají tradice, není to problém.
Scénář své filmové prvotiny jste psala sama?
Námět je můj. Scénář jsem pak napůl tvořila s kamarádem, režisérem Milanem Baselem. On zpracovává hranou část zasazenou do současnosti, já mám na starost historické části. Pomáhají mi s nimi etnografové a historici, takže má film i vzdělávací formu. Snažíme se o co nejvěrnější přiblížení době na začátku 20. století.
O čem tedy film bude?
Příběh je ve zkratce o dědovi, který žije na vesnici. Na prázdniny za ním přijíždějí vnoučata z Prahy, zkažená dnešní dobou. Zajímají je jen tablety, notebooky a počítačové hry. Děti jsou znechucené, protože měly jet na exotickou dovolenou, ale kvůli vytíženosti rodičů z toho sešlo. Dostanou se tedy na valašský venkov, kde prožijí takové prázdniny, že najednou jsou schopné vnímat krajinu a přírodu kolem sebe a počítače odsunou na druhou kolej.
Jsou podle vás dnešní děti právě takové?
Bohužel, nedokážou si v lese pomalu udělat ani bunkr, jako to znám z vlastního dětství. Zdá se mi, že se vytrácí povědomí o tom, že v přírodě je pro ně všechno zadarmo. Rodiče radši dávají peníze do zbytečných vymožeností. Pak lidi neumí vzít do ruky ani sekeru nebo okopat zemáky.
Film DědaDevadesátiminutový příběh provede diváky historií, zvyklostmi, řemesly, nářečím, přírodou a událostmi současného i dobového Valašska. Natáčení odstartovalo loni v létě a potrvá až do letošního srpna. Štáb se pohybuje ve Velkých Karlovicích, Valašských Kloboukách, Valašské Bystřici, Lešné u Valašského Meziříčí, chystá se i do Frenštátu pod Radhoštěm nebo Prlova. Hrají František Segrado, David Suchařípa, Petra Hřebíčková, Petr Čtvrtníček, Anna Čtvrtníčková a další. Významnou roli má ve filmu několik valašských folklorních souborů. Autorkou námětu je valašská muzikantka Marta Santovjáková Gerlíková. Režie se ujal Milan Basel. V tuzemských kinech by se měl film poprvé objevit v létě 2016. |
Snímek Děda cílí i na tradice.
Hodně je opomíjíme. Dřív se lidé sešli u vánočního stolu proto, aby byli spolu, protože se mají rádi. Nasávali atmosféru. Dnes už se děti těší jen na dárky. Na význam tradic a zvyků, nejen z Valašska, by se nemělo zapomínat.
Takže jde o rodinný film?
Ano. Má být inspirací pro děti, ale i pro jejich rodiče. Pro seniory pak třeba vzpomínkou na dobu jejich dětství a život jejich rodičů a babiček. Každá generace si v něm najde svoje.
Kdo se představí v hlavních rolích?
Prim hraje František Segrado v roli dědy. Je z Jablůnky, stejně jako já. Tatínka ztvární David Suchařípa, který má přítelkyni z Rožnova. Role maminky se ujme Petra Hřebíčková, která léta působila ve Zlíně. Zahraje si i Petr Čtvrtníček s dcerou Aničkou, která představuje vnučku. Všichni se na to těší, nebyl problém je k účasti na filmu přesvědčit.
Už jste naznačila, že se snímkem prolínají dvě časové roviny, současná a retrospektivní. Tu tvoří dědovy vzpomínky, jimiž dětem přibližuje valašské tradice a historii. Tyto pasáže asi zahraje někdo jiný, že?
Ano, především folklorní spolky z Valašska. Mezi nimi hraje nejzásadnější roli soubor Ovčák z Hovězí, jehož členové představují historickou rodinu. Dalších asi sedm souborů zpracovalo další témata v tradičních oděvech.
František Segrado má pověst opravdového valašského bohéma. Jaká je s ním spolupráce?
Naprosto úžasná. Dokáže okolí svou bezprostředností okamžitě odzbrojit a pobavit. Je to zemitý a bodrý Valach, takže bude dědou se vším všudy. A snad jeho pozitivní náhled na svět zasáhne i diváky.
Kam už jste se s kamerou dostali?
Natáčeli jsme ve Velkých Karlovicích, Valašských Kloboukách nebo Valašské Bystřici. Byli jsme i v Lešné u Valašského Meziříčí, podíváme se také do Frenštátu pod Radhoštěm. Stěžejní je krásná usedlost Na Sihle v Karlovicích z roku 1848, vyhledáváme i jiné dobové dřevěnice. Film by ale neměl být pouze valašský. Význam tradic se totiž po celé republice až tolik nemění.
Segrado žije podobný život jako filmový děda„Na vnuka už nemám věk, tak jsem vzal zavděk dědou,“ okomentoval před nedávnem svou roli v připravovaném filmu z Valašska představitel hlavní role František Segrado. Přestože si jméno udělal především jako písničkář s podmanivým hlasem, snímek Děda neznamená jeho první účast před kamerou. Zahrál si už ve filmu Strážce plamene v obrazech nebo televizním seriálu Okno do hřbitova. Brzy začne natáčet s režisérem Viktorem Polesným také snímek Zločin v Polné. Nikdy však nehrál hlavní roli. Až před nedávnem přišla nabídka, aby ztvárnil postavu zemitého dědy ve stejnojmenném filmu. „Přikývl jsem prakticky okamžitě. Na letní natáčení se těším,“ nezastírá Segrado, kterému budou před kamerou sekundovat David Suchařípa, Petra Hřebíčková nebo Petr Čtvrtníček. Šedesátiletý rodák z Jablůnky je sám už dvojnásobným dědečkem, proto nemusí mít ze zvládnutí své filmové role téměř žádné obavy. „Dá se říct, že žiju podobný život jako děda ve filmu. Touhu udělat vnukům pěkné prázdniny máme oba,“ říká. Hlavní poslání filmu pak vidí ve vyobrazení vztahu mladé generace k té starší, který se podle Segrada v posledních desítkách let zásadně proměnil. „Dříve byli staří lidé nositeli moudra a zkušeností. Mladí si jich vážili a chodili si za nimi pro radu, třeba jen jak řádně zasadit zemáky,“ vzpomíná valašský umělec. Dnes už je prý ale vše jinak. „Mládež dnes staré považuje za nějakou směšnou partičku, která si neví rady s telefonem ani internetem. To je ale velký omyl, což snad i samotný film ukáže,“ uzavírá František Segrado. |
A co konkrétní bydliště filmového dědy?
Asi vás zklamu, ale žije ve fiktivní vesnici. Bydlí v chalupě, vedle které je hospůdka, obchůdek a pošta. Přátelí se s traktoristou, farářem, pošťákem nebo nádražákem. Prozradím alespoň, že dům, v němž budeme točit, stojí v Prlově.
Co máte vy sama na Valašsku nejradši?
Přírodu, hudbu, tanec a samozřejmě lidi. Přestože mají na Valašsku život tvrdší, dokážou být srdečnější než ve velkých městech.
Jste známá lidová muzikantka. Objeví se ve filmu i vaše písničky?
Pilotní skladbu bychom měli v duetu nazpívat s Frantou Segradem. Máme příslib od Michala Horáčka, že nám ji otextuje. Uděláme i soundtrack, v němž dostane nejvíce prostoru cimbálová muzika Bača.
A nějakou menší roli jste si sama nestřihla?
Zatím ne. Možná se ve filmu někde mihnu, ale určitě se do toho nehrnu.
Jak je těžké sehnat dnes na film peníze?
Jeho financování je vícezdrojové. Oslovili jsme města, obce, kraj, firmy, fyzické osoby, prostě každého, kdo nás napadl. Někde to vyšlo, jinde ne. Přestože je film nízkorozpočtový, je to boj. Věřím, že vše dotáhneme do zdárného konce.
Pomáhá vám ve shánění sponzorů to, že vás lidé znají díky účasti v soutěžích Superstar nebo X-Factor?
Lidé mají tendenci po dvou letech zapomínat. Někteří vůbec nevědí, že jsem se takhle někde ukázala, a už i já jsem pomalu na tyhle účasti zapomněla. Spíš se snažím lidem vysvětlit význam filmu a důvod, proč vzniká.
Kdy uvidí film první diváci v kinech?
Do kin by se měl dostat v létě příštího roku.
