Uvnitř nerezové schránky jsou informace o chodu společnosti, opravách, výtisk Lázeňských listů nebo jídelní lístek. „Bude zajímavé dozvědět se, co se v naší době jedlo a jaké byly ceny,“ uvedl generální ředitel Lázní Luhačovice Eduard Bláha.
Naskládat všechno potřebné dovnitř trvalo jen okamžik. „Vypadá to jednoduše, ve skutečnosti jsme to ale trénovali,“ smál se Bláha.
Inspirací pro uložení vzkazu byly nálezy věcí, které poztráceli dělníci při stavbě kolonády či následných opravách. Když nyní podlahu odkryli, našli třeba cigarety, zednickou lžíci a právě i jídelní lístek.
Spolu s listinami se do schránky vešla také lahev Vincentky, pro Luhačovice typický pohárek – a slivovice.
„Ta jistě vydrží do příštího otevření schránky. Jak dopadnou ostatní věci, to nevím. Tisk nemusí být čitelný, proto jsme dokumenty uložili také v datové podobě. Jenže nevíme, jestli bude možnost je otevřít,“ uvažuje ředitel.
Popsal v nich současné lázně i město, každodenní život a přiložil fotografie.
Doufá, že až jednou někdo schránku otevře, budou Luhačovice stále takové, jak je na začátku 19. století viděl doktor František Veselý.
„Dokázal zde vybudovat moderní léčebné lázně. Zároveň z města udělal místo pro setkávání Slovanů a centrum kulturního života,“ připomněl Bláha.
Současná rekonstrukce kolonády a haly Vincentka má objektu vrátit původní podobu. „Návštěvníci by neměli vnímat zásadní změnu. Jedna tady ale bude, nad středem kolonády vznikne světlík,“ popsal výkonný ředitel Jiří Dědek.
Původně tady byl. Poslední desetiletí ale lidé znají kolonádu bez něj.
Kolonádu navrhl autor už před válkou
Světlík bude stejně jako mozaikový obrazec na zemi odkazovat k místu uložení vzkazu. „Chceme, aby s tím bylo spojené nějaké tajemství a příběh,“ líčí Bláha.
V současnosti je kolonáda uzavřená. Práce začaly loni v září, dokončené mají být na podzim a hala Vincentka bude přístupná už na přelomu července a srpna. Náklady se pohybují kolem 100 milionů korun, z toho 95 procent uznatelných nákladů pokryje dotace. Společnost Lázně tak investuje přibližně 12 milionů korun.
Stavba kolonády a haly s nejznámějším z pramenů, Vincentkou, patří mezi kulturní památky. Pocházejí z let 1947–1950. Jsou dílem ceněného architekta Oskara Pořísky. Navrhl je ještě před válkou, takže nesou prvky předválečného funkcionalismu.
Stavět se začalo prakticky až o deset let později. V 50. letech je pak doplnily mozaiky a reliéfy, které už nezapřely socialistický realismus.
Rekonstrukce je zatím největším stavebním zásahem v historii. Díky ní vznikne výstavní a naučná expozice v patře haly.
Věnovat se bude vzniku zdejších léčivých vod. V přízemí se počítá s pořádáním společenských akcí.
