Chlapi v uniformách SS se samopaly korzují po okraji lesa nad obcí Loučka. Hlídají vesničany, kteří lopatami a krumpáči hloubí zákopy. Zpocení, špinaví, naštvaní. Občas se ozve ostré "schnell", po chvíli zazní úlevné: "Konec záběru."
Filmový štáb právě dokončil jednu ze závěrečných scén dokumentárního dramatu o málo známých, ale dramatických válečných osudech Loučky a jejích obyvatel. Vesnice na Valašskokloboucku mohla být vypálena jako sousední Ploština, ale nakonec nebyla. Na otázku proč hledá odpověď právě tento film.
Ve filmu nehrají profesionální herci, ale obyvatelé Loučky.
Film o LoučceRežisér David Kočár natáčí dokumentární drama o konci války v Loučce. Obec měla být zřejmě hned dvakrát vypálena, ale ani jednou nebyla. 22. dubna 1945 ji obklíčilo komando Němců a místní čekali na nejhorší. Popelem ale lehlo "jenom" sedm stodol. Podruhé se gestapo rozhodlo, že Loučku vypálí 4. května. Když ale vojáci do obce přijížděli, Rudá armáda už byla blízko a odrazila je. Polohraný dokument bude dlouhý asi 25 minut, dokončen má být na podzim. |
Takzvané "dokudrama" diváci znají hlavně z produkce BBC či kabelových stanic. "Suché" informace osvěžují hrané scény, ilustrující klíčové momenty. "Považuji to za mimořádnou věc," říká iniciátor projektu a producent Josef Kořenek.
Ve filmu hraje otce svého strýce, který vše prožil. Teď má na hlavě klobouk, v ruce lopatu. Asistentka produkce mu stříká na tvář umělý pot. Musel si blátem zamazat košili i tváře.
Vedle Kořenka kope Vít Fojtů, který hraje starostu. Realitu tísnivých okamžiků prožil jeho dědeček. "Když jsme točili scénu, jak Němci přijíždějí do vesnice, byl jsem v tom až po uši. I teď je to síla. Ale není možné prožít to, co tehdy dědeček," zamýšlí se Fojtů.
Ale to už se chystá další záběr. Tehdejší postavy hrají současní obyvatelé obce. A v německých uniformách je několik "pravých" Němců. Všichni neherci. Profesionální je pouze útlý štáb s režisérem a scénáristou Davidem Kočárem.
Herec a iniciátor projektu Josef Kořenek
Režisér David Kočár
"Dejte jednomu Němci cigaretu, ať si zapálí," dává režisér instrukce před další scénou. Kopající vesničany vyruší zvuk motorů. Zvednou od zákopů hlavy. "Dělejte to každý jinak, ne jako roboti," radí Kočár.
Po cestě, kterou si musejí všichni jen představit, přijíždí německé komando, které má Loučku vypálit. Je začátek května 1945. Blíží se konec války. "V mužích z vesnice určitě pořádně hrklo. Měli doma rodiny," říká po záběru Kořenek.
Němci muže nutí, aby rychle vykopali obranné zákopy. To by jim umožnilo pohlídat si strategické místo nad obcí, na úpatí kopce Barák. Mohli by si i lépe krýt ústup. Fronta rychle postupuje.
Některé prvky filmu se dokončí na počítači
Na protějším kopci se objeví rumunští a sovětští vojáci. Imaginární. Na Němce i vesničany začnou dopadat tankové střely a granáty. Také imaginární. Výbuchy se dodělají na počítači, hlínu na tváře neherců hodí kdokoliv lopatou. S výrazem strachu pomáhá režisér.
"Jde o to se nabudit a zahrát to, že na vás něco padá," líčí Kočár.
Když místo začne osvobozující armáda ostřelovat, muži zahodí krumpáče a lopaty a utíkají do vesnice. Za rodinami. U lesa pracovali pod hlavněmi samopalů skoro dva dny. Film končí happyendem.
O další dramatické události v něm ale není nouze. Dokument obsahuje také obklíčení obce Němci 22. dubna 1945. Právě tehdy se hrálo o další osud Loučky a jejích obyvatel. Všichni se báli, že ji vypálí. Před pár dny shořela nedaleká Ploština.
Němci většinu mužů nahnali do hospody. Pár jich zůstalo s rodinami doma. Ti začali vynášet majetek na pole. S Němci mezitím vyjednával starosta a řídící učitel, který uměl dobře německy. Výsledek zněl: vypálí se "jen" sedm stodol.
Podle Kořenka, který vycházel z deníků, kronik a vyprávění svého strýce, mohly osud obce změnit vyjednávací schopnosti starosty a učitele. Svoji roli ale pak musel sehrát i blížící se konec války.
"Možná ale nakonec obec zachránila ,lučská‘ slivovice. Němci jí dostali mnoho demižonů. Taky spoustu masa. Vesničané se tak možná vykoupili," naznačil další možnost Kořenek.
