Zcela ojedinělý počin, který mezi velkými městy v kraji nemá obdoby, si připsali ve Valašských Kloboukách. Díky němu se mohou zájemci kdykoliv začíst do historie města a třeba zjistit, jak žili lidé v době, kdy vznikala republika, nebo kdo vedl obecní hasiče, když mířili k největšímu požáru.
Radnice totiž pořídila digitální kopie kronik od roku 1918, které nabízí na DVD za 30 korun. A nestíhá vyrábět.
„Zájem je obrovský, občas se stane, že lidé musejí počkat, než máme další DVD,“ řekl starosta Valašských Klobouk Dalibor Maniš. „Nečekal jsem, že nám tady zůstanou ležet, ale že to bude takový poprask, to mě překvapilo,“ pochvaluje si.
Klobouky takto už dříve distribuovaly například půl století staré záznamy o zahraničních cestách zdejších folkloristů. I ty byly hned pryč.
Na poslední zveřejněné kronice je letopočet 2004. Na DVD tak jsou například záznamy o návštěvě prezidenta Masaryka v roce 1928 nebo o zprovoznění železnice. Mapují však i druhou světovou válku, události 50. let, život města v totalitním režimu i to, jak v Kloboukách prožívali divoká 90. léta.
Nejde přitom o suchá historická fakta, ale téměř osobní vzpomínky spojené s konkrétními lidmi. A napsané úhledným rukopisem, který se v průběhu čtení několikrát změní, stejně jako osobnost kronikáře.
Jak nakládat s kronikou, nařizuje zákon
Pravidla pro uchovávání kronik popisuje zákon. Podle něj musí být kronika deset let k dispozici na úřadu obce či města a pak putuje do archivu. Tam do ní mohou zájemci nahlížet během předem určených badatelských dnů a v pracovní době.
Dělají to poměrně často a zdaleka nejde jen o historiky, spisovatele nebo studenty, kteří dostali za úkol vypracovat nějakou práci. „Lidé chtějí znát historii místa nebo své rodiny. Pak nám třeba i řeknou, že to, co je v kronice, není pravda,“ uvedl Zbyněk Pomkla ze vsetínského archivu.
To se často týká třeba poválečného období, kdy padala různá nařčení. I když třeba byla později vyvrácena, v kronice záznam zůstává. „Do kronik se za žádných okolností nezasahuje, co je tam napsáno, se nemění. Můžeme do ní ale vložit další list a na něm popsat, jak se věci měly,“ dodal Pomkla.
Zájem je tím větší, čím víc času uplynulo. Zatímco do zlínského archivu lidé kvůli kronikám chodí, na úřad, kde mají zápisky z posledních deseti let, však ne. Žádosti obcí a měst o digitalizaci kronik archivy vyřizují stále častěji. V některých případech je i sami nabízejí, třeba když kronikář odmítá dát své dílo z ruky.
„Stává se to. Když na kronice pracuje několik let, věnuje jí spoustu času a třeba i opatřuje nákresy, pak ji považuje víc za svou než obecní,“ potvrdil ředitel zlínského archivu na Klečůvce David Valůšek.
Některé obce mají kopie kronik k nahlédnutí na úřadu, aby lidem cestu do archivu ušetřili, jiné je po částech zveřejňují na webu nebo v tištěných zpravodajích. A třeba v Kroměříži, kde je psaná na počítači, ji prostě vytisknou dvakrát - pro archiv i pro město. Žádné z velkých měst v kraji však v dohledné době neplánuje distribuovat je do domácností.
„Jsou tam osobní údaje a ty by se musely začernit. Proto kroniku nezveřejňujeme ani na webových stránkách města,“ uvedla mluvčí vsetínské radnice Jana Čadová.
V Kloboukách to však za problém nepovažují. „Jméno, číslo popisné domu nebo údaj, že ten člověk měl dvě děti, přeci není nic, kvůli čemu by nám měly hrozit žaloby,“ konstatoval Maniš.
