Kolik schodů vede z nádvoří zámku v Holešově k hodinám ve věži? Až ke strojku jich je 137, poslední úsek tvoří strmá dřevěná konstrukce. Ciferník je ještě o pár metrů výš.
„Kdysi jsem to počítal, ale většinou jezdím část trasy výtahem,“ směje se vedoucí provozu holešovského zámku Michal Novotný. Nahoru na půdu musí kvůli hodinám několikrát do roka.
Dvakrát, když se mění čas, a potom kdykoli je potřeba. Třeba v létě, když jsou extrémní teploty, se mohou ručičky a realita rozcházet i o několik minut. Základní péči o stroj se Novotný naučil od Antonína Lasovského, hodinářského mistra z Prostějovska. Je jedním z mála, kteří se věnují věžním hodinám a ty holešovské před lety opravil, vrátil do provozu a dělá na nich pravidelnou údržbu.
 |
„Je to mechanický strojek, který automaticky každou hodinu dotahuje závaží,“ vysvětluje Lasovský. To funguje stejně jako u nástěnných hodin, třeba kukačky mají jako závaží dvě šišky na řetízku. U zámeckých hodin je to hranatá nádoba, ve které jsou lisované kovové brikety. Dohromady váží zhruba 30 kilogramů. Každou minutu se na strojku pootočí větrník, který posunuje velkou ručičkou. Na ploše ciferníku urazí vždy několik centimetrů.
Aby se mohl čas na hodinách posunout, musí se povolit aretační šroub, ukrytý za ozubeným kolem. „Tím uvolníme hřídelku, která pohyb přenáší do ciferníku, a můžeme pohybovat ručičkami,“ ukazuje Novotný. I když má strojek víc než půl metru na výšku a je kovový, k nastavení času není potřeba žádný nástroj. „Všechno se utahuje jemně, potom není problém to povolit,“ potvrzuje.
Když město zámek koupilo, hodiny stály
Příběh zámeckých hodin je trochu zamotaný. Původní hodinový stroj, který na zámku byl, je starý zhruba 200 let. Kdy přesně se zastavil, není jasné, ale když v roce 2005 zámek koupilo město, hodiny stály.
O rok později sehnal spolek Castellum Holešov díky veřejné sbírce dostatek prostředků a koupil současný stroj. Ani ten neuvedli do provozu hned, čekalo se na dokončení opravy střešní konstrukce. Ukazovat čas tedy začaly zámecké hodiny kolem roku 2007.
Obří ciferník je mladší než původní strojek, ale starší než ten současný. Vlastně jsou dva, jeden vidí lidé z města, druhý ze zámecké zahrady. Spojuje je kovová hřídel a pohání jeden stroj.
„Přibyly na zámek někdy před první světovou válkou. V roce 1913 se opravovala střecha a přistavěli tehdy i věž, na které ciferník je,“ říká městský historik Karel Bartošek. „Hodiny byly na zámku i dříve, jen nevíme přesně kde,“ dodal.
Do provozu uváděl hodiny Lasovský, který později také opravil původní historický stroj. Ten má krokový mechanismus a tvoří ho 137 dílů. Hřídel je železná, kola a ložiska z bronzu. „Je funkční,“ potvrzuje hodinář. Dnes je součástí expozice v barokní kovárně, která stojí nedaleko zámku.
Čištění lustrů je práce na několik dní
Kromě hodinového stroje ukrývá rozlehlá půda rozvody vzduchotechniky a tři navijáky. Každý z nich má nosnost 500 kilogramů a drží jeden z velkých skleněných lustrů v hlavním sále. Ten sám o sobě váží 285 kilogramů.
Navijáky se každý rok kontrolují, jednou za dva roky se lustry spustí kvůli čištění a každý třetí rok se dělá zátěžová zkouška. To se na naviják zavěsí ještě další závaží a jezdí se s ním nahoru a dolů. Jen se nesmí lustr rozhoupat.
„Čištění lustrů je poměrně dobrodružná práce. Na jednom se pracuje čtyři dny, k tomu se musí připočítat příprava, hlavně stavba lešení,“ popisuje Novotný. „Jsou přes tři metry vysoké, a i když je spustíme, zůstanou půl metru nad zemí.“
Proto se kolem nich staví konstrukce, ze které se umývá každá jedna skleněná ozdoba. Postupují přitom podle gregoriánské příručky, nejprve se dílky myjí saponátem a potom znovu čistou vodou. Aby na nich nezůstaly duhové odlesky. Ani lustry nepamatují dobu, kdy na zámku žili původní majitelé, šlechtický rod Rottalů.
Po válce propadl státu, který ho využíval jako kulturní stánek, sídlila zde část zdravotnické školy, kanceláře odborářů nebo archiv dělnického hnutí. A někde mezitím nenávratně zmizel veškerý inventář. Lustry jsou replikou, vytvořenou podle dochovaných fotografií. „Už jsou vybavené LED žárovkami,“ prozradil Novotný.
Za poslední roky se ze zámku stalo kulturní centrum celého okolí, letos se zde po několikaleté pauze otevřelo městské muzeum a díky zápůjčkám z jiných památek jsou vybavené i prohlídkové okruhy.
