Když se štáb do Zlína rozjede, neopustí ho, ani když se děj má odehrávat v jiném městě. Třeba pro seriál Znamení koně vznikly ve Zlíně záběry, které se měly odehrávat v Praze nebo Brně.
„Nestalo se nám, že bychom chtěli něco natočit a nenašli pro to ve Zlíně a okolí vhodné místo. Například Vinohradskou třídu jsme přesunuli do ulice ke kostelu v centru města,“ ocenil fotogeničnost Zlína režisér seriálu Milan Cieslar.
Filmová místa |
Město si dokonce „zahrálo“ Ameriku. Když v dnes už zapomenutém filmu pro pamětníky z roku 1939 V pokušení režisér Miroslav Cikán potřeboval, aby bylo poznat, že hrdina už je v Americe, natočil záběr se zlínským mrakodrapem. Právě kulisu Jedenadvacítky využívají filmaři dost často.
Kolem ní projíždí německý tank ve válečném dramatu Smrt si říká Engelchen, objevuje se v komedii Brak z roku 2002 a tovární areál diváci zahlédli také v dětském seriálu Pan Tau, v jehož díle Pan Tau a taxikář pokračuje cesta z pražského letiště do zlínských ulic.
Přímo v baťovském továrním areálu se odehrává také děj silně tendenčního snímku Botostroj režiséra K. M. Walló. Pamflet plný lží a polopravd, který měl zcela zdiskreditovat Tomáše Baťu, uváděla v roce 1954 s velkou pompou kina po celé republice. Výjimkou byl právě Zlín, tehdy už Gottwaldov, kde se setkal s takovým protestem, že diváci dokonce začali demolovat sál a představení se nedohrálo.
Nejen baťovká architektura, ale i zámek v Lešné
Filmaři zamířili rovněž několikrát do zoologické zahrady na Lešné. Tamní zámek se stal domovem rodiny Tesařových i opice Terezy ve filmu Terezu bych kvůli žádné holce neopustil a sídlo v něm měli také gangsteři ve slovenském seriálu o dívce z planety Gurun Spadla z oblakov.
Režiséři často využívali nejen město, ale i osobnosti, které Zlíňané znají z každodenního života. Například ve zmíněném seriálu Znamení koně si sám sebe zahrál primář místního kardiovaskulárního centra Zdeněk Coufal, když ošetřoval v prostorách nemocnice koňáka Havránka, jehož ztvárnil Oldřich Navrátil.
„Nepřipadám si nějak mimořádně. Natáčelo se v prostorách, ve kterých trávím čtyři pět hodin denně. Snažil jsem se jen poradit, aby vše vypadalo autenticky,“ popsal Coufal. „Kdyby přivezli skutečného pacienta, věnovali bychom se mu v sousedním sále,“ uklidnil primář.
K nejnovějším snímkům, které ve Zlíně vznikly, patří Intimity z roku 2014 režiséra Iva Macharáčka.
Sedm příběhů o lásce, jež se vzájemně prolínají a v nichž se objevili například Zlata Adamovská, Petr Štěpánek nebo Ondřej Vetchý, se natáčelo třeba v městských lázních, v klubu Golem nebo v typicky baťovské čtvrti Letná.
„Zlín je fotogenické a velmi specifické město. Rádi bychom ho prostřednictvím filmu zviditelnili. Proto jsme tady točili především exteriéry,“ uvedl při natáčení scenárista Evžen Gogela.