Kde leží Slunečná hora, na níž v některých záběrech seriálu Znamení koně hospodařila rodina Horova?
Kde se debutující Vladimír Dlouhý v roli malého chlapce stiženého obrnou rozhodl, že i on přese všechny překážky bude umět krotit koně stejně jako táta?
A kde se svojí nemocí bojovala sympatická Alena Mihulová coby sestřička ve filmu Domácí péče?
Odpověď na všechny otázky je stejná: v Napajedlích.
Město není ve Zlínském kraji tak filmařsky známé jako třeba Kroměříž nebo Luhačovice, ale pokud štáb chce natočit záběry z prostředí chovatelů koní, zamíří často do tamního hřebčína.
Kdo jej zná, nemá problém poznat ho na plátně kin nebo televizní obrazovce.
I natáčením se hřebčín proslaví
„Měnit jsme kvůli natáčení seriálu Znamení koně nemuseli nic. Chod hřebčína to nijak výrazně neomezilo. Štáb ale samozřejmě potřeboval klid, takže například skládání příchozích koní muselo probíhat na jiných místech,“ popisuje Martina Hradilová, která je pověřena řízením hřebčína.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
Záběry ze seriálu, kde jsou hospodářské budovy obloženy květináči s kvetoucími muškáty, mezi nimiž chodí Vilma Cibulková coby chovatelka koní Dagmar Horová, tak odpovídají skutečnosti, nic se nemuselo přikrášlovat.
„Při výběru hřebčína pro natáčení seriálu hrálo roli, že máme velké prostory hlavního hřebčína i odchovny a rozsáhlé pastviny. Jsme největší a nejstarší tuzemský hřebčín, který chová anglického plnokrevníka,“ připomíná Hradilová.
Každé takové natáčení vnímá pozitivně. „Spousta diváků o hřebčínu do té doby nevěděla. Při exkurzích na to mnozí dodnes vzpomínají,“ dodává.
Za Dlouhého skákal přes kaluže Josef ZlatníkKdyž filmaři točili snímek Už zase skáču přes kaluže, nechtěli tehdy dvanáctiletého Vladimíra Dlouhého vystavovat riziku a rozhodli, že v jezdeckých scénách jej zastoupí dublér. Shánět ho začali v dostihové škole v pražské Velké Chuchli a do oka jim padl Josef Zlatník z Uherského Hradiště-Mařatic. Režisér Karel Kachyňa si jej vybral, i když byl o čtyři roky starší než Vladimír Dlouhý. „Byl jsem tehdy takový klučík, vážil jsem sotva 36 kilo. Žádné kamerové zkoušky jsem nemusel absolvovat, stačilo, že jsem typově odpovídal,“ říká dnes dvaašedesátiletý Zlatník. Tehdy nemohl tušit, že se do napajedelského hřebčína, kde scény vznikly, jednou vrátí a bude v něm pracovat. Když od štábu dostal nabídku, dlouho nepřemýšlel. „Byl jsem rád, že se na pár dnů uliju ze školy,“ směje se vitální muž. Natáčení prý nebylo nijak složité. „Chtěli po mně jen jezdecké scény, žádné opičárny nevymýšleli. Třeba s Vladimírem Dlouhým jsem vůbec nepřišel do styku,“ popisuje Zlatník. Když se film objeví v televizi, rád se na něj podívá. A nejvíce se baví u momentů, u nichž ví, že neodpovídají realitě. „Třeba záběr, kdy chlapec střílí od studny prakem po kováři. Ta studna není opravdová, je jen položená na zemi a vznikla kvůli natáčení. Filmaři ji tady pak nechali jako rekvizitu, tak jsme ji přesunuli do výběhu a vytvořili takové zákoutí pod stromem,“ ukazuje na nádvoří v hřebčíně. U koní prožil celý život, dokonce v letech 1980 a 1982 jel Velkou pardubickou. „Ale ani jednou jsem nedojel, pokaždé jsem spadl,“ vzpomíná muž, který prošel Velkou Chuchlí, závodil na dráze ve Vizovicích, Slušovicích, působil i ve slovenských Topoľčiankách, až zakotvil v Napajedlích, kde se o koně stará už čtvrt století. |
Seriál nabídl řadu unikátních záběrů. „Filmaři několik dní čekali na plánovaný porod klisny, aby ho měli v přímém přenosu. Diváci mohli vidět i dražbu koní, připouštění nebo nakládání do přepravního vozíku našeho nejlepšího plemenného hřebce,“ vypočítává.
Domácí péče s domem režisérových rodičů
Do hřebčína si našli cestu také tvůrci několika dílů druhé řady Četnických humoresek.
„Valérie Zawadská v jednom záběru jela na koni, který s ní začal rychle pádit, a ona hrozně pištěla. Hned jsem jí říkal: Paní, ještě jsem neviděl koně se sirénou. A když se vrátila při natáčení Znamení koně, tak jsem si ji znovu dobíral: Paní, už víte, jak s koněm? A ona hned na mě: Jožko, nedělejte si ze mě srandu,“ vzpomíná zaměstnanec hřebčína Josef Zlatník.
Město si pro natáčení svého filmu Domácí péče vybral i tamní rodák – režisér Slávek Horák. Dům, v němž bydlí Alena Mihulová a Boleslav Polívka coby filmová sestra a její manžel, je skutečným domem v části města Malina I, kde žijí Horákovi rodiče.
„Chtěl jsem, aby vše bylo autentické,“ vysvětlil jednoduše Horák, proč rodný domek přetvořil na filmovou kulisu a proč si vybral právě Napajedla.
Film totiž vychází z životní zkušenosti jeho maminky, která pracovala jako zdravotní sestra pro domácí péči.
Ve snímku, který zastupoval tuzemskou kinematografii v boji o prestižního Oscara, se objeví třeba ještě tamní hřbitov, sokolovna, Jiráskova ulice či průhled na kostel.
