Chrání je bublinková fólie a šero zámecké komnaty. Na běžné světlo nebo třeba vzdušnou vlhkost si obrazy musí zvykat postupně. Pětadvacet let byly ztracené, domů, do zámku ve Vizovicích, se vrátily teprve před pár dny.
Něco takového se stane velmi zřídka. „Chodíme kolem nich po špičkách,“ usmívá se kastelánka zámku Jana Pluhařová. Opatrně odhaluje větší z obrazů, nazvaný Muž v kožešinové čepici. Autorem je dost možná Jan Kupecký, nebo také Jacob van Schuppen, Kupeckého současník tvořící v Rakousku, který byl neméně významný, ale u nás ne tolik známý.
Autorství menšího obrazu nazvaného Dva hoši nahlížející přes zábradlí je ještě záhadnější. Podepsán není, jen jeho rám nesl nápis Sereta. Protože ale malíř toho jména neexistuje a písmena se dají číst také jako Screta, mohl by autorem být Karel Škréta.
Potvrzené to však není a odborné posudky zatím ani nejsou v plánu. Ze všeho nejdřív se obrazy musejí aklimatizovat a vrátit do svých rámů. Ten větší je provizorně k vidění už nyní, přes vánoční svátky.
„O návratu jsme vyjednávali dva roky, než se to podařilo,“ poznamenala Dagmar Šnajdarová, mluvčí Národního památkového ústavu, který vizovický zámek spravuje.
Elektronické zabezpečení v zámku nebyl
Stát za ně musel zaplatit 360 tisíc korun, mimo jiné proto, že je majitelé v Rakousku nechali zrestaurovat. Díky tomu se vrátily ve velmi dobrém stavu. Jejich skutečná hodnota je samozřejmě násobně vyšší, jen větší z obrazů znalci po krádeži vyčíslili na milion korun.
Zloději do zámku vnikli v noci na 1. července roku 1990 mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Někde v podzámčí ukradli žebřík a vyřadili z provozu světla namířená na zámek. S poplašným zařízením neměli žádnou práci. „Elektronické zabezpečení v té době v zámku nebylo. Vylezli na balkon a poměrně dlouho se jim nedařilo prolomit dřevěné žaluzie,“ popsala Pluhařová.
Když nakonec přece jen povolilo, šli najisto, několikrát tady byli na prohlídce a pečlivě vybírali obrazy, které průvodce nejvíce cenil. Z rámů pak vyřízli 22 olejomaleb, k nim přibrali 12 florentinským mozaik z kulečníkového sálu a s lupem za víc než 10 milionů korun bez potíží odešli. Auto se slovenskou značkou měli zaparkované za benzinkou.
To všechno se bezpečně ví. Kromě Vizovic totiž řádili ještě v Lednici, Buchlovicích a Rájci nad Svitavou. Další na řadě měl být hrad Sychrov. Při přípravě páté loupeže je ale zadržela policie. Odsouzení byli na devět a deset let a po polovině trestu je pustili na svobodu. Ukradené věci ale nevrátili.
Po ukradených dílech pátrají detektivové
Ty z vizovického panství skončily hned po krádeži za rakouskými hranicemi, kde je prodali hluboko pod cenou. Prý aby měli na nerezové nádobí, s nímž kšeftovali. „Bylo štěstí, že nedošli až do místnosti s nejstarším obrazem celé sbírky. Ten je z roku 1513,“ podotkla Pluhařová.
Obrazy a mozaiky, které zmizely, se okamžitě dostaly na seznam hledaných uměleckých děl Interpolu a během let se jich pár objevilo. I poslední majitel zámku, hrabě Franzi Boos-Waldeck byl zván k identifikaci děl, stát ale dosud nikdy neměl zájem zaplatit za jejich zpětný odkup. O florentinských mozaikách žádné zprávy nejsou.
„V rámci Národního památkového ústavu pracuje skupina expertů, kteří po ukradených dílech neustále pátrají po celém světě. Dokud ale není jistota, že je lze získat zpět, nedozvíme se to ani my,“ vysvětlila Šnajdarová.
Oba obrazy, které se do Vizovic vrátily, se objevily předloni v aukční síni Dorotheum ve Vídni. Přesněji řečeno, byl tam jeden, až když se památkáři vydali na místo osobně, objevili i druhé z děl.
Později vyšlo najevo, že tam obrazy byly uschovány už v roce 1992, když je soukromý sběratel nabídl k prodeji. Soud to ale zatrhl a obrazy skončily v depozitu aukční síně. Teprve po smrti sběratele znovu vypluly na povrch.
Od příští návštěvnické sezony už budou součástí zámeckého prohlídkového okruhu A.
