Česky rozumí dobře, jen mají trochu problém se vyjádřit. A taky je nepochybně svazuje tréma. „Řeč horší,“ potvrzuje Yana. Maria přitakává.
Obě chodí do 6. třídy zlínské základní školy Křiby a v Česku žijí téměř rok, od loňského jara. Přišly s největší uprchlickou vlnou, kterou vyvolala invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Prakticky okamžitě začaly chodit do školy. Před koncem školního roku stačily pochytit základy češtiny a od září jsou součástí běžné výuky.
„Mají hodiny češtiny navíc, v jejich případě třeba na úkor dějepisu,“ říká zástupce ředitele školy Pavel Růžička.
Celkem na Křiby chodí devět žáků z Ukrajiny, ještě nedávno jich bylo o tři víc, ti se ale vrátili domů na Ukrajinu.
„Naprostá většina rodin našich žáků počítá s tím, že tady zůstanou delší dobu. A to se na zájmu dětí o vzdělávání odráží,“ vysvětluje Růžička. Stejnou zkušenost mají i v nedaleké 16. základní škole Okružní. Ta byla na začátku určená pro děti se statusem uprchlíka. Aktuálně jich má 44 napříč všemi ročníky.
„Těch snaživých, kteří mají zájem, je odhadem polovina,“ říká tamní ředitelka Ivana Rejzková. „Jestli tady chtějí zůstávat, to přesně nevíme, ale jsou skutečně šikovní.“ A popisuje, s čím učitelé bojují u dětí, které o vzdělání zájem nejeví. „Některým předmětům se úplně vyhýbají, nechodí třeba na tělocvik,“ upozornila. „Když už v hodinách jsou, leží na lavici a odmítají se zapojit.“
Podle údajů ministerstva školství je v České republice aktuálně přes 50 tisíc ukrajinských dětí v předškolním a školním věku. Z toho ve Zlínském kraji chodí 270 dětí do mateřinek, téměř 1 500 je žáků základních škol a 140 středoškoláků.
Pokud má škola alespoň deset žáků z Ukrajiny, má nárok na půl úvazku asistenta pedagoga. Zlínská škola Okružní má asistentky dvě, zajišťují kontakt s rodinami žáků, pomáhají učitelům i dětem. „Když má dítě problém, řeší to s ním, případně chodí k dětem do tříd nebo je i doučují,“ vysvětluje Rejzková. Peníze na jejich platy škole posílá stát.
Na základní školu Dřevnická chodí momentálně 14 žáků. Také tady mají od začátku školního roku o tři děti méně, protože se vrátily domů. „Přemýšlím nad tím a řekl bych, že se jim daří dobře,“ míní ředitel školy Pavel Dvořák. „Komunikují s námi i se spolužáky, navázali kamarádství a jsou pracovití.“
Děti se zapojují i do kroužků
Do sedmé třídy tady chodí chlapec, původem z Ukrajiny, který ve Zlíně žije několik let. Na začátku školního roku pomáhal učitelům i mladším krajanům jako tlumočník. I to přispělo ke zdárnému zapojení dětí do školy.
Základní škola na Křibech zase využila zkušenosti jedné z učitelek. „Ovládá ukrajinštinu, ruštinu i angličtinu, to nám hodně pomohlo,“ popisuje Růžička. „Připravovala pro ně materiály do hodin, aby mohli pracovat, řešila všechno, co bylo potřeba.“
Dnes mají na každém stupni jednu koordinátorku, vytvořili virtuální sborovnu, kam nahrávají výukové materiály. Zpočátku se děti učily hlavně češtinu, i 12 vyučovacích hodin týdně. Teď už se řídí rozvrhem. A na pololetí dostaly vysvědčení. „Měla jsem trojku, z angličtiny,“ culí se Maria.
Děvčata už se zapojila i do kroužků, Maria se odpoledne učí plavat, Yana se vrátila k tanci. S tím začala před pěti lety, pak měla pauzu a nedávno absolvovala první hodinu ve Zlíně. Na Ukrajině chodila do sportovní třídy a vozila medaile z plaveckých závodů. Když o tom vypráví, mluví s rozvahou, hledá správné výrazy a je znát, že nechce dělat chyby.
Požární poplach děti vystrašil
„Myslím,“ oznámí, když přemýšlí nad odpovědí. Otázku, co se zrovna učí v češtině, však po chvíli vzdává a obrací se na kamarádku: „Pomož.“ „Nepomůžu,“ kroutí hlavou Maria a obě se rozesmějí. Víc je baví matematika.
Pro děti je nové prostředí bezesporu obtížné. Holky se ale usmívají a shodují se, že mají kamarády a do školy se těší hlavně na výtvarku a obědy, podobně jako všechny děti. „Naše třídní učitelka je moc dobrá, všemu rozumí, co říkáme,“ míní Yana. „A je veselá,“ dodává Maria.
Zároveň je ale jasné, že trauma, které si děti přivezly s sebou, jen tak zmizet nemůže. Všem to připomnělo nedávné požární cvičení a evakuace školy. „Vysvětlili jsme, co se bude dít, prvňáčky na to zvlášť připravujeme, přesto se nám dva z těch nejmenších rozplakali,“ říká Růžička.
Ukrajinské děti se ve školách učí podle stejných pravidel jako děti české. „Zároveň ale řada z nich navštěvuje takzvané sobotní školy, které jsou komunitní, nebo se připojují na online výuku z jejich rodné země,“ připomněla mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
