Arina půjde po prázdninách do čtvrté třídy a maminka ji k zápisu na Základní školu Dřevnická ve Zlíně vzala s sebou. Další žena z Ukrajiny zase nechala syna Timura doma a přinesla jen potřebné dokumenty. Zapsala ho do druhé třídy a chtěla zápis vyřídit i pro dítě své sestry, to ale možné nebylo.
„Sestra musí přijít osobně,“ vysvětlovala jí Vladyslava Zhuhan, která chodí do deváté třídy a u zápisu pomáhala jako tlumočnice. Z Ukrajiny se přestěhovala do Zlína už před šesti lety, má za sebou úspěšné přijímačky na střední školu a češtinu ovládla natolik, že školu nedávno reprezentovala na jazykové olympiádě.
„Pro děti to bude složité, i pro mě bylo. Ale jen zpočátku, zvyknou si rychle,“ líčila mladá dívka a ochotně vysvětlovala maminkám, co do které kolonky formuláře vyplnit.
Pro zápis do základních škol si mohli zřizovatelé vybrat termín mezi 1. červnem a 15. červencem. Ve Zlíně jej neprovázela slavnostní atmosféra, jako to bývá u tuzemských prvňáků. Rodiče vyplnili formulář, zástupci školy zkontrolovali vízum a pas. Na zmíněné ZŠ Dřevnická pak ještě byla řeč o praktických věcech, třeba jak bude vypadat první školní den a jaké informace najdou rodiče na webu školy.
Dva školáci ze současné utečenecké vlny už do školy chodí, rodiče je přivedli před pár týdny. Oba jsou ve třetí třídě a mezi děti snadno zapadli.
„Ve třídě dobře zafungovala chemie mezi vrstevníky. Máme tam holčičku, která si je vzala na povel, stará se o ně, ukazuje jim, co mají dělat, a radí,“ popsal ředitel Pavel Dvořák. „Česky se učí rychle, už teď rozumí dobře,“ dodal.
Horší než mluvit to bude se psaním latinkou a s gramatikou. Výuka češtiny proto bude pro další vzdělávání tím nejdůležitějším. „Čeština je naprosto určující pro to, aby se žáci zapojili se vším všudy a byli hodnotitelní,“ upozornil zástupce ředitele 16. ZŠ Okružní ve Zlíně Aleš Kouřil.
Dosud školy situaci řešily podle svých možností. „Teď se snažíme den po dni, učitelé si brali ke svým úvazkům další hodiny, abychom češtinu pokryli. Pro příští školní rok už s tím budeme počítat v rozvrhu,“ dodal Kouřil.
Zásadně mohou pomoci kurzy češtiny mimo školu či zájmové kroužky, během prázdnin třeba letní tábory. Tím se děti dostanou do různých prostředí a mluví s více lidmi. Ve škole mají naopak tendenci se mezi sebou bavit ukrajinsky, stejně jako doma s rodiči.
Školy hledají psychology, těch ale není dost
Ve Zlíně je nyní k pobytu hlášených 294 školáků mezi 6 a 15 lety. Asi polovina už do školy chodí, část je nově zapsaná, pár nejmladších bude mít odklad školní docházky. Další ale budou ještě přibývat, rodiče je přihlašují průběžně. „Teď volala paní, že potřebuje místo v osmé třídě. Máme tady i sedmnáctileté kluky, kteří neměli možnost přihlásit se na střední školu a u nás si plní distanční výuku ze své domovské školy,“ řekl Kouřil.
Celkem tak 16. ZŠ vzdělává kolem třiceti žáků z Ukrajiny, což je v rámci Zlína nejvyšší počet.
S žáky na prvním stupni nejsou potíže, se staršími už se pracuje složitěji. Obtížněji se zapojují, těžko navazují vztahy s vrstevníky, jsou uzavřenější. Zároveň ale platí, že jen oni sami znají svůj příběh a vědí, co v rodné zemi prožili. Ředitelé proto usilovně hledají školní psychology. I to bude zásadní téma příštího školního roku.
„Někde psychology mají, jinde se dělí o jednoho,“ sdělila městská radní odpovědná za školství Kateřina Francová. Zaplatit by je školy dokázaly, jenže psychologů je obecně málo.
Volná místa jsou i v menších obcích
Počty žáků, kteří budou od září chodit do škol, se řeší i v menších obcích. Například v Buchlovicích žije 25 ukrajinských dětí ve školním věku a další jsou ve školce. K zápisu tam ale nikdo nepřišel.
„Malí ještě nejsou předškoláci a všichni starší už do školy chodí, rodiče nečekali až na září,“ vysvětlila ředitelka buchlovické školy Kateřina Lesová.
Po krajském Zlíně evidovali v polovině června nejvyšší počty školáků ve Valašském Meziříčí (166), Kroměříži (136), Otrokovicích (98) a Uherském Hradišti (94). Také tady ale platí, že většina nastoupila už dříve. Zásadní problémy s kapacitou škol tyto počty dětí nepředstavují.
„Platí to i o mateřských školách. Pokud bychom řešili nepřijaté děti, byli by to jednotlivci a dokázali bychom pro ně místo najít. Jen by to třeba bylo v jiné školce, než kam se hlásili,“ shrnula Francová.
