Předvolební propaganda ve stylu starého Říma.

Předvolební propaganda ve stylu starého Říma. | foto: Archaelogical Park of Pompeii

Volte Aula Rustia. Vědci našli starořímský volební nápis. Tuší korupci

  • 3
Celým jménem byl Aulus Rustius Velus, ucházel se o funkci úředníka pro veřejné záležitosti v Pompejích. A nejspíš si kupoval hlasy za chleba, domnívají se vědci na základě odhalení jeho předvolebních nápisů v Pompejích. Vědí dokonce, že ve své politické dráze uspěl.

I stopy po něm vydaly Pompeje díky sopečné erupci, která město v roce 79 našeho letopočtu zakonzervovala. Vědci je objevili v samém centru. „Zapřísahám vás, volte Aula Rustia za pravého aedila, hodného tohoto státu,“ hlásal podle serveru ArtNet jeden z nápisů, který měl politikovi napomoci do funkce hodnostáře pro veřejné práce a festivaly, veřejné budovy a infrastrukturu a veřejný pořádek.

Korupce a politická kariéra

Slogany napsané na zdi byly obdobou dnešních předvolebních plakátů a letáků, připomíná přitom list El País. Jenže zatímco obvykle je nesly venkovní fasády budov, Rustiova propaganda byla uvnitř rozlehlého domu na ulici Via di Nola. To je překvapivé, odborníci však vysvětlení mají.

Movití přátelé a stoupenci politických kandidátů totiž ve svých domovech pořádali večeře a večírky, aby svému kandidátovi pomohli. Rustiův podporovatel však navíc uchazeče o funkci nepropagoval jen hostinou, vykopávky totiž odhalili i velkou pekárnu, i před ní se nápisy našly. Experti proto mají hypotézu. Nebyla to tak docela nezištná podpora. „Aulus Rustius Verus pravděpodobně provoz pekárny přímo financoval, jak pro ekonomické, tak politické důvody,“ domnívá se Maria Chiara Scappaticcio, která se na výzkumu podílela.

Jinými slovy, Aulus Rustius si kupoval hlasy, jak uvádí tisková zpráva pompejského archeologického parku. „Velmi brzy, ještě uprostřed předvolební kampaně, mohl zjistit, že voliči žijí především z chleba,“ popisuje Scappaticcio. A platil jím za jejich podporu u uren. Pekárnu mohl vlastnit sám politik, podle ředitele pompejského parku Gabriela Zuchtriegela je však pravděpodobnější, že ji pronajal a nechal provozovat některému z přátel, možná snad i svému propuštěnému otrokovi.

Erotika byla všude. Pompeje jí byly posedlé, ukazuje Tajná místnost

„Ze starých pramenů víme, že mezi pekárnami a politiky bylo často spojení, protože skrze distribuci chlebu se dali ovlivňovat voliči a zajišťovat jejich hlasy,“ líčí Zuchtriegel. Ostatně, před dvěma tisíci lety vmetl Římanům do obličeje obvinění, že se nechávají uplácet chlebem, závody a gladiátorskými souboji satirik Juvenál. Pompejské odhalení však přináší doklad.

Vědci dokonce tuší, jak to s Rustiovou politickou dráhou dopadlo. S jeho jménem se totiž setkávají i v následujících letech. A usuzují, že jeho kampaň, pravděpodobně podepřená úplatky v podobě chleba, dopadla zdárně. Později se objevuje v úřadu duumvira, který je vyšší než titul aedila. Evidentně tedy sopečnou katastrofu přežil. Lidé pracující v pekárně však tolik štěstí neměli, při první fázi erupce otřesy zbořily strop, jenž pohřbil dvě ženy a dítě.