Tollundský muž: měla jeho oběť zaručit vlídné jaro?
Tollundský muž. Podle expertízy býval hladce oholen, před smrtí mu však vyrašilo kratičké strniště.
- kdy zemřel: 405 až 380 let před naším letopočtem
- místo nálezu: Jutský poloostrov v Dánsku
Jeho tvář vypadá pokojně, spí tak již tisíce let, oči i ústa má zavřené. Když zemřel, bylo mu kolem čtyřiceti roků, byl menší postavy, měřil kolem sto šedesáti centimetrů. Rašeliniště zachovalo jeho tělo výtečně, díky zachovalému trávicímu ústrojí víme, že před smrtí pojedl kaši ze zrn a semínek a trochou ryby, říká studie Cambridgeské univerzity. Poslední rok svého života neopustil území dnešního Dánska, během šesti měsíců před smrtí však nacestoval nejméně třicet kilometrů, zjistila jiná studie.
Víme též, jak odešel ze světa. Na nahém těle má jen pásek, čepku – a kolem krku koženou oprátku. Vědci se jistojistě shodli na tom, že nebyl uškrcený, ale oběšený. Ostatně, kožený provaz byl asi metr za oprátkou přeříznutý nožem.
Kdo a proč však nebožáka oběsil a pohřbil, v poloze s pokrčenými koleny, v bažině? Podle hypotézy se stal obětí rituálu. Zemřel na pomezí zimy a jara, mohl být tedy položen na oltář bohyně milostivého jara.
Mimochodem, rašelina uchovala jeho tělo v tak výtečném stavu, že mu dánská policie mohla sejmout otisk prstu na ruce a nohou. Je to nejstarší otisk prstu na světě.
Grabaullský muž: na kolena, podříznout hrdlo
I Grabaullského muže uchovala rašelina.
- kdy zemřel: 310 až 55 let před naším letopočtem
- místo nálezu: Dánsko
Jeho pěstěné prsty a jemné ruce svědčily o tom, že se nemusel potýkat s těžkou prací. Když zemřel, bylo mu kolem třiceti let. A jeho odchod ze života byl velmi bolestivý, svědčí o tom už škleb, který mu zůstal dodnes, mumifikace ho zvěčnila jako protest proti tomu, co musel vytrpět. Měl zlomenou holenní kost a hluboko proříznuté hrdlo, od ucha k uchu. Obě stopy tak vedou k domněnce, že byl nejprve sražen na kolena a poté podříznut.
Mumie z bažin |
Jenže proč? I o tom jsou jen hypotézy. První v něm vidí zločince, který neušel trestu své komunity. Spravedlnost severních kmenů tehdy byla, jak víme od historika Tacita, velmi krutá, tresty zabitím nebyly nijak výjimečné. Tato hypotéza by ladila i s mužovýma neupracovanýma rukama. Podle druhé hypotézy byl nešťastník válečným zajatcem, i ty totiž často čekala smrt.
Proč však skončil v bažině? Podle třetí teorie to bylo proto, že byl obětovaný při rituálu, které byly obvyklou praxí severních kmenů, líčí server Ancient Origines.
Clonycavanský muž: zabili vládce s nagelovaným čírem druidi?
Clonycavanský muž. Byl sesazeným králem?
- kdy zemřel: 392 až 201 před naším letopočtem
- místo nálezu: Irsko
V době smrti mu bylo podle odhadů mezi čtyřiadvacet a čtyřiceti roky. Nosil knír a kozí bradku, především se však chlubil velmi specifickou úpravou vlasů. Nahoře nad čelem je měl vyholené, tím se mu vlasová linka posunula výš. Vlasy měl delší a složitě poskládané odzadu dopředu – a zase přeložené zpět, zpevněny byly speciálním gelem z oleje a pryskyřice. Extravagantnímu účesu do výšky dali experti přízvisko „starověké číro“ a dovozují, že jeho cílem bylo opticky zvýšit mužovu postavu, měl totiž pouhých 160 centimetrů.
Především však vlasová úprava o svém nositeli vyzrazuje příslušnost k bohaté vrstvě. Onen gel pocházel z jihozápadní Francie nebo severního Španělska, uvádí BBC. „Exportní kosmetika“ byla tehdy přirozeně vyhrazena jen těm nejbohatším.
Ani to však muže neuchránilo od extrémně bolestivé smrti. Inkasoval silné rány do hlavy, zřejmě sekerou, otevřely mu lebku, útok vedl i na jeho nos. Ušetřený nezůstal ani hrudník, byl vykuchaný. A měl uřezané bradavky, což mohlo být podle serveru Ancient Origines cejchem, kterým dávali pachatelé najevo, že muž není schopen kralování. Ve starověkých komunitách na území dnešního Irska bylo údajně sání královských bradavek známkou podřízení. Jejich odnětí na povel druidských kněží pak mohlo být znamením, že už není vládnutí schopen.
Starocroghanský muž: před smrtí se bránil
Starocroghanská mumie má pouze torzo, spodní část těla a hlava se nezachovaly.
Pletený kožený pásek byl jedinou ozdobou těla Starocroghanského muže.
- kdy zemřel: 362 až 145 let před naším letopočtem
- místo nálezu: Irsko
Když jej potkala hanebná smrt, bylo mu něco málo přes dvacet, byl velmi vysoký, mezi metrem osmdesát a dvěma metry. Podle vědeckých odhadů měl pocházet z vyšší třídy, svědčil by o tom spletený kožený pásek na paži, manikúra prstů ruky, ale snad i jeho strava, velmi bohatá na maso, třebaže docela posledním jídlem byly obilniny a podmáslí.
O život jej připravila bodná rána do hrudníku. Vražda, spíše však zřejmě poprava, byla připravovaná, v obou pažích měl díry, jimiž vykonavatelé provlékli lana z lískových větví. I tak se však bránil, svědčí o tom hluboké zranění na jeho ruce. Neměl šanci.
Jeho vraždou však akt nekončil, byla mu odřezána hlava a tělo rozřezáno na dvě části. A i starocroghanský muž byl připraven o bradavky. Podle Eamonna Kellyho z Irského národního muzea to znamenalo totéž, co v případě Clonycavanské mumie: byl to panovník, jehož druidové odvrhli. Alternativní hypotéza míní, že byl muž obětován pohanským bohům plodnosti nebo úrody, jeho poslední pokrm byl proto symbolického charakteru.
Lindowský muž: oběť brutálního rituálu?
Na těle měl Lindowský muž stopy mědi, podle některých expertů to ukazuje na rituální natření těla.
- kdy zemřel: mezi začátkem a 119. rokem našeho letopočtu
- místo nálezu: hrabství Cheshire, Anglie
Když zemřel, bylo mu kolem pětadvaceti let, byl zdravý, dobře živený. Měl pěstěné prsty na rukou a plnovous, několik dní před smrtí se mu dostalo střihu. Jeho posledním jídlem byla obilninová placka pečená nad ohněm. Notně připálená. Právě onen pokrm přitom inspiruje jednu z hypotéz o jeho smrti.
Mumie v každém případě vykazuje bezpočet stop drastického násilí. Měla lebku rozraženou těžkým neostrým předmětem, krk nesl stopy škrcení strunou ze šlach, krční páteř však zlomila prudká tupá rána, vypočítává server Science History. Měl rozřízlé hrdlo, od ucha k uchu. Byl několikrát bodnutý. Experti se neshodnou, co se stalo před smrtí, co bylo její příčinou a co odneslo již mrtvé tělo.
Jedna z teorií však poukazuje na obřadní trojnásobné zabití. Rituální oběti by odpovídaly i stopy po spálené placce. Keltské komunity v oné době ve chvílích velkého ohrožení praktikovaly obřad, při němž rozlámaly na kousky obilninové placky, jeden dílek připálily, a hodily do pytle. Kdo si vytáhl spálenou porci, stal se obětí, která měla pohromu odvrátit. Lindowský muž tak mohl být obětován v době římské invaze, shrnuje domněnku server Ancient Origins.
Bockstenský muž: zavražděný a probodnutý kůly
Bockstenský muž se pyšnil kadeřavými vlasy.
Boty, které měl zavražděný na sobě.
- kdy zemřel: 14. století našeho letopočtu
- místo nálezu: Švédsko
V době smrti mu bylo mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety, soudě podle zubů, nebo i pětatřicet až čtyřicet, podle kostry. Byl 170 až 180 centimetrů vysoký, štíhlé postavy. I on měl patřit k zajištěnější společnosti, snad byl výběrčím daní, verbířem nebo členem katolického řádu, na to by poukazoval šat, mumie má jednu z nejzachovalejších středověkých tunik. Též vlněné punčochy, kožené boty, pás se dvěma noži.
Mumie z bažin |
Násilí, které jej připravilo o život, se však neubránil. Dostal tři prudké údery, velkou palicí nebo kladivem. První do čelisti, druhý na pravé ucho, třetí dozadu hlavy, ten byl smrtelný. A nejen to. Jeho tělo bylo probodnuto dvěma kůly, dubový proklál jeho srdce, bukový záda. Divoká legenda samozřejmě vypráví o tom, že se duše zavražděného vracela mezi lid a strašila ho, proto museli vesničané jeho tělo probodnout.
Jeden z autorů si dokonce troufá určit identitu zavražděného. Měl jím být děkan diecéze Linköping Simon Gudmundi. A měl se stát obětí interních církevních půtek.
