Byl rozsáhlý, pojal devětadvacet zemí, přes čtyři tisíce žen a téměř stejný počet mužů, zapojily se do něj desítky vědců z více než sedmdesátky institucí. Byla to první studie svého druhu, hlásí oddělení zdravotních věd Oxfordské univerzity.
Zjistila, že v zemích, které se mohou chlubit vyšší genderovou rovností, nevykazují mozky mužů a žen, vědci je zkoumali s pomocí magnetické rezonance, žádné rozdíly. Ve společnostech, které s gendery zacházejí nerovně, však měla pravá hemisféra ženských mozků tenčí mozkovou kůru. Autoři práce, vyšla v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences, přitom nabízejí i vysvětlení.
Mozkové oblasti cingulární kortex a orbitofrotnální kortex, kde vědci rozdíly v tloušťce mezi mužským a ženským mozkem našli, totiž souvisejí s reakcemi na nerovnosti a protivenství, popisuje list El País. Změny struktury oněch mozkových regionů byly pozorovány v podmínkách, kde byl ústředním mechanismem stres, ztenčovaly se během deprese nebo post-traumatického stresu.
„Máme proto za to, že jsme svědky účinků chronického stresu na ženský mozek. Stres ovlivňuje neuronová spojení, proto na snímcích pořízených s pomocí magnetické rezonance vidíme tenčení šedé kůry mozkové,“ říká vedoucí studie Nicolás Crossley z Pontifikální katolické univerzity v Chile ve zprávě Oxfordské univerzity.
Studie podle něj tedy dokládá, že následky genderové nerovnosti se vpisují do ženských mozků. „Svou prací jistým způsobem, ukazujeme, že genderová nerovnost páchá skutečnou škodu,“ cituje jej list. Nejen to, spolu se svým širokým týmem dokonce doufá, že by tak neurověda mohla ovlivnit tvorbu genderové politiky.
Jiné hlasy jsou však ostražitější, dokonce kritičtější. María Ruizová z centry pro výzkum mysli, mozku a chování Univerzity Granada výzkum oceňuje za to, že vyjasnil, že mozek je plastický, tvárný a mění se podle socio-kulturních parametrů.
Jenže pro Bruce Wexlera z Univerzity Yale je to naopak již dávno docela prokázaný fakt. „Více by překvapilo, kdyby tam, kde mají ženy intelektuálně méně stimulující pracovní místa, kde mají malý přístup ke vzdělání nebo kde nejsou povzbuzovány k tělesné aktivitě, výzkumníci žádné rozdíly v mužských a ženských nenalezli,“ upozorňuje lakonicky. Tam, kde jsou ženy terčem násilí, kde trpí depresemi a dalšími duševními problémy, se situace musí projevovat na fungování jejich mozků a do jisté míry i do jejich struktury, konstatuje.
A nesdílí optimismus autorů práce ohledně síly a přesvědčivosti neurovědy pro tvorbu politik. „Na někoho to může zapůsobit,“ soudí, skepticky však dodává, že už dnes přece existuje mnoho důvodů, proč s nerovností bojovat.
Ruizová navíc navrhuje větší opatrnost při interpretaci dat, která autoři studie získali. „Že by byla větší nebo menší tloušťka mozkové kůry spojena s nějakým typem poškození, se mi nezdá správné,“ uvedla. „Oblasti, které autoři identifikovali, jsou spojeny s funkcemi, které zmiňují. Jenže rovněž s mnoha dalšími. A větší nebo menší tloušťka v oněch regionech mozku není nezbytně špatnou věcí.“ Souvislost mezi mozkovými oblastmi a funkcemi je podle ní složitější.
