A začněme rovnou s jeho vlastní „výživovou“ pyramidou. Do roku 1997 snědl ocelové řetězy o celkové délce pět set metrů, osmnáct jízdních kol, patnáct nákupních vozíků, sedm televizí, šest lustrů, dvě postele, jednu rakev včetně madel a jednu televizi. A jedny lyže. Na samém vrcholku soupisu poté ční letadlo Cessna 150. Pojídat ho začal v roce 1978 a konzumace mu zabrala dva roky.
Jeho výkony mu vynesly zápis v Guinessově knize rekordů, ještě předtím než obdobné nebezpečné hlouposti přestala akceptovat s ohledem na zdraví. Pan Lotito však za svůj jídelníček ještě stihl dostat plaketu. Tu snědl také, přirozeně.
Z poruchy profese
Podle svého doznání pro list The Leader-Post s tím začal v šestnácti, v roce 1966, kdy spořádal první kus skla. Prostě ho to napadlo. Instinktivně, bez jasného, rozumného důvodu. Pocítil nutkání to zkusit. A od té doby to dělal znovu a znovu. „Jedl jsem talíře, hřebíky, lahve. Abych vyhrál sázky,“ líčil Lotito.
Lékaři takové počínání vidí jako poruchu příjmu potravy zvanou pika, naštěstí poměrně vzácný syndrom, který dostal své latinské jméno po strace. Protože i ta sezobne, na co přijde. A to byl též případ Michela Lotita.
Z jeho poruchy se nakonec stala profese, začal se živit jako svérázný zábavní „umělec“ a objíždět svět. Metoda jeho hodování spočívala v tom, že předměty rozřezal na malá „sousta“, pečlivě je omyl, dopřál si minerální olej a během jídla pil hojně vodu. A nejedl všechno, například z jízdních kol vynechával řídítka, pedály. Výplety kol mu přišly fádní, mimochodem, zvládl je za dvacet minut, ráfek mu zabral dvaačtyřicet. Naopak řetězy miloval, protože „jsou chutné“.
Jeho umělecké jméno bylo Monsieur Mangetout, tedy „Pán, který sní všechno“, a často jezdil například do Quebecu, kde našel spřízněnou duši v postavě novináře a milovníka bizarností Guye St-Laurenta. Onoho promotéra show fascinovaly nevšední výkony, mezi jeho další „akvizice“ patřil například „šaman“ Yvon Yva, který ovládal hypnózu, Ceric, jenž byl „lidskou pochodní“, Guy Coudoux, jehož specialitou bylo „nedýchání“. Nedělal jsem však vulgární freak show, které by lidi předváděly jako obludy bez důstojnosti, byly to přehlídky výjimečných schopností, zdůrazňoval později St-Laurent.
Policista s noži v břišeNejprve pacientovi prozkoumali žaludek s pomocí sonografie a výsledek je zneklidnil. Následné vyšetření s pomocí kamery však lékaře z nemocnice v indickém Amritsaru šokovalo. Vlastně mu odmítali věřit, proto došlo ještě na CT břicha. Výsledek zjištění potvrdil, pacient, byl jím policista, měl v břiše hromadu kapesních nožů. Některé zavřené, jiné však ne.  „Snědl jsem je,“ potvrdil jim policista a přihlásil se k číslu osmadvacet. Všechny tam při operaci našli. „Nebyli jsme však spokojení,“ řekl listu The Washington Post chirurg Jatinder Malhotra. V břiše pro jistotu pátrali dál, aby se nakonec dostali k číslu 40. „Napadlo mě to. Nevím proč. Impuls,“ odpověděl pacient na otázku „Proč?“. List The Washington Post k incidentu z roku 2016 uvedl, že například ve Spojených státech byla pika na vzestupu. V roce 2009 statistiky vykázaly 1 862 pobytů v nemocnicích, za něž tato porucha mohla, o deset let předtím to bylo 964. |
Pan Lotito se nejen jeho zábavních pořadů účastnil… s chutí. Profesionálně jedl bicykly, jejich konzumaci však limitoval na tři ročně, pojídal lustry, žiletky, na reklamní akci pro výrobce nábytku kdesi v Texasu jedl postel. Jak uvádí portál Madison Courier, rozhlasová stanice v Montrealu si od něj zase objednala snědení televizního přístroje. S pomocí mikrofonu nechával halami znít, jak chutná chroupání skla, keramiky. Kromě toho nechával návštěvníky, aby mu do zad házeli a zapichovali šipky, do rukou jehly. V zubech ohýbal mince, nechával si mačkat paže velkými kleštěmi, jimiž mu je drtilo osm siláků.
Pro televizní kamery s gustem procházel supermarkety, v nichž ignoroval oddělení nabízející maso nebo zeleninu a zásobil se v regálech pro kutily a drogerii. Aby doma s požitkářským výrazem nakoupené trofeje polykal. Aby si šroubky a kusy střepů nechal servírovat s fazolkami a rajčaty v restauracích. „Delikátní,“ chválil si. A vysvětloval, že zatímco jiní si ukrajují kousky pečeně nožem, on si sousta připravuje kladivem, pilkou. A zdůrazňoval, že se vyhýbá banánům, pálí ho po nich totiž žáha. „A bolest já nemám rád,“ přiznává například na tomto videu Lotito.
Jeho zlatý hřeb přišel v roce 1978, kdy začal jíst letoun Cessna 152. Za dva roky ho zdolal, uvádí portál Science101.
„Lékařské vysvětlení nemáme“
Podle Guinessovy knihy snědl do roku 1997 devět tun železa. Je to vůbec možné? Lékaři podle sběratelů rekordů prokázali, že je pan Lotito opravdu schopen zkonzumovat devět set gramů železa denně, ačkoli při vystoupeních to prý byl celý kilogram. Jeho žaludek byl vybavený extra silnou ochrannou vrstvou, která mu umožňovala vstřebávat i předměty s ostrými hranami bez poranění, a extrémně silnými trávícími šťávami.
Pro hodinu a půl trvající dokument, který o něm St-Laurent natočil pro japonskou soukromou televizi NTV, nechali do jeho žaludku instalovat kamery. Jeho schopnosti medicínu přirozeně zajímaly. Na videu stanice BroandbandTV však lékař Maura Zola přiznává, že medicínské vysvětlení nemá. „Biopsie, krevní testy ukazují, že je jeho organismus jako kterýkoli jiný,“ uvedl. Zdůraznil však, že něco se s tělem Monsieura Mangetouta přesto dělo. Konzumace nekonzumovatelných věcí vyvíjela tlak na Lotitův žaludek a střeva. „Nevyhnutelně to vzbuzuje otázku přežití.“ Nakonec však odevzdaně sděluje: „Nevíme však, co se stane. Je to prototyp. Můžeme ho jen hlídat,“ dovozoval.
Nakonec Monsieur Mangetout zemřel v roce 2007, v sedmapadesáti letech. S jeho jídelními návyky neměla prý jeho smrt nic společného.
