Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Investujte do hledání pokladu. Podvodníci lákají na newyorský mýtus

Pátrání po vraku lodi HMS Hussar je dokladem, že skutečný byznys se nedělá nalezením pokladu, ale jeho hledáním. Než klesla ke dnu, měla britská fregata převážet ve svém podpalubí žold ve zlatě. Za posledních 243 let lidé utratili za snahu ho nalézt zřejmě víc, než jakou mohl mít hodnotu.

Pekelná brána. Tady šla fregata ke dnu. A tady má podle výmyslů podvodníků ležet její poklad. | foto: commons.wikimedia.orgCreative Commons

Nepříliš důkladné falzum zlaté mince z roku 1778 pořídíte na e-Bay za pár stovek korun. A pokud k tomu náhodou disponujete potápěčskou výstrojí a malou lodí, můžete si za jedno odpoledne přijít na desítky tisíc dolarů. Jak? Budete před nějakým důvěřivcem předstírat, že jste právě nalezli poklad.

Chce to jen mít to správné místo. V New Yorku, na East River, už je onen podfuk vlastně tradicí. Lidí, kteří se nechají zlákat příslibem snadného zisku a pohádkového jmění, bylo a je pořád dost. Před dvěma staletími i dnes.

Ta mýty opředená loď není žádným unikátem. Podobných fregat šesté třídy typu Mermaid vyrobili v loděnicích Rotherhite na Temži desítky. Vznikaly podle jednoho plánu stavitele Thomase Inwooda, všechny jsou si tedy vzájemně podobné.

Na délku měří osmatřicet metrů, do šířky sahají necelých jedenáct. S výtlakem 600 tun, čtyřiadvaceti děly a posádkou do stovky mužů to nebyly zrovna predátoři moří, ale ani tuctoví tažní koně. Byla to univerzální užitková plavidla královského námořnictva, která se výtečně hodila pro různé úkoly.

Na stavbě HMS Hussar se pracovalo od dubna 1762, na vodu byla spuštěna o necelý rok později. Za následujících patnáct let se na jejím můstku vystřídají tři různí kapitáni, a pod jejich velením se zúčastní hlídek u pobřeží Irska a několika výpadům proti španělským lodím. Nic až tak mimořádného.

Zkraje roku 1780 jí velel kapitán Charles Pole. Byl odpovědný za přesun fregaty, v konvoji dalších dvaceti plavidel, přes Atlantik k pobřeží Nového světa. Britským červenokabátníkům totiž začínalo ve vzbouřené americké kolonii, usilující o nezávislost, téci do bot. Flotila lodí měla posílit blokádu nepokojného kontinentu, zabránit dozbrojování rebelů zbraněmi z Evropy.

Příběh zbavený tajemství

HMS Hussar však měla ještě jeden drobný úkol. Přivézt vojákům jejího veličenstva v New Yorku pravidelný žold. Podle všech dostupných indicií tento úkol zdárně naplnila. V listopadu úspěšně zakotvila v Gardiner Bay u Manhattanu, kde se na Cherry Street nacházela britská posádka i plukovní pokladnice. Do podpalubí loď nabrala rovněž šedesát až sedmdesát amerických zajatců v okovech.

S nimi pak měla na pokyn guvernéra plout do 180 kilometrů vzdáleného Newportu. Kapitán Pole nechtěl zeširoka obeplouvat celý Long Island, vybral si proto kratší trasu. Ale také o dost nebezpečnější. East River tehdy bylo místo nevyzpytatelných silných proudů a zrádných mělčin. Zvlášť v místě, kterému se říkalo Hell´s Gate, Brána pekelná.

Právě tady, jen kousek od Randallova ostrova, najela HMS Hussar na útes. Oné konkrétní skále se říká Pot Rock a newyorští kapitáni ji dobře znali. Přišli tu už o řádku lodí.

Kapitán Pole ke své škodě místní nebyl, o skalisku nevěděl. Takže jen sledoval, jak jemu svěřená loď rychle nabírá vodu. Viděl, že nedopluje ani k pobřeží ostrova Montressor. Vydal povel k okamžitému opuštění lodi, posádka nasedla do záchranných člunů.

A zajatci v podpalubí? S jejich záchranou se nikdo neobtěžoval, stejně si pluli pro šibenici. V podvečer 23. listopadu 1780 se HMS Hussar potopil. Ulehl v hloubce 29 metrů, přesné místo jeho odpočinku budou ještě pár týdnů vyznačovat nad hladinu čnící stěžně.

Dál už jen v rychlosti. Kapitán Charles Pole musel před válečný soud admirality za ztrátu lodi. Evidentně to dopadlo dobře, protože už o rok později velel další a o dost větší lodi. V námořnictvu ještě udělal kariéru, proslavil se jako hrdina bitev u Gibraltaru a během blokády Toulonu. Vydobyl si šlechtický titul.

Pokud jde o potopenou fregatu, Britové se ji natřikrát pokusili vyzvednout. Ležela relativně mělce. Ale úspěšní nebyli.

Z dokumentů královského námořnictva, které jsou dodnes archivovány v Národním námořním muzeu v Greenwich, neplynou o lodi žádné mimořádné zmínky. Všechny cennosti, které byly na její palubě, když vyplouvala z Anglie, byly už v době nehody vyloženy. Neexistuje ani záznam z armádní pokladnice, že by vojsko na konci listopadu 1780 pocítilo nedostatek financí, ani červenokabátníci bojující proti rebelům si na chybějící žold nestěžovali.

Britové se ze ztráty této jedné konkrétní lodi otřepali rychle. Ale Američané ji řeší dodnes.

Ten poklad tam pořád je!

K až klasickým neduhům pokladů patří, že se s nimi shledáte jen na stránkách dobrodružných románů, potažmo leží na opačném konci světa. Ale teď v New Yorku údajně jeden takový ležel a leží přímo na očích. A vábil – a vábí. Lákal v době, kdy New York teprve dotahoval na svůj první milion obyvatel. A láká i nyní, když je jich k deseti milionům.

O jakém pokladu že je vlastně řeč? Nedělejte, že to netušíte. Ví to totiž každý. Jde o zlatem napěchované truhlice v podpalubí potopené HMS Hussar. Nemusíte za nimi cestovat světa kraj. Leží na dně East River, v průsečíku mezi čtvrtěmi Queens, Bronx a Manhattanem.

Nebo aspoň někde přibližně v té zóně. Řada míst se totiž od časů velkého boje za nezávislost přejmenovala. Marně byste dnes na mapě hledali například Montressorův ostrov. Ten už se dnes jmenuje North Brother Island. Vlastně, celá mapa okolí East River se hodně proměnila, je poměrně těžké dohledat původní místní názvy. Tam, kde dřív byly osady a mlýny, dnes stojí vrakoviště, čističky odpadních vod, doky. Anebo taky největší věznice ve Státech, potažmo mezinárodní letiště.

Takové hledání chce představivost, fantazii. Lovcům pokladu potopeného vraku britské fregaty nic z toho nechybí. Doslova jimi překračují realitu. Opomíjejí například to, že podle zpráv z historických archivů HMS Hussar zlato britským vojákům nejen vezl, ale také skutečně úspěšně doručil. A že v době kolize s útesem bylo už jeho podpalubí, alespoň pokud jde o zlato, prázdné.

S takovou pokleslou argumentací si na hledače pokladů nepřijdete.

Samozřejmě, loď šla ke dnu našlapaná zlatem! Proč jinak by se ji Britové pokoušeli natřikrát ze dna vyzvednout? A proč by se o to pokoušel i Thomas Jefferson? To je mimochodem čistá pravda, vynálezce a otec zakladatel totiž v East River neúspěšně testoval svou ponorku. A nebyl sám, zkoušeli to i jiní.

S každým dalším rokem, a dalším pokusem o nalezení, jako by vybájený poklad nabýval na objemu. Zprvu se psalo o 70 tisícovkách liber šterlinků, později to bylo už 600 tisíc liber, milion, ale i pět milionů. Poslední zmínky hovoří o zlatu, jehož hodnota by dnes nejspíš dorovnala 100 milionů dolarů. Anebo, v aukční hodnotě starých mincí, půl miliardy. Je to něco, co se vyplatí hledat.

Hledačská legenda o zlatém nákladu HMS Hussar tak ve smyčce vysvětluje sama sebe. Proč by vlastně poslední dvě a půl staletí utrácely stovky lidí statisíce za hledání pokladu, který neexistuje? Aha! Ten poklad tam prostě je!

Přeorané dno u East River

Hledači pokladů z HMS Hussar v minulosti se od těch současných liší dostupnou technikou, jinak jsou však mezi nimi rozdíly pramalé. Prakticky všichni vědomě popírají fakt, že v padesátých letech 19. století začala celá East River prodělávat zásadní proměnu. Pod vedením francouzských inženýrů, a s pomocí spousty trhavin, tu upravili profil celého dna. Odstraňovaly se útesy a zrádná skaliska, nánosy zrádných mělčin. Kámen ze dna tu byl trhán třicet let.

Jako jeden z prvních se odporoučel útes Pot Rock, který si kromě proslavené britské fregaty připsal v průběhu jednoho staletí potopení padesátky dalších lodí. Vyhodili ho do povětří s pomocí 13,6 tuny výbušnin.

Ve své době to byla největší řízená exploze na severoamerickém kontinentu. A pochopitelně zničila vše, co se na dně ještě vůbec mohlo nacházet. Těch explozí, bagrování, vyzvedávání skalisek a suti, vytváření nových zpevněných ostrovů tu bylo tolik, že tou v současnosti nejpravděpodobnější lokací trosek HMS Hussar jsou základy skládky v Bronxu.

Ale nic naplat, domnělý zlatý poklad na dosah dráždí. Přitahuje pozornost všemožných šejdířů, kteří hlásí do světa, že v kalných vodách East River odhalili tu jedinou správnou lokaci potopené lodi i pokladu.

Jak se jim to mělo povést? Obvykle „získají“ exkluzivní informace. Před dvěma staletími vycházely ze zažloutlých map na pergamenech a rozprav s údajnými potomky kapitána Polea, z nalezených deníků prvního důstojníka či kormidelníka lodi nebo z utajených zpráv britské admirality. Případně ze slov jakéhosi Swana. Což měl být newyorský lodivod, černoch, který se údajně navedením lodi na útes pomstil Britům za otroctví.

Legendy o potopené britské lodi žily svým vlastním životem, zlatá fregata v nich nejednou nabývala rozměrů desetipatrového křižníku. Na základě oněch informací měli hledači rozšifrovat místo, kam vrak odsunuly proudy.

Proč tedy poklad ze dna dosud nikdo nevyzvedl?

Hledání je výnosné. Pro hledače

Taková operace je pro jednoho velmi nákladným počinem. Chce to pronajmout jednu či více lodí, vyplatit posádku, pořídit vybavení. Dříve to byly možná potápěčské zvony, dnes spíš sehraná parta žabích mužů, sonar a jeřáb s navijákem. To všechno stojí balík peněz.

Ale nebojte, vaše náklady se po vyzvednutí pokladu samozřejmě vyplatí, protože tam dole leží zlata za miliony. Své peníze, které vložíte do hledačského podniku, tak můžete chápat jako skvělou investici.

Schéma s investicí do hledání pokladu z HMS Hussar se tak u soudů v New Yorku stalo nestárnoucím evergreenem.

V archivech justičního paláce jsou od roku 1880 evidovány desítky žalob, vedených proti hledačům pokladu. Od prostých důvěřivců i zbohatlíků vybrali desítky tisíc dolarů, na dostavění ponorky, pořízení lodního jeřábu, zorganizování výpravy, a pak se s penězi nadobro ztratili. Anebo se nechali lapit v nějakém luxusním sídle, které si za vybrané prostředky pořídili.

Původní hledačské schéma však podvodníci samozřejmě inovují. Například tím, že v rámci zkušebního ponoru ze dna na daných souřadnicích něco z HMS Hussar „skutečně“ „vyloví“. Mosazných plaket se jménem lodi takto bylo vyzvednuto ze dna nejméně pět, kormidelní kola asi tři a kanonů víc, než kolik jich fregata kdy nesla.

V posledních letech svou úspěšnost hledači prokazují ze dna údajně vylovenými mincemi, datovanými před rok 1780. To sedí, jenže ještě před chvílí byly k dostání na internetových burzách.

Aktuálně žijí obyvatelé New Yorku zprávami o soudním procesu s Josephem Governalim. Rodákem z Bronxu, který pod přezdívkou Joe Treasures zasvětil posledních třicet let svého života právě hledání pokladu z HMS Hussar.

Ukázalo se však, že si na historií prověřeném schématu vystavěl živnost a louděním peněz od důvěřivých investorů si přicházel na slušné peníze. Letos na něj prasklo, že to nebylo poprvé, co od někoho lačného nedaněného zisku z pokladu vybral 100 tisíc dolarů na záchrannou operaci.

Soud zatím probíhá, zdá se, že Governali přistoupí na mimosoudní vyrovnání s poškozenou stranou. Je to pro něj maličkost. Dobře totiž ví, kde se poklad z HMS Hussar nachází. A že ke snadnému zbohatnutí nevede cesta jeho nalezením, ale hledáním.

  • Nejčtenější

Sexem k milionům. Seznamte se s bohatými pornoherci

22. května 2024

Je to obor, v němž je propast ve finančním ohodnocení opačná než ve velké většině ostatních...

Sexuální fetiše Evropy. Česku přiděluje mapa překvapivou libůstku

27. května 2024

Leckteré jsou tak zvláštní, že si zaslouží něco vysvětlujících slov. Další již docela nové a...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Sekera v čelisti. Rekonstrukce přiblížila vraždění švédských rolníků

23. května 2024

Nebyla to vyrovnaná bitva. Na jedné straně stálo vojsko dánského krále, na druhé prostí švédští...

Přemohly ho úchylné choutky a pak spatřil otevřené okno. Přežila zázrakem

25. května 2024

Premium Na stole obvodního oddělení VB Jeseník se té květnové noci rozdrnčel telefon. „Tady závodní stráž...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Pošlapat, vystavit, vyvrhnout. Televizní soutěž ženy ničila kamerami a skalpely

21. května 2024

Premium Vybrali nejnešťastnější, nejzoufalejší ženy. Mělo se jim dostat proměny, která postaví jejich život...

Sexuální fetiše Evropy. Česku přiděluje mapa překvapivou libůstku

27. května 2024

Leckteré jsou tak zvláštní, že si zaslouží něco vysvětlujících slov. Další již docela nové a...

Bylo tu policejní komando i dobývání ve Škodě 120, líčí exkastelán Karlštejna

26. května 2024

Premium Bývalý karlštejnský kastelán Jaromír Kubů zná tajnosti středověkého hradu z dob Karla IV. jako své...

Přemohly ho úchylné choutky a pak spatřil otevřené okno. Přežila zázrakem

25. května 2024

Premium Na stole obvodního oddělení VB Jeseník se té květnové noci rozdrnčel telefon. „Tady závodní stráž...

Mozek nedovede cítit chuť ani hlad. Profesionální jedlík ukončil kariéru

25. května 2024

Šestkrát za sebou zvítězil na newyorském šampionátu v pojídání hot dogů. Na posezení jich jednou...

Párkům odzvonilo. Podnikatel lije do rohlíků svíčkovou a dobývá benzinky

Na pracovních cestách se podnikatel v gastronomii Lukáš Nádvorník přejedl párků v rohlíku. Napadlo ho, že by do pečiva...

Herec Lukáš Vaculík se oženil, dívčí idol 80. let si vzal ředitelku z Primy

Lukáš Vaculík (61) se tajně oženil. Vzal si výrobní ředitelku a producentku FTV Prima Luciu Kršákovou (46). Herec a...

Klavírista Petr Malásek si zlomil obě ruce. Mohlo to dopadnout hůř, říká

Klavírista Petr Malásek (59) spadl z kola a zlomil si obě ruce. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka popsal nehodu i jaká je...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...

BMW prohrálo soud s budějovickým prodejcem ojetin o právo na užití loga

Exkluzivně Může nezávislý prodejce ojetých aut používat na provozovně logo automobilky, i když s ní nemá žádnou smlouvu? Vrchní...