Narodil se v roce 1911 a tetovat se naučil jako náctiletý v Chicagu. Tehdy letěl klasický americký styl, který stál na japonských motivech z konce devatenáctého století, a Jerry, vlastním jménem Norman Collins, mu zůstal věrný do smrti. I proto, že Japonsko a další asijské země poznal v následujících letech jako námořník.
Asijskou estetiku si zamiloval, dalo by se říci. Jenže takové obraty k němu nesedí. Řeč je o chlapíkovi, jehož školou byla vykřičená chicagská čtvrť ovládaná mafií a jehož vzal jeho první tatér-učitel do márnice, aby se naučil tetovat na mrtvole. Naštěstí se jednalo jen o drsný žert.
Drsných historek byl ostatně jeho život plný. Do konvenčního umělce měl chlapík v džínách věčně pokecaných od inkoustu, který neřekl větu, aniž by ji prošpikoval pár vulgarismy, dost daleko. Zabedněný produkt své doby a místa, extrémní pravičák nenávidějící "levičácká" občanská práva a vše protiamerické, který vyrostl v zaplivaných špeluňkách, striptýzových barech a na lodích. Ve světě, v němž člověku prošlo cokoli a v němž si musel zatraceně věřit.
Do knih o oficiální historii americké kultury se nejspíš nedostane, do těch o neoficiální určitě ano. Nejen proto, že jako jeden z prvních amerických tatérů začal spolupracovat s japonskými mistry tohohle řemesla, nazývaných "Hori". A to navzdory své nenávisti k "Japončíkům", kterou do něj americká propaganda po Pearl Harboru vtloukla. Anebo, jak říká jeden z pamětníků, právě proto. Aby je porazil na jejich vlastním hřišti.
Dokument režiséra Ericha Weisse není jen o postavě Sailora Jerryho, je o historii celého jednoho paralelního světa, o době, kdy kérku nenosil každý druhý manažer.
