Zkonstruovat dobrou vícerannou brokovnici bylo snem mnohých. Kdysi se o ni pokusila dokonce i firma Colt, tehdy ještě v perkusním provedení. Ovšem revolverové perkusní pušky byly téměř cimrmanovskou cestou prošlapávání slepých uliček. Marnou misí byly též vícehlavňové zbraně. Ty se, pravda, jistou dobu udržely, dokonce až do moderní doby a v podobě pro běžné náboje, například známá pražská firma Novotný vyráběla tříhlavňové brokovnice ještě za první republiky. Ale ani to nebylo ono. Vlastnosti brokového náboje, především jeho velikost, úspěšně vzdorovaly všem konstruktérům.
Správnou cestu, pumpovací brokovnici, našel až John Moses Browning. Kulovnice na tomto principu ostatně již nějaký ten rok existovaly, jejich výrobcem byla proslulá firma Colt. Firma Winchester si přitom od Browninga nejprve vyžádala konstrukci s pákovým mechanismem – model 1887 se pak stal poměrně úspěšnou puškou, ve zkrácené verzi ho známe například z filmu Terminátor 2.
Nakonec si však Browning prosadil svou a vznikl Winchester model 1897, první pumpovací brokovnice v dějinách.
Remington dobývá svět
Zatímco Winchester poté modernizoval nabídku bezkohoutkovým modelem 12, jeho rivalové, firmy Ithaca a Remington, vyrobili vlastní konstrukce. Ty se sice staly poměrně úspěšnými díky armádním zakázkám, na civilním trhu však kvůli ceně nemohly Winchesteru konkurovat.
Zvrat přišel až v roce 1950, kdy Remington přišel s modelem 870, brokovnicí, která většinu konkurence smetla a zbytku pořádně ztížila život. Víc než sedmdesát let je nejpopulárnější brokovnicí na světě. Skvělou zbraní však byl již předchozí model Remington 31 a je s podivem, že se konstruktéři modelu 870 nevydali cestou zjednodušení jednatřicítky, což se logicky nabízelo.
Za základ si místo toho vzali jinou zbraň – samonabíjecí brokovnici, kterou upravili pro náboj ráže 12 a „downgradovali“ ji na opakovačku. Vznikla tak neuvěřitelně flexibilní zbraň, se kterou můžete lovit kachny, křepelky nebo klidně i divoká prasata, podle toho, jakou hlavní zbraň osadíte. Tak to platí aspoň ve Spojených státech, kde mají jiné pojetí „hlavních částí zbraně“ než české paragrafy.
Pušku lze jednoduše rozložit na základní konstrukční celky, které můžete snadno vyměnit. Štíhlý krk pažby umožňuje ovládání zbraně i subtilnějším jedincům. Ovšem jen proto si opakovací brokovnice s pohyblivým předpažbím svoji reputaci nezískaly. K pochopení jejich obliby se musíme vrátit k vlastnostem brokových nábojů.
Pestré použití, vždy spolehlivá
Základní označení brokového náboje, například 12/70, označuje ráži, která se udává jako počet sférických střel odlitých z jedné libry olova, které projdou hlavní a délkou nábojnice po výstřelu. Pokud si náboj změříme v nevystřeleném stavu, zjistíme, že je ve skutečnosti kratší. Dál na náboji najdeme označení broků, které se může v různých zemích měnit, a gramáž, tedy hmotnost broků v náboji. A ta může být velmi různá.
To je hlavní důvod, proč nejsou samonabíjecí brokovnice nikdy tak spolehlivé jako opakovací. Opakovací brokovnice totiž dokáže vystřelit náboj, který vás na rameni jen tak lehce pohladí, ale stejně tak střelivo určené pro násilné otevírání dveří nebo například onen lov divočáků. Kromě toho jsou brokové náboje poněkud křehké – při bočním stlačení ve schránkovém zásobníku mohou ztratit svůj kulatý průřez a pak se při cestě do hlavně jednoduše zaseknou.
Proto zůstává opakovací brokovnice s trubicovou nábojovou schránkou, minimálně jako lovecká a obranná zbraň, ideálem pro uživatele, kteří dávají přednost jednoduchosti a spolehlivosti před papírově vyšším střeleckým výkonem.
Do jisté míry je „pumpa“ jakousi sestrou revolveru. Ani ten nemá takový střelecký výkon jako srovnatelná samonabíjecí pistole, ovšem pokud si ho necháte nabitý jako zbraň pro každou příležitost, bude vždy v pozoru. Brokovnice Remington 870, stejně jako její různě po světě vyráběné klony, je na tom podobně. Je vždy připravena na chvíli, kdy bude potřeba.