Kolega střelec si pěstuje zvyk. Pokaždé když zjistí, že má někdo na střelnici závadu na zbrani, stoupne si za něj a polohlasně mu napovídá: „Glock, Glock, Glock…“
Etalon „G“
Ať se vám to líbí, nebo ne, Glock se stal mezi krátkými zbraněmi jedním z etalonů kvality a spolehlivosti. V recenzích na různé zbraně můžeme najít obraty typu „… spolehlivý jako…“, jeden z manažerů České Zbrojovky dokonce označil jejich P-10 za „kladivo na glocky“.
Co však za fenoménem, který významně ovlivnil jak konstrukci, tak taktiku a požadavky na krátké střelné zbraně obecně, doopravdy stojí? Je to dokonalá a inovativní konstrukce, mazaný marketing nebo jen náhoda a skvělé načasování příchodu? Při prozkoumání konstrukce a historie této zbraně zjistíme nápadný soulad mezi více prvky, které rozhodují o úspěchu nebo prohře zbraně na trhu.
A přitom to podle firemní legendy začalo pouhou náhodou. Gaston Glock byl majitelem firmy, která celkem slušně prosperovala z prodeje drobnějšího armádního vybavení, jako byly polní lopatky nebo víceúčelové nože. Atraktivita jejích výrobků byla zajištěna častým používáním plastů, tím nízkou cenou masové výroby.
Jednoho dne vyslechl majitel firmy rozhovor dvou důstojníků rakouských sil sebeobrany o nemožnosti získat do výzbroje vhodnou krátkou střelnou zbraň. Údajně pak věnoval nemálo svého času zjišťováním, jak by měla ideální samonabíjecí pistole vypadat. Měla by mít nulovou hmotnost a zpětný ráz, doplněný pokud možno nekonečným zásobníkem pro co nejúčinnější náboje… Jak jednoduché, že? Ach ano, ještě maličkost, ideální pistole by měla být spolehlivá a bezpečná i bez použití manuálních pojistek, zkrátka co nejvíce „trottelfest“, jak to jen půjde. Zadání tak jednoduché, až by jednoho udivilo, proč ho ještě nikdo nerealizoval.
Čas na plast
Glocky nebyly prvními plastovými pistolemi na trhu. Existovaly zajímavé výrobky úctyhodné a osvědčené zbrojovky Heckler & Koch. Zatímco některé verze pistole P 9 měly z polymeru spíše jen některé doplňky těla zbraně, inovativní model VP 70 disponoval celoplastovým tělem zbraně a byla mu prorokována velká budoucnost, která se ovšem nenaplnila. Snad byl VP 70 příliš futuristický, možná vhodná doba ještě nepřišla.
Zato Glock ve vhodnou dobu přišel, „Wonder Nine“ pistole s ČZ 75 v čele začaly válcovat svět a svět očekával, co bude další změnou. A protože rakouský Bundesheer potřeboval novou pistoli, byl v případě úspěchu zajištěn i základní odbyt. Dobrá, tělo nové zbraně bude tvořit plast, jak však bude celá pistole sestavena?
Nevymýšlet vymyšlené
A nyní se vraťme na zem. Ideální pistole s nekonečným zásobníkem asi nevznikne, ale je třeba se podívat, co všechno z toho, co kdy konstruktéři zbraní vymysleli, lze použít. Uzamčení bude provedeno pomocí kvadratické zadní části hlavně jako u pistolí SIG 220, pohyb hlavně bude ovládat kulisa klouzající po ocelovém protikusu, vytahovač bude vyroben ve tvaru „C“ a odpružen vinutou pružinou s táhlem, podobně jako u některých německých předválečných pistolí. Spoušťový mechanismus bude realizován pomocí přímoběžného úderníku, ale pozor!
Kapesní pistolky podobné koncepce byly relativně dost nebezpečné a nešťastné náhody byly na denním pořádku. Takže se podíváme, jestli už někdo něco podobného nevymyslel, třeba už před první světovou válkou. To vše přizpůsobíme pro moderní technologie, včetně povrchové úpravy, doplníme soustavou automatických pojistek a spojíme do funkčního celku.
Asi nejmodernějším konstrukčním prvkem byl polygonální vývrt. Ten totiž není tvořen drážkami a poli, která jsou vyznačena ostrými hranami. Při pohledu do hlavně vidíte soustavu na sebe navazujících křivek stočených do spirály. Tak vznikla první pistole Glock, a protože patent, který dostala, byl sedmnáctým patentem firmy, získala do vínku označení Glock 17.
Agresivní marketing
Glocky se staly standardní zbraní nejen rakouské, ale i švédské a norské armády, díky tomu se stala jednou ze standardních pistolí NATO. A nejen to, výcvikáři po celém světě zjistili, že je to dokonalé pracovní „kladivo“, které je svojí jednoduchostí a spolehlivostí srovnatelné snad jen s populárním kalašnikovem.
Dokonalý nástroj pro boj i obranu. Lze ho nosit stále s nábojem v hlavni připravený k výstřelu, aniž by člověk musel myslet na odjišťování manuální pojistky, pojistka je bezpečná při pádu a lze ji i díky hranatému závěru snadno a rychle natáhnout, pokud přece jen preferujete nošení bez náboje v hlavni.
Glock začal být nabízen rozličným policejním složkám i civilním zájemcům. Jako jednoduchá a spolehlivá zbraň, div ne jako nejlepší pistole na světě. Dokonce dobyla i IPSC závody ve střelbě, divize „Production“ je vlastně šita glockům na míru. A glocky jí také řadu let úspěšně kralovaly.
Marketing byl podpořen mimo jiné i inovativním způsobem měření velikosti pistole, jako celá délka zbraně byla například udávána jen délka závěru, zatímco délka hlavně byla měřena včetně skluzavky, takže ve srovnání s běžnými zbraněmi vyšel poměr velikosti pistole k délce hlavně o něco lépe pro pistoli Glock. Ale popravdě, Glock byl vždy dobrou zbraní, nadále dobrou zbraní zůstává a zůstane jí, dokud se bude používat nábojnicové střelivo.
Pět generací a nespočet modelů
První generace se vyznačovala relativně jemným povrchem polymerového těla pistole. Druhou lze poznat podle hrubšího čtverečkování na přední a zadní straně rukojeti. Byla také vybavena nerozebíratelnou sestavou vratné pružiny. Největší změny se objevily s třetí generací. Kulisa ovládající pohyb hlavně je v polymeru upevněna pomocí dvou kolíků. Ty největší změny jsou však ještě viditelnější. Na rukojeti přibyly výstupky pro prsty a pod přední částí pistole se objevil rail pro umístění svítilny nebo laseru.
A protože byl Glock standardní velikosti stále zbraní pro minimálně středně velkou ruku, byla čtvrtá generace opatřena výměnnými hřbety rukojetí. V té době už představovaly pistole Glock rozsáhlý ekosystém různých velikostí a ráží, takže třetí a čtvrtá generace byla nějaký čas produkována souběžně. Důkladnou revizí, zejména co se vnitřních dílů týká, prošla pátá generace, většina součástí není se staršími generacemi záměnná.
Glocky větších ráží také obdržely varianty SF (Short Frame), které ještě zlepšily držení pro méně fyzicky disponované uživatele. Nakonec se objevily modely s jednořadým zásobníkem a v současnosti se dopočítáme asi padesáti variant, co se týče velikosti a ráže. Pochopitelně, jen některé z nich byly vyráběny ve všech pěti generacích, přesto však začíná sbírání glocků představovat pro zájemce celkem výzvu. A to nemluvíme o různých výročních modelech a podobně.
Ať však budete glocky sbírat, nebo je jen používat, zamilujete si je, nebo je budete nenávidět. Jedním si můžete být téměř jisti: Lhostejnými vás nejspíše nenechají.
