Přiznávám zkraje, že připravené mám spíše provokativní otázky. Už první je taková. Získat odstup a kontrolu nad pitím tím, že zkusím přestat na měsíc pít… není to spíš výmluva? Na osmadvacet dní si upřu alkohol, a tím sám sebe na dalších 11 měsíců amnestuji?
Alibismus, co? Možná to tak někdo vezme… Měsíc na suchu je každopádně dost dlouhý test vztahu k alkoholu. Uchytil se i v odborných adiktologických kruzích. Výzkumy z Velké Británie ukazují, že po měsíci bez alkoholu až 60 procent lidí s pitím zvolní. I kdyby „Sucháč“ pomohl jen některým z nás, pořád to má cenu.
Vybrat si za „suchý“ ten nejkratší měsíc v roce, to je trochu nepovedená fraška, ne? Proč ne prosinec, plný mikulášských, vánočních a novoročních oslav, podnikových večírků? Aby se skutečně vidělo, kdo to myslí vážně?
Už to vysvětluju asi posté: únor jsme vybrali pouze proto, že nápad jsme dostali před sedmi lety v lednu. Únor byl prostě další měsíc v pořadí. A svodů a lákadel je plný každý měsíc, v únoru máte plesy a masopusty. Lidi, kteří ten krátký měsíc abstinují, to jako frašku nepopisují. A ti, kterým je únor málo, si mají tendenci svoji střízlivost rok od roku prodlužovat. Ale upřímně, pokud chcete, aby se lidi přidali ke kampani, musíte jim nabídnout přiměřenou výzvu. Jasně, je to marketingový kalkul. Podle mě bychom s prosincem uspěli jen u těch nejodhodlanějších a kampaň by neměla tak široký dopad.
Suchej únor: jak na to„Pravidla jsou jednoduchá. Celý únor ani kapku alkoholu,“ říká Josef Petr, ředitel Ligy otevřených mužů. Chcete-li projít Suchým únorem organizovaně, registrujte se na www.suchejunor.cz. „Získáte tipy na cvičení, suchý pití, trička a trenky, rady od psychologů a dobrý pocit ze sebe i z výtěžku, co už sedmým rokem putuje na realizaci Sucháče a dobročinné projekty,“ dodává. |
Máme Movember ohledně rakoviny prostaty, máme modře nasvícené budovy jako upomínku mezinárodního dne autistických dětí. Svůj den nebo měsíc v roce má už snad každé téma. Netopíme se spíš než v alkoholu v těch zoufalých náznacích kampaní a dní místo toho, abychom se světem a životem něco skutečně něco?
Souhlasím, kampaní je už vážně dost. I tak však věřím, že Suchej únor má smysl. Spotřeba alkoholu je u nás opravdu vysoká. Podle posledního výzkumu Světové zdravotnické organizace nás přepijí jenom Litevci a Moldavci a podle Státního zdravotního ústavu je každý sedmý dospělý člověk zralý na konzultaci s adiktologem. A „Sucháč“ není jen další kampaň, při které podporujete dobrou myšlenku, ale sami svůj život změnit nemusíte. Suchej únor umožňuje, přímo vyžaduje aktivní zapojení člověka, aby, jak říkáte, lidi „se svým životem skutečně něco udělali“.
Ještě nedám pokoj. V březnu, bývalém měsíci knihy, bych měl podle expertů, co to myslí dobře, přestat jezdit autem. V jiné dny bych se měl na doporučení jiných zdržet konzumace masa, jindy si nechat vyšetřit prostatu, darovat krev… V únoru nepít. Proč ten nepřirozený tlak na vlastně přirozené věci, které bychom měli dělat tak nějak automaticky? Odkud se ten zájem o všeobecné dobro bere?
Pokud si přiznáme, že naše společnost má problém s alkoholem, a to je fakt, na kterém se shodnou snad všichni odborníci napříč adiktologií, pak je třeba se k tomu postavit čelem. Ale ne zase nějak vyhroceně a mravokárně. Suchej únor není žádná nátlaková kampaň. Ani hnutí zavilých abstinentů. Dává šanci udělat něco nejen pro druhé, ale i pro sebe – a onen osobní důvod tu je klíčový. A lidi to oslovuje, baví je to, berou to s nadsázkou, a možná i proto z toho mají užitek.
Pití z nás dělá „Hobitín Evropy“
Četl jsem někde, že společensky vynucená askeze je ukázkou chabého charakteru.
Pokud si někdo odřekne alkohol sám od sebe, aniž by k tomu potřeboval veřejnou kampaň, všechna čest. Většina lidí však takhle nepřemýšlí. Někdo z oné většiny spíš narazí na náš „Sucháč“ a řekne si: „Hm, to by mě nenapadlo, mohl bych se hecnout…“ Kde v tom vidíte chabý charakter?
Upřímně, sám držím osobní protikampaň. Snažím se těch osmadvacet dní do sebe dostat každý večer aspoň skleničku něčeho ostřejšího. Je to docela omezující fuška. Není to cesta, jak se přimět získat kontrolu nad pitím? Vytrvalou měsíční konzumací, která ho v zásadě znepříjemní?
Kreativní, ale naivní představa. Jednou z věcí, na které adiktologové často upozorňují, je nebezpečí pravidelné konzumace malých dávek alkoholu. Pokud si vaše tělo na alkohol zvykne, těžko se ho pak bude zříkat, a vy budete obtížně řešit důsledky, například nebudete moct bez skleničky alkoholu usnout.
Na hranici klinického alkoholismu se prý v současnosti v České republice pohybuje asi půl milionu lidí. Myslíte, že zrovna z jejich řad vzejdou adepti dodržující Suchý únor?
Bude to spíše menšina. Suchej únor je preventivní kampaň. Cílí na lidi, kteří se pohybují na hranici rizikového pití, tedy ještě ne alkoholismu. Těch je u nás kolem jednoho milionu. Připojují se však i méně aktivní konzumenti, pro které je „Sucháč“ zajímavým zpestřením nebo osobním vyjádřením životního stylu. Na ty, kdo během února zjistí, že mají s alkoholem problém, samozřejmě také myslíme. Aktivně spolupracujeme s Klinikou adiktologie 1. Lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a s Národním ústavem duševního zdraví. Jsme navázáni na jejich služby.
Co vlastně znamená, když někdo svůj Suchý únor úspěšně zahájí, ale nedokončí? Selže na večírku a únorové sucho vezme za své? Je to signál, alarm?
Vyhodnocení je na každém z nás. Jednoznačně se jedná o selhání vůle. Pokud přijmu výzvu a pro něco se rozhodnu, měl bych to naplnit. Alkoholika to z vás však nedělá. Je dobré zamyslet se nad tím, proč se to stalo a za jakých okolností. A pak se třeba poradit s odborníkem, to není žádná ostuda.
Nerad bych působil dojmem, že problematiku alkoholismu bagatelizuji. Neříká se však, že důvod, proč na chvíli přestat pít, potřebuje jen alkoholik?
Zajímavé, ale zase vedle. Pokud vysadíte pití, aniž byste k tomu potřeboval kampaň, pořád to děláte z nějakého důvodu. Ať už je jakýkoliv. Suchej únor vysílá signál, že je dobré si to zkusit. Důvody, proč to udělat, už si musí najít každý sám.
Země, která pije přes míruPrůměrný Čech vypije za rok 14,4 litru čistého lihu. Víc zvládnou jen v Litvě a Moldavsku. Za hranou rizikového pití se pohybuje 15 procent dospělé populace, to je více než jeden milion lidí. Pro Česko je charakteristická nízká míra abstinence a vysoká prevalence pití nadměrných dávek alkoholu. |
Pití alkoholu se u nás široce toleruje, je dokonce považováno za součást národní identity a kultury. Možná i proto, že jinak zase tolik nevynikáme. Proč raději neusilovat o to vyniknout i v jiných, pozitivnějších věcech? Proč jen odbourávat to, co je pro mnohé tradice, proč nevytvářet něco nového?
A zase ten národní alkoholický sport tolerovat? Ne. Opět bychom jen předstírali, že jsme vlastně v pohodě a v klídku. Taková česká malost… Alkohol otupuje hlavu, rozpouští starosti, umožňuje nám útěk od reality, které se v podroušení máme tendenci vysmívat. Jsme takový „Hobitín Evropy“. Zdá se to být takové rozmilé, ale je to zbabělé. Ostatně všichni víme, že jsme na tuto filozofii v historii už vícekrát doplatili.
Návyková je i střízlivost. A zachutná vám
Co podle vás může získat člověk, muž či žena, kteří vydrží měsíc nepít? A teď nemám na mysli ušetřené peníze nebo hezký výsledek jaterních testů…
Hlavně zážitek. Že můžu žít a pracovat a usínat a milovat se nejen pod vlivem. Zjištění, že nedělní ráno bez bolehlavu má mnohem jinou barvu. Že se dá jít na koncert a nedat si pivo a tak dále…
Má kampaň měřitelné výstupy? Jak se vlastně měří počty účastníků?
V loňském roce jsme si nechávali zpracovat reprezentativní sociologický výzkum. Vyšlo z něj, že za posledních šest let se k akci připojily dvě až tři procenta občanů. Přepočteno na celá čísla to dělá zhruba 250 tisíc mužů a žen. Je to samozřejmě číslo orientační, musíte počítat se statistickou chybou. Změřit se dá i to, jak se nám daří dostávat do médií. Jen za loňský rok jsme měli přes 200 mediálních výstupů. V tomto směru patříme v Česku na špičku preventivních kampaní.
Chceme se tou řízenou abstinencí přiblížit nějakému vzoru? Chceme být jako někdo jiný, například méně pijící národ? Nemůžeme radši zůstat sami sebou, možná jen trochu střízlivější?
Ano, buďme sami sebou, trochu střízlivější a taky trochu dospělejší. Kdo je dospělý, přemýšlí o sobě a dokáže se, a tady to máme znovu a naposled, ovládat.
„Vydržel jsem měsíc nepít!“ zajásá člověk, který výzvu naplnil. Jistě jich budou tisíce. A co dál? Měli by udržet nastavený kurz a dál soustředěně nepít?
Někdo zvolní, někdo si sucho prodlouží a někdo se vrátí na předchozí úroveň konzumace. Nám stačí, že člověk ochutná, ano, „ochutná“ je dobré slovo, pocit střízlivosti. Nevím jak vy, ale velká řada lidí toto v dospělosti nezná. Možná je ta zkušenost vykolejí. Mimochodem, střízlivost je taky návyková.
