V čem je největší výzva závodu Le Grande Odyssée?
Určitě je to terén okolo hory Mont Blanc. Jsou tam vysoká převýšení a nestálé počasí. Samotný závod je složený z několika etap. Mezi nimi jsou i takzvané dělené etapy, při nichž psi uběhnou osmdesát kilometrů na bivak a devadesát zpátky. Tato část se jede s jednou smečkou. Odyssea je skutečně těžký závod, který jezdí ti nejlepší.
Jakou jste měl taktiku?
Od začátku jsem se snažil jet rychlým tempem, ale ne přehnaným. Smečku složenou z mladých psů jsem nechtěl hnát. Hned první etapa je dost krizová, jsou v ní vysoká převýšení. Člověk si tam říká, že by se potřeboval zastavit a nadechnout. To ale nejde, ztratil bych pět minut. Jel jsem bez přestávky, i kvůli psům, aby se mi neotočili a neběželi zpátky.
Dá se na Odysseu připravit, nebo tam čekají překvapení?
Pravidla závodu znají musheři dlouho dopředu a překvapit by je nemělo nic. Osobně trénuji v Krkonoších. Není to sice Mont Blanc, ale naše hory jsou dostatečně velké. Vše, co pořadatelé avizují, lze natrénovat a mohu přemýšlet nad taktikou.
Jak psi zvládli dělenou etapu, během které uběhli 170 kilometrů?
Výborně. Pro mě to byl signál, že mám opravdu dobré psy. Měl jsem trochu obavy, ale od toho jsem tam, abych na ně dával pozor. Musher je doplněk zápřahu, na něm závod nestojí, vždycky záleží na psech.
Le Grande OdysséeMezinárodní závod psích spřežení v Savojských Alpách je určen pro mushery dlouhých a středních vzdáleností. Skládá se v průměru z devíti etap o délkách kolem 70 km a s převýšením obvykle vyšším než dva tisíce metrů. Pořadatel má právo vybrat si ty nejlepší závodníky, kteří mají podle něho dostatek zkušeností. Pro historicky první české vítězství si loni dojel Radek Havrda, letos skončil čtvrtý. |
Takže platí pravidlo, že nejdřív psi a pak vy?
Rozhodně. Platí několik pravidel. Po příjezdu musím zabezpečit psy. Rychle je obléct do oblečků, nastlat pod ně slámu, v případě silného větru je před ním schovat. Pak udělám kvalitní krmení, to znamená maso, teplá voda a vitamíny. Na bivak se přijíždí o půl desáté večer, péče o zvířata trvá tak dvě hodiny. Teprve až potom je čas pro můj odpočinek.
V kolik jste vstával?
Ve čtyři ráno. A i ráno platí nejdřív psi, pak já.
Kolikrát jste Odysseu jel?
Letos počtvrté, z toho jsem závodil třikrát. Jednou jsem musel po dvou etapách závod ukončit, protože jsem měl nemocné psy.
Jel jste si pro medaili?
Byl jsem tam s poměrně mladým týmem, některým psům byly sotva dva roky. Nedělal jsem si iluze, že bych mohl vyhrát. Chtěl jsem závod dokončit. Šel jsem do toho s chladnou hlavou a starostlivostí o mladá zvířata, která mě překvapila.
Jedna z etap se jede v noci.
To je pravda. Připadá mi, že pro zvířata je ještě zajímavější. Jsou to šelmy a v noci upalují rychleji.
Kolik toho vaši psi uběhnou?
Jsou trénovaní tak na sto kilometrů běhu, časově se jedná o pět až šest hodin vkuse.
Panovala mezi týmy na Le Grande Odyssée velká konkurence?
Ano. Vyhrát závod není nic jednoduchého, a to si jednotliví musheři uvědomují. Letos nás bylo pět týmů z Čech a pomáhali jsme si. Francouzskou ješitnost jsem ale na trati pociťoval. Nechtěli mi třeba uhnout, abych je mohl předjet. Ztrácel jsem zbytečně čas a nemohl jsem si dovolit těsné předběhnutí, při kterém by se mohli psi do sebe zamotat.
Zažil jste nějaký konflikt na trati?
Bohužel ano. Dneska se většina závodů jezdí tak, že se spřežení musí vyhnout. Už jsem zažil nepříjemné okamžiky, kdy se cizí psi snažili pokousat ty mé. Ve zvířatech pak zůstává bázlivost a bojí se předjíždět. Je to ale o musherovi, ten by měl mít vychovaná zvířata.
Dží a ho
Jak rychle dokážete jet?
To záleží na mnoha faktorech, za dobrých podmínek na rovině okolo dvaceti kilometrů v hodině. Když ale čerstvě nasněží, tak jedeme třeba okolo třinácti.
Kdy začínáte trénovat?
Vlastně celoročně. Do listopadu, než napadne sníh, probíhá silová příprava. Spočívá v tom, že zapřáhnu okolo dvaceti psů za čtyřkolku, na které je ještě plno závaží. Se mnou by měla vážit půl tuny, aby byl stroj schopný zabrzdit a trénink byl efektivní.
Půl tuny. Není vám psů trochu líto?
Spíš čtyřkolky. V servisu se mi smějí, že potřebuji až tři sady brzdových destiček za sezónu. Jsem stálý odběratel.
Kolik vážily sáně během závodu?
Nebylo to tak hrozné. I se základní výbavou okolo pětatřiceti kil. S tím se dá jet. Důležité je, aby bylo místo ve vaku pro psa, kdyby se některý zranil a nemohl doběhnout do cíle.
Jiří VondrákNarodil se v roce 1968. Žije v Rudníku u Trutnova. Denně vstává před svítáním, aby se nejdříve postaral o zvířata, pak až o sebe. "V létě musím chytit ještě rosu, která začíná mizet okolo čtvrté," říká Jiří Vondrák. Mushing ho také živí. Po Krkonoších vozí zájemce na psích spřeženích. "Jsou to takové hodinové projížďky, psi se proběhnou a zároveň trénují," říká Vondrák. |
Znáte všechny své psy?
Většinu z nich od štěněte. Řada lidí se mě ptá, zda dokážu vyjmenovat jejich jména. Odpovídám, že to je to nejmenší. Člověk k tomu musí znát jejich rodokmeny, povahy, nemoci.
Plno lidí má psa jako domácího mazlíčka, za co ho považujete vy?
Odmalička jsem chtěl mít psa, ale nešlo to. Sen jsem si splnil až v dospělosti. Začalo to jedním a dneska jich mám přes čtyřicet. Mám je rád a rozhodně mi neslouží jako sportovní náčiní, z něhož bych chtěl vytřískat co nejvíc, abych stál na bedně La Grand Odyssé.
Na základě čeho skládáte smečku pro závod?
Existuje několik faktorů, které rozhodují o tom, v jaké části spřežení pes bude. Je důležité sledovat chování zvířete už od štěněte. Pak tam jsou samozřejmě růstové vlastnosti. Vyšší a silnější psi se hodí na zadáky. Vepředu jsou ti, co jsou k tomu všemu ještě chytří, takzvaní "lídři".
Jak je během závodu ovládáte?
Slovně. Nemám žádná vodítka. "Lídři" mě musí poslechnout, na tom závisí chování celé smečky. Takového psa vychováváte odmalička a pořád. Máme speciální povely. Směr doprava je "dží" a do leva je "ho".
Na pravou a levou nereagují?
Psa naučíte na cokoliv, můžu jim říkat doprava a doleva, ale je to zbytečné dlouhé. Během závodu potřebuji okamžité uposlechnutí, co nejkratší povel.
Závody psích spřežení vypadají na první pohled tak trochu, že se musher veze.
Ono to tak skutečně vypadá, ale je to obráceně. Pokud bych se sám fyzicky nepřipravoval, skončil bych při závodu v první etapě někde v horách v křečích. Za sáněmi běžím, abych psům ulevil.
Mushingu se věnujete přes dvacet let, měl jste za tu dobu chuť s tím praštit?
Měl jsem těžké chvilky, ale mám velký závazek. Ráno se probudím a vím, že musím nakrmit psy, postarat se o ně. Jednu dobu jsem spřežení dokonce rozpustil. Chybělo mi, tak jsem se k tomu vrátil.
Jste vůdce smečky?
Jednoznačně.
