Kdy jste se poprvé podívala do zámku v Panenských Břežanech?
V roce 1941. Bylo mi patnáct let. Táta mi řekl, že válka bude trvat ještě tak rok, tak ať zůstanu doma. Že se pak uvidí, co se mnou bude dál. Jednoho dne k nám přišla známá, která na zámku pracovala v zahradnictví, s tím, že tam shánějí posilu. A protože jsem vždycky ráda pracovala na zahrádce, nastoupila jsem tam jako pomocná síla.
Rychle jsem se vrátila a viděla, jak si jeho tělo bere od vojáka Heydrichová a sama je nese od brány až do zámku. Plakala a její světlé šaty byly zmáčené krví. Křičela, že mají toho řidiče zastřelit.
