Studie skládají cvičení hold. I tomu víkendovému
Studie přitom byla rozsáhlá. Podle svých autorů z Massachusettské všeobecné nemocnice je dokonce vůbec největší analýzou vlivu rozvržení fyzické aktivity na srdeční kondici, hlásí server The Harvard Gazette.
Autorský tým měl k ruce téměř sto tisíc respondentů a respondentek, v průměru jim bylo dvaašedesát let, shrnuje magazín Forbes. Obsáhlý vzorek lidí dával svá data k dispozici biomedicínské databázi UK Biobank, kromě toho nechal výzkumníky po dobu jednoho celého týdne monitorovat svou fyzickou aktivitu akcelerometry.
Experti muže a ženy rozřadili do tří skupin. V první byli ti, kteří se vyhýbali tělesné aktivitě ve všední dny i o víkendech, celkem si za sedm dní dopřáli méně než 150 minut střední až energické tělesné aktivity. Ve druhé byli vyznavači rozfázovaného pohybu, většinu z přinejmenším 150 minut fyzické aktivity střední až prudké intenzity zdolali během několika tréninků v rámci několika dní. Třetí družinu studie vydaná v magazínu JAMA označila za „weekend warriors“, víkendové bojovníky. Ti sice rovněž zvládli celkem 150 minut určené tělesné aktivity, nejméně polovinu z toho však obstarali během jednoho dne nebo dvou po sobě jdoucích.
Autorský tým zajímalo, jak si lidé ze všech třech skupin stáli ohledně srdeční kondice.
Není čas přes týden? Nacpěte cvičení do víkendu
V jednom se všechny výzkumy shodují, pohyb je zdravý.
Porovnání přirozeně zjistilo, že neaktivní skupina, čítala celkem 34 procent sledovaných, si vedla docela nejhůř. Už to by měl být apel pro pohyb, jakkoli rozvržený. Kromě toho však práce shledala, že mezi dvěma zbývajícími respondentskými kategoriemi nebyl žádný významný rozdíl. Víkendoví bojovníci, ti tvořili s 42 procenty nejpočetnější tým, drželi s třetí partou, na ni zbylo 24 procent, krok více než zdatně.
Například riziko infarktu měli víkendoví bojovníci ve srovnání s povaleči nižší o 27 procent, pravidelní sportovci o 35 procent. Nebezpečí dalších potíží potom snižovalo víkendové sportování dokonce o něco více než to pravidelné. Riziko srdečního selhání redukovali „víkenďáci“ o 38 procent, pravidelní cvičenci o 36. Riziko mrtvice snižovalo velmi nárazové cvičení o 21 procent, rozfázovanější o 17 procent. Hrozbu fibrilace síní umenšovala víkendová aktivita o 22 procent, plynuleji distribuovaná o 19 procent.
„Naše zjištění naznačují, že kardiovaskulární zdraví mohou zlepšovat intervence ke zvýšení fyzické aktivity, i když jsou soustředěny do jednoho dvou dnů v týdnu,“ říká člen autorského týmu Patrick T. Ellinor.
Jeho tým považuje závěr své práce za výtečnou zprávu pro mnohé.
Osvobozující shledání
I víkendový pohyb se počítá.
Často se totiž doporučují častější porce fyzické aktivity, dejme tomu třicet minut pětkrát týdně, říká pro server CBS News hlavní autor studie Shaan Kurshid. Dodává, že pro jisté cvičební rozpisy to má smysl. „Jenže zároveň je velmi obtížné takové schéma dodržet. Lidé mohou mít dostupné pouze víkendy nebo jeden dva všední dny,“ nezastírá.
Ellinor souhlasí. „Zdá se, že nejvíc rozhoduje celkové množství aktivity, ne její vzorec. V zásadě naše zjištění ukazují, že když si odbudete dva pětasedmdesátiminutové tréninky během víkendu nebo nějakou variantu téhož, i tak si vysloužíte kvalitní srdeční kondici a zdraví,“ cituje Ellinora server Prevention.
Tak docela přelomová studie to přitom není. Již v červenci roku 2023 doložila jiná objemná práce, sledovala dokonce přes 350 tisíc lidí, a to po šestnáct let, že se vyznavači pravidelné i víkendové aktivity těší nižšímu riziku úmrtí z obecných i specifických důvodů. Massachusettská práce si však pozorněji všímá několika specifických druhů kardiovaskulárních obtíží.
Ráno, nebo večer? Věda už ví, kdy cvičit při sedavé práci a pro zhubnutí |
Limity však má. Například kardiolog John Bahadorani upozorňuje, že akcelerometry jen obtížně změří s dobrou přesností, jak energicky dotyční cvičili. Odborník na prevenci kardiovaskulárních onemocnění Andrew Freeman poté serveru CNN namítl, že jeden jediný týden nemusel zachytit typických sedm dní, pokud jde o fyzickou aktivitu.
I on však na výsledky studie nahlíží souhlasně. „Z výzkumu je třeba si odnést, že význam má třicet minut ostré aktivity denně nebo 150 týdně,“ míní velkoryse. Další studie by se podle něj měly zaměřit na určení minimálního množství času, které si pro pozitivní účinky například na kardiovaskulární zdraví tělesná aktivita zasluhuje. Stanovit nejspodnější časovou hranici pro ty nejvíce zaneprázdněné.
Už teď však Freeman ví, co radit dokonce bez jakýchkoli dalších zkoumání: jakákoli porce tělesné aktivity je lepší než žádná.
