„Každý běh mi připadal mnohem delší,“ řekl pro New York Times třiadvacetiletý Jacobs, trojnásobný šampion Národní vysokoškolské atletické asociace (NCAA), který se nedávno stal profesionálem. „To byl jeden z mých hlavních problémů. Vůbec jsem se při běhu nebavil, nekochal jsem se krajinou kolem sebe. Místo toho jsem se co čtvrt míle díval na hodinky, abych zjistil, kolik mi ještě zbývá.“
GPS hodinky, například od oblíbených značek Garmin, Suunto a Coros, jsou vybavené satelitní technologií a snímači srdečního tepu, které nabízejí celou škálu funkcí. Chcete vědět, jak daleko a jak rychle jste doběhli? Kolik mililitrů potu jste minulý víkend vypotili v Central Parku? A co vaše průměrná délka kroku? Jejich frekvence?
Chytré hodinky chybují, uběhlé kilometry na pásu počítají každé jinak |
Pro mnohé jsou GPS hodinky mimořádně užitečným tréninkovým nástrojem. Jsou však i tací, včetně běžců světové třídy, jako je Jacobs, kteří nadšení pro funkcemi překypující hodinky jen těžko chápou. Pro ně je nabízená hojnost údajů spíše překážkou než pomocí.
A poslechněte si tohle: Někteří běžci nenosí vůbec žádné hodinky, ani ty chytré, ani obyčejné. „Rád se soustředím spíš na pocit z běhu a všeho ostatního, než na čas,“ řekl Jacobs.
Nesnáším kontrolu tempa
Heather MacLeanová, olympijská běžkyně na 1500 metrů, vzpomíná na období svého života, kdy si užívala užitečnosti hodinek s GPS. Jako studentka Massachusettské univerzity si při práci v laboratoři zaměřené na neurovědu uvědomila důležitost spánku – a hlavně to, že ho nemá dostatek. Začala proto používat hodinky Garmin Forerunner, aby mohla sledovat, jestli má dostatek odpočinku, a uzpůsobit tomu svůj rozvrh.
Později, když už závodila profesionálně za tým New Balance Boston, se snažila důsledně používat hodinky s GPS, ale měla s nimi několik problémů. Za prvé je stále zapomínala nabíjet. „Pořád jsem je nechávala vybít a já jsem na takové věci strašně líná,“ řekla. A za druhé si Heather MacLeanová uvědomila, že jí hodinky připravují o radost z běhání.
Běháním ke zdraví, nebo k invaliditě? Porovnali jsme benefity versus rizika |
„Nesnášela jsem, že jsem při každém běhu měla pocit, že musím kontrolovat tempo, vzdálenost a všechno ostatní,“ řekla MacLeanová. „Tak jsem se prostě rozhodla, že s tím na chvíli přestanu a přejdu na běžné hodinky.“ K chytrým hodinkám se už nikdy nevrátila a nyní nosí osmadvacetiletá MacLeanová obyčejné hodinky, které si koupila za deset dolarů (asi 250 korun) ve Walmartu.
„Nejsem pod tlakem z pocitu, že musím počítat každý uběhnutý kilometr, a taky jsem si vylepšila schopnost naslouchat vlastnímu tělu,“ říká. „Nemám výčitky svědomí, že se vykašlu na další trénink, když se cítím unavená. Radši svému trenérovi řeknu, že se půjdu jenom projít,“ dodala.
Bez údajů se cítím líp
Sam Prakel vynikal v běhu na střední škole ve Versailles v Ohiu, když ho asistent trenéra jeho týmu seznámil s kouzlem GPS hodinek. Prakel do nich investoval, ale byla to chyba. „Začal jsem běhat příliš rychle a bylo těžší se ze všech mých běhů zotavit, protože jsem se tolik soustřeďoval na tempo,“ řekl Prakel.
„Poměrně rychle jsem zjistil, že to pro mě není dobré,“ dodal Prakel a pořídil si obyčejné hodinky Timex Ironman, kterým od té doby zůstává věrný. Během studia na Oregonské univerzitě se stal pětinásobným americkým reprezentantem a v posledních letech běhá střední a dlouhé tratě za tým Adidas.
Tento úřadující halový mistr USA v běhu na 1500 a 3000 metrů má systém, který mu vyhovuje a který je v jistém smyslu návratem do minulosti. Co dělali běžci před nástupem chytrých hodinek? Odhadovali. V Prakelově případě odpovídá 65 minut běhu zhruba deseti kilometrům a půlhodinový běh zhruba čtyřem kilometrům. Přesnější údaje nepotřebuje.
„Dokud dělám každý týden totéž a udržuju to konzistentní, na ničem jiném nezáleží,“ řekl a dodal: „Mám pocit, že jsem na tom líp, když se nemusím starat o všechny ty údaje.“
