„Vyzývám moc lásky a vyzývám všechny lidi, aby mě v dobrém milovali.“ „Přiveď světlý bílý oheň z vesmíru a vstup pupkem do mého těla a učiň ho silným.“ Při tréninku údajného bojového umění, k němuž se má, ovšemže podle tvrzení jeho tvůrce, hlásit na 30 tisíc praktikujících po celém světě, nepotřebujete lapy, boxerky, chrániče. Jeho základem je meditace – a rovněž bílá magie, tedy ta prospěšná, a zaříkávání.
Tato bojová škola operuje na docela jiné úrovni než kung fu, karate, thajský box, ju-jitsu. A ve své kategorii míří vysoko. „Jsem zjevením silného a mocného Boha,“ opakují jeho žáci a žačky, jen u oné identity však při „boji“ nezůstávají: „Soustředím se, jsem otec královské opice, volám, aby do mě vešla moc královské opice.“
Místo ocelových rukou a superrychlých nohou se upínají k docela jiným kvalitám: „Vyzývám všechny tři svaté draky, aby mi přišli na pomoc, dračí král vejde to mého těla, drak Taksaka do mé pravé ruky, drak Antaboga do mé levé ruky, drak Basuki do mé tváře.“
Seznamte se, toto je bullshido Yellow Bamboo.
Jak vzniká nejmocnější bojové umění světa
Už líčení jeho životopisu, jak ho podávají jeho „mistři“, napovídá mnohé. Na samém začátku totiž stála, jak jinak, mystická zkušenost jistého Nyomana Serengena. A tři motýli. A tajemný hlas. Psal se 12. duben roku 1983, Měsíc byl v desátém úplňku. Pan Serengen seděl na své zahradě na Bali a meditoval, tři motýli jej rušili, honil je, nelapil. Bůhvíproč to mělo souviset s mystickým hlasem, který se prý hned nato ozval. „Toto je začátek. Připrav se přijmout záhadného hosta,“ sdělil mu.
A pan Serengen nečekal dlouho, hned následujícího dne se začaly dít věci. Jejich spád byl tak krkolomný a souvislost tak málo pochopitelná, že by smysluplnější a poutavější legendu vymyslel jakýkoli řadový mnich po lahvi rýžového vína. A jistě i český expert na bojové dovednosti z lavičky před večerkou tam či onde, když dopoledne v jedenáct zdolá svého osmého lahváče.
Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou |
Proto si následující eskapády pana Serengena shrneme letem světem. Defiluje v nich muž ve snu, země, která se rozestoupila v plamenech, ruka, která nebohého Serengena hodila nejprve do buše a poté do chrámu. Tam meditoval, celkem dvaačtyřicet dní a nocí. Poté se mu dostalo duchovní výuky – a s ní „mimořádné moci“.
Neobyčejné věci!
A tu na svých instruktážních videích, trénink má celkem dvanáct úrovní, a kempech předává se svými instruktory a učedníky dál. Co studenty a studentky čeká? „Velmi přesvědčivých výsledků lze dosáhnout již na úrovni jedna, v oblasti uzdravování,“ slibuje manuál. Není nijak neskromný. „Jak se mezi stupni postupuje, vše se stává možné,“ líčí. A upřesňuje: „Záměrem Vnitřního umění je probudit moc a sílu uvnitř vás samých, abyste byli schopni dosáhnout všeho, co si přejete.“
Instruktor Yellow Bamboo ze Švédska Peter přibližuje, kam až to může vést. Své dovednosti si nechal měřit přístrojem zvaným BioPulsar-Reflexograph, říká se mu též Aura Scanner, protože, ano, měří vaši auru. Na výzkumníka prý jeho grafy udělal veliký dojem. „Aura podle něj ukazovala na člověka v supervědomém stavu a prohlásil, že nic takového nikdy předtím neviděl,“ uvádí Peter.
Jak to však souvisí s praním se, rvaním se, bráněním se, zápasením, bojem? Právě díky svým vnitřním schopnostem dovedou praktikanti Yellow Bamboo zneškodnit agresora ještě předtím, než se k nim dostane.
Bizár na pláži
„Nejprve vydechnete černý kouř, to je všechna negativita, únava, bolest, kterou dostanete z těla. Pak se podíváte doprava, představíte si všechnu tu energii, která tam je, a cítíte, jak ji táhnete do svého těla,“ vysvětluje skupině hippies dlouhovlasý instruktor Yellow Bamboo na pláži. Poté je samozřejmě potřeba obstarat si energii i na levé straně. Proč ji tam nechávat jen tak, že.
Pak se podíváte nahoru, stlačíte energii dolů do těla – a tam ji uzamknete. Tváříte se u toho, jako byste v sobě ukrývali atomovou elektrárnu, ruce vám cukají, tváře k prasknutí. „Jako by ty scény vypadly ze South Parku,“ komentuje jeden z uživatelů YouTube. Vše se samozřejmě dramatizuje, energie v těle bouří, oči se vyvalují z důlků, hippies nevědí, co se sebou, nadskakují, natřásají se, vydávají barvité, syčivé zvuky.
Cíl je však jasný. Při nácviku onu energii vrhnout proti útočníkovi. Tím je instruktor. Když se rozběhne napoprvé na jednu z praktikantek, nezastaví se a napálí to do ní, oba končí na zemi. Ona se zhroutí. Až na písku předvádí instruktor záchvat, do něhož ho její energie jako by poslala, bohužel pozdě. Jenže žena je otřesena bez jakéhokoli hraní a předstírání – je v šoku. Až poté, při druhém pokusu, se nechá učitel poslat k zemi od dvojice pánů, kteří do něj „pouštějí energii“ pro jistotu pospolu. Padne jako podťatý včas, několik metrů před nimi, trhá sebou jako při záchvatu. Vidíte, nic nehraju, vysvětluje rozdíl guru.
Celé to končí hůř než ze South Parku. Žactvo je napůl otřeseno, napůl ohromeno, k tomu lituje nebožačku. A žena, kterou si guru evidentně vybral pro demonstraci selhání, co bude potrestáno nárazem, se dopouští hysterického výstupu a v pláči od společenství na pláži odchází.
To bylo představení. Mistři Yellow Bamboo však mají za sebou i skutečné poměřování sil.
Masakr na pláži
Australské praktikující údajného umění vyzval na souboj student BJJ, brazilského jiu jitsu, Peter Dellys. Iritovalo ho, jak stoupenci Yellow Bamboo dělali to, co dělá spousta sekt, zaplevelovali internetová fóra a chvástali se svou dovedností „knokautovat bez doteku“. Spolu se svým kolegou Fraserem Johnstonem je vyzvali, ať se na pláži u Perthu ukážou, líčí server Skepdic.
A „žlutý bambus“ opravdu přišel. V početné sestavě a zřejmě opravdu s iluzorní vírou, že nejsou obětí podvodu anebo sebeklamu. Dopadlo to tristně. Jejich energie ani jednoho z útočníků nezastavila, judisté „překvapivě“ doběhli až k nim, knokaut se nedostavil, záchvaty nenastaly. K „mistrům“ Yellow Bamboos, vysílajících energii, dokvačili docela v pořádku – a pak je prostě složili. Bylo to prosté jako facka, ta fádní, fyzická – ne mystická, vyslaná vnitřní energií. Byl to trapas. Přesvědčivý.
Popravdě, přesvědčivější než pokus, který se odehrál v roce 2003 v rámci nabídky Jamese Randiho dát milion dolarů tomu, kdo doloží paranormální jev nebo schopnosti. Tehdy Yellow Bamboo ambasadora vyhlašovatele výzvy Joko Triho opravdu složilo. Jenže pokus se odehrál v přítmí, to zaprvé, zachytil ho jen velmi nekvalitní záznam, zadruhé. A především, guru Serengen nedovolil, aby na něj běžel Tri sám, vedle něj běželi, líčí spisovatel Michael Prescott, tři čtyři Serengenovi pomocníci, další bránili laciné kameře ve výhledu. Navíc to byl pouze předběžný pokus, samotná výzva se měla teprve odehrát. Randi sám dovozuje, že jeden z nich jeho muže prostě složil taserem.
Yellow Bamboo se prezentuje způsoby, a především výsledky, které neodradí pouze potenciální útočníky, ale především případné následovníky. Pořád však zůstávají i ti, kteří z „nejjemnějšího bojového umění“ záchvat nedostanou a rozhodnou se věřit v zázraky, pořád ještě nevymřeli.
