„Někteří klauni žonglují, ale většina žonglérů nejsou žádní klauni,“ cituje server BuzzFeed Jasona Garfielda. Právě on za relativně stále novým sportem stojí. S žonglováním začal v jedenácti letech a došel v něm tak daleko, že ve vzduchu zvládal deset míčků, sedm kuželů, deset kroužků.
A potom žonglérství změnil v kontaktní, útočný sport. Provedl revoluci.
Žonglování na způsob bojového umění
Bojuje se buď jeden na jednoho, nebo skupina proti skupině. Každý má tři kužely, které musí udržovat v pohybu. Jenže kromě toho se snaží narušit žonglování oponenta. Útočit se však může pouze na jeho kužely, tělesné napadání je zapovězeno. Pravidla zakazují „kopání, podrážení nohou, hlavičky“ do soupeřova těla, ale rovněž „plivání a zvracení“ na soupeře, jak připomíná server Vice. A ilustruje tak, že bojové žonglování má trochu punkový nádech.
I tak však regule nabízejí prostor pro spoustu strategií. Nejobvyklejší je vyhodit jeden ze svých kuželů co nejvýš – a čas, který jeho let dopřeje, využít k tomu, že se dvěma zbylými zaútočí na protivníkovy kužele. Napadnout se však dají i rukou nebo kopem. Sofistikovanější a efektnější cestou je kužel soupeři ve vzduchu ukrást a zařadit do svého žonglovacího kolečka. Když žonglér o svůj kužel nebo kužely přijde, vypadává ze hry, prohrál.
Ne, přirozeně to není brutalita stylu MMA, ovšem rána kuželem do obličeje od přespříliš horlivého a útočného soupeře hranice bezstarostného pohazování si překračuje, jak poznamenává server Sports Illustrated.
Ostatně, právě o dodání porce konfrontace a agresivity panu zakladateli Garfieldovi šlo. Začal být prý nespokojený s reputací, kterou žonglování má, popisuje server World Juggling Federation. Přišla mu příliš klaunská, málo drsná.
K šedé hmotě mozkové… a olympijským hrám
Proto v roce 2000 založil, docela na zelené louce, právě World Juggling Federation. A pustil se do budování struktury utkání bojového žonglování, do jeho propagace. V roce 2005 se Garfieldův sport poprvé objevil na prestižní televizní stanici ESPN, v roce 2011 a 2012 jeho šampionáty stanice vysílala v přímém přenosu.
Bojové žonglování publikum baví, přidanou hodnotu však nabízí i svým protagonistům. Do kratochvíle, kterou jinak lemuje především trpělivé, samotářské tréninkové pilování, vnáší sociální rozměr. Prolamuje izolaci, přináší kontakt, interakci, bezprostřední konfrontaci, souboj kužel na kužel.
Avšak nejen to, jak hrdě připomíná sama World Juggling Federation. Upgraduje mozek! „Reflexy se zrychlují a zpřesňují, mozek vytváří více šedé hmoty, který je nezbytná pro propojení fyzických reakcí s vizuálním vnímáním,“ líčí bez nadbytečné skromnosti server federace.
A Garfieldovy ambice jsou proto dostatečně vysoké. Poté, co splnil úkol dovést bojové žonglování do vysílání ESPN, ho chce dopravit na olympijské hry.
