Volání "Lukáš, Lukáš, Lukáš!" prořízlo Freiberger Arenu poprvé kolem šesté hodiny odpoledne. Do titulového zápasu asociace WBO zbývalo ještě dvě a půl hodiny, ale hala situovaná v centru Dražďan už byla obsypána auty s českými poznávacími značkami od časného odpoledne.
Na češtinu jste při procházce kolem nedalekého Labe narazili téměř na každém kroku.
Češi do saské metropole v sobotu 24. dubna přijeli, aby si nenechali ujít největší zápas českého boxera v novodobé historii. Byli zvědaví, jestli se devětadvacetiletému brněnskému rodákovi podaří získat první titul profesionálního mistra světa.
Objekt jejich zájmu nastoupil v pátém zápase galavečera.
Jako první boxovaly dvě dívky. V druhém zápase o interkontinentální tituly WBO si to rozdali Maďar Károl Balczay a Litevec Mantas Tarvydasus, ve třetím Willy Blain z Francie proti Indonésanovi Daudy Baharimovi.
A v posledním zápase před Konečným se utkaly těžké váhy Rus Denis Bojcov a Američan Robert Hawkinsem.
Jak se blížil Konečného zápas, atmosféra ve Freiberger aréně houstla. Počáteční komorní náladu galavečera vystřídaly přípravy hlasivek.
Na životní zápas nejúspěšnějšího českého profesionálního boxera současnosti vyrazilo více než pět set jeho fandů.
Většinu lístků získali díky němu. Lukáš si fanoušky naverboval sám prostřednictvím svého webu a soustředil je na tři místa v hale - na hlavní tribuně v blízkosti svého rohu a také přímo na ploše.
"Byli převážně z Ústí nad Labem, Děčína, Prahy, ale i z Moravy a jižních Čech," řekl Xman.cz. Cena vstupenky se pohybovala od 17 do 220 eur.
V publiku usedli převážně bývalí nebo aktivní boxeři a jejich kamarádi a přítelkyně. Atmosférou připomínal rohovnický svátek spíš zápas mezi Slavií a Bohemkou v závěru ligy.
Fanoušci byli pomalovaní trikolórami, v rukou vlajky, na hlavě "šaškovské" čepice v českých národních barvách. Konečného soupeři - trojnásobnému mistru světa v lehké střední třídě Sergeji Dzinzirukovi - nepřijel fandit ani zlomek toho, z čeho se těšil Konečný.
"Běž domů, Ivane!" přivítal Dzinziruka jeden Lukášův fanoušek, když s úderem půl deváté nastupoval k zápasu.
Ukrajinci zřejmě poprvé došlo, že proti němu nebude stát jenom český profiboxer, ale i celá hala. Kvůli mohutnému fandění často nebylo slyšet vlastního slova. Publikum Konečného odměňovalo za každý povedený úder bouřlivým potleskem a skandováním jeho křestního jména.
I když zápas skončil vítězně pro neporaženého šampiona z Ukrajiny, přesto Konečný z ringu odcházel s ovacemi, jakých se dostává vítězům.
Publikum mu tleskalo ve stoje a ještě několik minut poté, co zmizel v útrobách haly, skandovalo a děkovalo borci za předvedený výkon.
Pro ně byl vítězem, bez ohledu na verdikt rozhodčích, právě on.
