Na hlavní líčení osobně nemusela, protože při procesu soud použil její výpověď z přípravného řízení. Přesto dorazila a zaujala místo v prostoru pro veřejnost.
Chtěl jsem kamarádku na hraní, líčil obžalovaný z věznění dětí v garáži |
„Chci za tím vším udělat tlustou čáru. Beru ten soud jako konec všeho, co se stalo. Teď se chci vrátit do normálu. Vím, nepůjde to ze dne na den. Musím se smířit s tím, že se to stalo právě mně,“ vysvětlila dívka (více o případu zde).
Jana na soud přišla v doprovodu svých rodičů a kamaráda. Ti všichni i s psycholožkou jí pomáhají vrátit se po prožitém traumatu zpátky do běžného života.
Děsí se cizích chlapů
Děvče přiznává, že ji doposud děsí každé bouchnutí.
„I když jde třeba jen o okno. Já se hned leknu. Také se bojím cizích chlapů. Mám obavy z toho, co by se z nich mohlo vyklubat,“ svěřuje se dlouhovlasá blondýnka.
Za vůbec nejhorší považuje to, že jako vězni v garáži nevěděli, co s nimi chce únosce vlastně udělat a jestli ještě někdy uvidí svou rodinu. „Pustí nás? Zabije nás? Tyto otázky jsme si s Danielem pokládali pořád dokola,“ kroutí hlavou.
Se slzami v očích Jana sledovala v soudní síni výpověď svých rodičů. Když se pak promítaly policejní záběry z jejího vysvobození z garáže, propukla v pláč.
Eskorta přivádí k soudu obžalovaného z věznění dětí v garáži:
