Jeden odsouzený řeže houbičky na mytí nádobí z velkých desek. Další je vkládá do stroje, ze kterého vyjíždí šestice houbiček zabalená do sáčku. A třetí vkládá balíčky do krabic, které zamíří do supermarketu.
Zatímco minimální mzda je 9 900 korun, vězeň dostane od firmy jen asi 4 500 korun. I proto jsou odsouzení mezi zaměstnavateli „in“.
Ve středu mělo v Bělušicích zástupce patnáct firem. Ne každá však ví, co zaměstnání trestanců obnáší.
„Mnoho z nich má představu, že si je vezme, odveze a zase vrátí. Ale je velmi omezená skupina odsouzených, kteří mohou takto pracovat,“ upozornil Jiří Štegl, koordinátor zaměstnávání na generálním ředitelství vězeňské služby.
Častěji si tak firmy pronajímají prostory ve věznicích a přímo tam mají své provozy. Díky tomu pracuje v Bělušicích ve dvou směnách na výrobě houbiček stovka odsouzených, dělají je pro firmu z Libčevsi.
„V Libčevsi máme druhý provoz, kde se dělají polotovary. V Bělušicích se vyrábí a balí kompletní výrobky,“ sdělil Zdeněk Pihrt ze společnosti Ana Aqualine.
Pracující vězni se líp začleňují do společnosti
Přímo v dílně na své kolegy a jejich práci dohlíží Václav Penc. „Normálně jezdím s náklaďákem. Ale tady jsem se naučil něco jiného, takže vím, že bych mohl podobnou práci dělat i v nějaké továrně,“ říká.
Trest mu tím prý rychleji utíká, a ještě si vydělá nějaké peníze. „Není to žádný zázrak, ale je příjemné vědět, že až půjdu ven, budu mít třeba půlku dluhu smazanou,“ popisuje vězeň Penc.
Práce během výkonu trestu má smysl i pro návrat odsouzených do běžného života.
„Ze zkušeností víme, že odsouzení, se kterými byli zaměstnavatelé spokojeni, získávají po propuštění práci a lépe se pak začleňují zpět do společnosti,“ dodal mluvčí bělušické věznice Jan Pöschl.
V Bělušicích si nyní odpykává trest 667 vězňů, 231 z nich pracuje.
