„Čím hlouběji do minulosti jsme pronikali, tím fascinovanější jsme byli. Přináší to jiný pohled na historii,“ říká Matěj Hon.
V hodinách dějepisu se toho totiž podle něj člověk o běžném životě v minulých staletích moc nedozví. „Vždy jsme si například mysleli, že se lidé dříve brali sotva dvacetiletí. Ale bylo to kolem pětadvaceti a i později,“ uvádí příklad.
Genealogii dvojice srovnává s detektivní prací. „Nejen že objevujeme nové informace, ale musíme se také učit nové věci, třeba číst německý kurent, kterým se v minulosti vedly záznamy,“ přibližuje Petra A. Beránková.
Ji zase překvapilo, jak vysoká byla úmrtnost dětí a matek. „Věděla jsem, že byla mnohem vyšší než dnes, ale když pak vidíte to množství konkrétních jmen s daty úmrtí, zapůsobí to na vás,“ říká.
Pátrání v archivech a matrikách je však zdlouhavé, jsou to hodiny práce s dokumenty. Na mladou dvojici z Teplic se tak obracejí hlavně lidé, kteří nemají dost času či trpělivosti.
Nejbližší příbuzné je lepší zmapovat vlastními silami
„Teoreticky stačí, když nám lidé dodají své rodné listy, ale mnohem lepší jsou i listy prarodičů,“ říká Hon.
K údajům z nedávné minulosti má totiž přístup jen rodinný příslušník nebo ten, komu udělí plnou moc. „Posledních zhruba sto let by si měl člověk zmapovat sám na základě rodinných dokumentů. Pak může předat štafetu nám a my ji dopracujeme pomocí archiválií, zejména starých matrik,“ doplňuje Beránková.
Pátrání tvůrce rodokmenu často zavede až na druhý konec republiky. Většina archivů je dnes už sice digitalizovaná, ale například archiv východních Čech musí navštěvovat osobně. Množství stráveného času také odpovídá cena, kterou si dvojice účtuje.
„Nejjednodušší rodokmen, který zmapuje historii jedné linie do počátku 19. století, vyjde na několik tisíc korun. Velké rodové album, které opatříme retušovanými rodinnými fotografiemi, rejstříkem jmen a historickosociálním kontextem rodokmenu, začíná zhruba na 20 tisících korunách,“ upřesňuje Hon.
Tvorba rodokmenů cizích lidí je podle dvojice stejně dobrodružná jako pátrání po minulosti vlastní rodiny. Vždy se objeví nějaké překvapení.
„Nedávno jsme narazili třeba na pohodné. Pohodní čili rasové byli zvláštní sociálně vyloučenou skupinou lidí, kteří se například nesměli ženit s lidmi z jiných skupin. Takže za sňatky putovali za jinými rasy třeba přes celou zemi. Pátrat po takových předcích je pak velice obtížné, ale o to má člověk větší radost, když se daří,“ líčí Beránková.
