"Je to problém. Je to asi nejsložitější případ, který jsem zdědil," říká soudce Jaroslav Malchus. První líčení musel odročit. "Potíž je v tom, že polovina obžalovaných je nedosažitelná. Vrací se předvolání jako nedoručená, jeden z nich z Ruska vzkázal, že nemá vízum," popsal Malchus.
Soudci v případuJindřich Pojkar: po jeho chybě se v červnu 2005 dostali obžalovaní z vazby. Pojkar pak musel jako soudce skončit. Zdeňka Horčicová: Případ chtěla otevřít v listopadu 2007, jeden z obžalovaných ale psal, že nemá peníze na cestu z Ruska. Horčicová pak odešla na mateřskou. Jan Chocholatý: V květnu 2009 nemohl začít soud kvůli tomu, že jeden z obžalovaných neměl vízum a nemohl přijet. Další tvrdili, že se bojí cizinecké policie. Chocholatý odešel na krajský soud. Jaroslav Malchus: Zkusí proces začít letos v září. |
Podobné potíže jako on měli i jeho předchůdci. Třeba soudce Jan Chocholatý nemohl v květnu 2009 proces začít, protože Vladislav Alimov, údajná Onyskivova pravá ruka, se už tehdy vymlouval na vízum, bez něhož nemůže do Teplic přijet.
V listopadu 2007 tři dny před zahájením procesu poslal soudu fax, v němž stálo, že mu končí platnost pasu a vystavení nového trvá v Rusku tři měsíce, zemřela mu manželka a on se musí starat o dvanáctiletého syna a také že nemá peníze na cestu.
Alimov je důležitý, bez něho soudní líčení začít nemůže, soud ho nemůže soudit jako uprchlého, protože zná jeho adresu. S líčením v nepřítomnosti by Alimov zase musel souhlasit. Na podzim 2009 navíc přišli advokáti obžalovaných Bělorusa Aleha Cvirka a Bosňana Emira Huskiče s tím, že se jejich klienti bojí cizinecké policie, která se je prý snaží vyhostit. Oba jsou přitom pro soud také důležití, údajně zajišťovali dodávku dívek do dubských nevěstinců.
Omluvenky se množí
Onyskiv, jenž žije v Teplicích, v rozhovoru pro MF DNES sliboval, že k soudu kdykoli určitě přijde. "Mám tady trvalý pobyt a poštu si normálně přebírám. Všichni chceme mít soud už za sebou. Můžu dát ruku do ohně za všechny zúčastněné z ruské větve, že na soud přijedou," prohlásil.
Jenže líčení maří jeho kumpáni. "Jména těch, kteří se omlouvají, se neustále točí, jednou nemůže jeden, podruhé jiný," poznamenal soudce Malchus.
Kriminalisté začali sledovat Onyskiva a spol. na jaře 2002. Údajný obchod s "bílým masem" začal v cestovní kanceláři v Bělorusku, odkud dívky odjížděly s vidinou, že si vydělají jako servírky. Jejich "zaměstnavatelé" jim ale podle žaloby v Česku zabavili pasy a ty z dívek, které odmítly spolupracovat, přinutili k prostituci násilím.
Policisté udeřili v květnu 2004, zatčení skončili ve vazbě a hrozilo jim vězení až na 13 let. Případ dostal na starosti soudce Jindřich Pojkar. Jenže při prodlužování vazby udělal chybu: nepřizval k tomu obhájce obžalovaných. Ti si pak stěžovali, jenže Pojkar poslal stížnost na krajský soud s tříměsíčním zpožděním.
Soud v nedohlednu
Krajskému soudu nezbývalo v červnu 2005 nic jiného než obžalované pustit z vazby na svobodu. V té době přitom bylo projednávání případu u konce a zbývalo už jen vynést rozsudek. Část obžalovaných zmizela ve svých rodných zemích v bývalém Sovětském svazu a Jugoslávii. Dostat je zpět do Teplic už se nepodařilo. Protože to nebyla jediná Pojkarova chyba, přišel soudce o talár.
Po něm převzala spis Zdeňka Horčicová. Proces ale kvůli výmluvám obžalovaných nezačala a nakonec odešla na mateřskou dovolenou. Soudce Jan Chocholatý chtěl hlavní líčení začít třikrát. Neúspěšně. A po čase zamířil na Krajský soud v Ústí nad Labem.
Další pokus, jak proces alespoň začít, zkusí soudce Jaroslav Malchus v září. "Pokud znovu zmaří hlavní líčení, budu zvažovat, že některé vyloučím a líčení nařídím s těmi, kteří jsou v dosahu," uvažuje Malchus.
