Krušnohorské Vejprty s třemi tisíci obyvateli se s ohrožením nákazou koronavirem podle starostky Jitky Gavdunové (ODS) vyrovnávají celkem dobře.
Největší psychická zátěží pro obyvatele je podle ní zavřená státní hranice a stále také lednová tragédie požáru domova pro mentálně postižené, při kterém zemřelo osm klientů a třicet lidí skončilo v nemocnici. Sama starostka pracuje pro obec z karantény.
„Polovina našich klientů domovů sociální péče naštěstí ani nemá tušení, co je koronavir. Spíš vnímají, že nemohou ven na nákupy. Ale každý domov má zahradu. Denně jsem ve spojení s ředitelem městských sociálních služeb a zatím od něj nemám žádný náznak problémů u klientů, ani psychických. Bohužel my všichni stále neseme následky vyhořelého domu. Stále nás to tíží víc než koronavir,“ řekla starostka.
Jak se vám daří zajistit pro město vše potřebné?
Už druhý týden jsem v karanténě a nesmím vycházet. Co mohu, vyřizuji z domova po telefonu a přes internet. Zařídili jsme občanům nad 80 let nákupy, pomůžeme jim i s lékařem. Ale to se týká vlastně všech, kdokoli cokoli potřebuje, může se na nás obrátit. Denně sledujeme nařízení vlády a hygieniků a vše zveřejňujeme na webu obce a na Facebooku. Máme s vedením obce telekonference. Funguje to, i když musím být doma. Nechci kolegy vystavit případné nákaze. (karanténa měla starostce skončit včera – pozn. red.).
Co se stalo?
Byli jsme v Berchtesgadenu a před odjezdem jsme měli informace, že tam ani v okolí nebyl ani jeden nakažený. Odjížděli jsme v době, kdy v celém Česku bylo pět nemocných, neplatily žádné zákazy, jen doporučení necestovat do Itálie. I proto myslím, že když lidé nyní pranýřují ty, kteří vyjeli, je to trošku nefér. Spousta lidí zvážila všechna rizika...
Zmínila jste obchody. Kvůli nejistotě lidé ve městech „vzali obchody útokem“. Jak funguje zásobování u vás v horách těsně u hranic?
Jsme naprosto v pohodě, protože veliký obrat nám dělali Němci, a když k nám nemohou, veškeré zboží máme pro sebe. Vše funguje, pekárna dodává čerstvý chleba. Lidé se zde znají, pomáhají si a platí to i u seniorů. Všichni mají sousedy, kamarády a lidi kolem. Nevěřím, že je někdo ve Vejprtech sám. I já osobně jsem závislá na přátelích, kteří mi nakupují, tašku nechají za dveřmi. Zaplatit mám až po karanténě.
Jak u vás funguje lékařská péče? Řada praktiků si stěžovala, že nemá ochranné pomůcky a zůstala radši jen na telefonu.
Máme zde obvodního lékaře a chirurga. Obvodní lékař se také snaží nepřijít do styku s pacienty, vše řeší telefonicky nebo mailem. Chirurg funguje na objednání. Nevidím nic diametrálně odlišného od dřívějšího života. Jen všichni vypadají jako Zorro. Máme roušky a jsme víceméně doma.
Od čtvrtka začaly platit nové podmínky pro pendlery. Podle nařízení vlády musí, pokud chtějí, zůstat tři týdny v Německu a po návratu do Česka je čekají dva týdny karantény. Zejména z příhraničí se to dotkne života lidí. Je to tak?
Tak pětina našich obyvatel pracuje v Německu, obyvatele to zasáhlo hodně. Kdo potřebuje zabezpečit rodinu, zůstává tam. Není to neřešitelné. Nechci moc kritizovat a myslím si, že vláda dělá maximum a v tomto případě ji naprosto podporuji. Myslím ale, že Němci se k této situaci postavili dost vstřícně, umožňují svým lidem být doma s platem od 90 do 100 procent. Lidé, kteří do práce nemohou nebo se rozhodnou být doma, nemají vůbec žádnou újmu a ekonomicky nestrádají. U nás se setkávám s řadou lidí, kteří zůstávají doma třeba na pouhých 60 procentech mzdy a jsou na tom mnohem hůř a mají obavy.
Máte u vás čtyři druhy služeb pro handicapované a mentálně postižené, kteří žijí v šestnácti domech. Jak zvládáte současnou situaci a jak třeba vysvětlujete mentálně postiženým, aby nechodili ven nebo nosili roušky?
Největší problém je, jak zabezpečit, aby lidé neonemocněli. Zatím naštěstí nemáme v obci jediného nakaženého. Proto se mi říká jednoduše, že nevidím žádný problém kromě omezeného pohybu vycházení.
Dostali se k vám do města už roušky a další ochranné pomůcky?
Z počátku jsme neměli nic, když jsme si mysleli, že nám vše zařídí vláda a my budeme čekat. Pochopili jsme však brzy, že čekáním nic nevyřešíme. Městská správa sociálních služeb má dílnu, kde se opravují oděvy klientů, a tam šikovní zaměstnanci šijí roušky. Vedoucí stavebního odboru je ušila pro celý úřad, vietnamská komunita je rozdávala po panelácích... Chci všem velmi poděkovat.
Městská policie pak obyvatele upozorňuje, že roušku mít musí a zatím nedáváme pokuty. Ovšem také dost lidí říká, že roušku nemá. Volal mi třeba starší muž, který po operaci nemá obě nohy a roušku jsem mu hned zařídila. Výmluva nemám roušku, není řešení. Každému roušku zajistíme. Na malém městě jsme připraveni výborně.
19. ledna 2020 |
Jak v současnosti probíhá oprava vyhořelého domu sociálních služeb pro postižené a kdy odhadujete, že bude opraveno a první klienti se nastěhují zpět?
Počítali jsme, že do konce března se první lidé nastěhují do prvního patra onoho vyhořelého domu. Nyní se vše kvůli koronaviru opozdí. Předpokládám ale, že nejpozději do poloviny dubna by se 12 klientů do prvního, opraveného patra mohlo vrátit. Další by mělo být hotové za další měsíc a přímo to vyhořelé do léta. Díky solidaritě lidí, státu a kraje jsme získali tolik finančních prostředků, že vůbec nemáme problém budovu opravit. A finance nám ještě zbyly. Jsme neuvěřitelně vděční. Okamžitě jsme začali dělat i protipožární opatření, aby se něco takového už neopakovalo. Na to nám všechny získané peníze stačit nebudou, ale základní opatření ve všech 16 domech uděláme a pak se budeme dál zlepšovat.
20. ledna 2020 |
Epidemie koronaviru má zatím dopad na zdraví lidí, podle ekonomů budou nemalé i ty ekonomické. Připravujete se na to?
Zastavila jsem rozpočet. Jakmile přijdu do práce, sedneme si a rozhodneme se, co z opatrnosti můžeme odložit na příští rok. Nikdo neví, kolik peněz dostaneme od státu. Ten bude mít obrovské výdaje a nechce se mi věřit, že by příjmy městům a obcím nekrátil. Nechci předjímat, ale k nějakému propadu dojde.
Nejvíc nás ale prostě psychologicky tíží zavřená hranice. Všichni si uvědomili, jak se pro nás důležité, když je otevřená. Jak nám to chybí. S Bärensteinem nás dělí jen potok, ale spojují kontakty a přátelé. Když zavírali hranici, lidé natočili video, všichni na něm brečí. Vůbec si nedokážeme představit, že bychom bez otevřených hranic žili déle...
19. ledna 2020 |
