Jak jste se k práci kastelánky na Hazmburku dostala?
Původně se o hrad staral spolek sdružující památky v Libochovicích, Ploskovicích a na Hazmburku, ale v 90. letech se správa těchto objektů rozdělila a každý měl mít svého správce. Já se dostala na Hazmburk po maturitě. Začala jsem tam jako VPP, tedy v rámci veřejně prospěšných prací. Chvilku poté jsem dostala nabídku, abych celý hrad vedla.
Vážně máte jen jedinou pomocnici?
Ano, k ruce mám jen pokladní, se kterou musíme obstarat celý chod Hazmburku. Samy připravujeme rozpočet, sekáme trávu, kácíme stromy okolo cesty, která sem vede, sbíráme odpadky, které tu lidi nechají. Opravdu musíme zařídit kompletně všechno.
Takže nemáte ani průvodce?
Ne, náš hrad je s volnou prohlídkou, protože o výklad návštěvníci moc nestojí. Spíš si sem chodí posedět, podívat se na krajinu, ale o historii moc zájem nemají. Pokud se ale někdo chce seznámit s tím, jak a co s hradem bylo, máme tištěného průvodce, kterého půjčujeme.
Před několika lety se na Hazmburku točila reklama na Tatranky. Zvedla se poté návštěvnost?
Lidé chodili normálně, nezaznamenali jsme nárůst počtu návštěvníků. Jenom si všichni, kteří přišli, chtěli koupit Tatranky. Co nám ale zvedlo návštěvnost, byla druhá řada seriálu Vinaři, protože v upoutávce na ni byl přímo vidět náš hrad. To byla reklama k nezaplacení. Jezdili k nám najednou i Moraváci, kteří chtěli vidět to místo v Čechách, kde se natáčel seriál o víně.
Hrad Hazmburk
|
Kolik návštěvníků k vám průměrně během sezony zavítá?
Každý rok je to jiné, loni to bylo okolo 32 tisíc. Nejvíc jich je přirozeně během prázdninových měsíců. Máme ale jednu takovou specialitu, co se týče návštěvníků, protože vybíráme vstupné i za zvířata. Neúčtujeme maximálně tak křečka nebo morče, ale jinak všechno, protože i po nich se musí uklízet, i zvířata tu nechávají nepořádek.
Hrad tvoří dvě věže, Černá a Bílá, návštěvníkům je ale přístupná jenom ta druhá. Uvažujete o tom, že by se někdy otevřela i kulatá Černá věž?
Je to jeden z mých snů, abychom ji otevřeli. Už je i vypracovaný projekt na schodiště, které by věží vedlo. Bylo by řešené jinak než v Bílé věži, protože tam je dřevěné, ale v Černé bych byla ráda, aby bylo kovové. Kov je totiž praktičtější a lépe udržovatelný. Všechno je to ale otázkou peněz. A ještě tu také máme sklep, ve kterém jsou opravené klenby, takže stačí už jen položit podlahu a může se využívat třeba k příjemnému posezení, protože je to krásné místo. Dá se říct, že už jen věž, zábradlí a sklep a opravy jsou ve finále. Víc se toho tady opravit a udělat nedá.
Čekají hrad nějaké opravy aktuálně teď?
V nejbližších týdnech budeme muset Bílou věž zavřít, a to právě kvůli havarijnímu stavu dřevěného schodiště. Jak na něj celá léta teklo, když pršelo, tak je prohnilé a ztrouchnivělé. Naštěstí peníze na opravu poskytlo ministerstvo kultury a počítáme, že oprava bude trvat jen dva až tři týdny. Další věcí, která se teď bude také dělat, je i zábradlí okolo věže, protože je za ním nebezpečný sráz.
Na konci 80. let proběhl v podhradí archeologický výzkum. Bude se v něm pokračovat i na hradě?
Nevím o tom, že by bylo něco takového v plánu. V těch 80. letech probíhala zkoumání na svahu pod hradem směrem ke zbytkům opevnění. Tehdy tam nebyly stromy, takže byl jednodušší přístup. Dnes je to zarostlé a terén by se zkoumal hůř. Mám k dispozici zápisy z oněch 80. let a archeologové tenkrát přišli na to, že pod hradem se rozkládalo městečko, které mu zajišťovalo všechno potřebné zázemí. Jenže v průběhu středověku bylo dvakrát dobyté a pak už se do něj nikdo nevrátil.
Mezi věžemi hradu je kamenný domek, ten je také středověký jako zbytek hradu?
Není, vybudovali ho tu Němci během druhé světové války, aby měli na hradě prostor a zázemí. V 80. letech jej pak převzali a opravili studenti tehdejší ústecké pedagogické fakulty. Ti tady dodělali celý ochoz, který je kolem Černé věže, takže sem museli natahat kameny a všechno, protože to, co si nepřinesli na zádech, neměli. Těmto studentům patří obdiv, úcta a velký dík.
Jste tu kastelánkou už řadu let, nezatoužila jste někdy po změně?
Občas je to náročná práce, vyčerpávající a nekonečná, ale neumím si představit, že bych bez ní byla. Práce tady mě nabíjí a dává mi pocit potřebnosti, nechtěla bych ji opustit.
