V nejširší části dosahuje koryto zhruba pět set metrů, jeho délka se pohybuje mezi třemi a půl až čtyřmi kilometry. Místo, na které těžaři narazili, je široké zhruba jako dnešní Berounka, tedy pár desítek metrů.
"Koryto fosilního toku se nachází v jižní části středu mostecké pánve, míří od jihovýchodu na severozápad a jeho stáří je zhruba 17 až 22 milionů let. Geologický úkaz s sebou nese změnu režimu a technologie těžby. Celý prostor se musí postupně vytěžit, což komplikuje proces těžby uhlí," uvádí mluvčí Vršanské uhelné David Vidomus.
Aby nebyly ohroženy dodávky uhlí klientům, firma na místo poslala ještě jedno rypadlo. Jeden stroj dál těží uhlí, druhý odstraňuje z takzvané vymýtiny neboli bezslojového pásma hlušinu. Specialisté se kvůli tomu bojí poruch stroje.
"Do výrazně vyšších nákladů na opravy se nám to skutečně promítá," říká geolog Vršanské uhelné Petr Šulcek.
Pozůstatky vodních toků jsou i v dalších dolech
Na koryto této řeky narazili těžaři už v roce 2009, pak ho zase dlouhé roky míjeli.
"Víme také například o deltě v lomu Bílina, kde těží společnost Severočeské doly. Bezslojová pásma jsou známa i z hlubinných dolů, jako třeba v bývalém dolu Julius III, kde dnes sídlí Podkrušnohorské technické muzeum," uvádí Šulcek.
Podle něj nejsou v usazených sedimentech vidět žádné zkameněliny ani pozůstatky živočichů. Je to dáno jednak ohromnou hloubkou, jednak dávnou kyselostí prostředí, v němž se živým organismům nedařilo. Nejzajímavější na celém úkazu tak je ostrý předěl mezi hlušinou a uhelnou slojí, který je v dole dobře patrný.
"Poloha koryta je velmi dobře zmapována, takže zaměstnanci z přípravy výroby měli dostatek času, aby se s touto geologickou zajímavostí vyrovnali. Přes tuto vymýtinu také přecházely svými postupy již rypadla bývalého lomu Slatinice v 70. letech minulého století," dodává výrobní ředitel společnosti Vršanská uhelná Miroslav Borovský.
