Od ledna už mohou najít zázemí v kojeneckých ústavech pouze handicapované děti, ne ty zdravé, jež potřebují pomoc ze sociálních důvodů.
Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí již prošla sněmovnou i senátem, důvodem změny je, že Česko je jednou z posledních zemí v EU, kde se děti do tří let stále do kojeneckých ústavů umisťovaly. Od roku 2025 už budou smět být pouze v péči fyzické osoby, tedy pěstounů, kterými mohou být i příbuzní.
Aby malé děti mohly mít nějaké zázemí, musí se v kraji najít noví pěstouni. Jejich hledání už začalo.
„Jejich nábor je běh na dlouhou trať, náborová kampaň už běží. Kojenecké ústavy budou fungovat do konce roku 2024, ale nesmí tam být umístěny zdravé děti jen ze sociálních důvodů. Pro dítě se musí najít profesionální pěstouni na přechodnou dobu, kde děti mohou být maximálně rok, nebo dlouhodobí pěstouni, kteří dítě doprovázejí až do dospělosti. Ale můžeme si říci až po roce, kolik máme nových pěstounů, protože ověřování takových rodin rok trvá,“ říká Petra Lafková, vedoucí odboru sociálních věcí na krajském úřadě, který začal hledat nové pěstouny již v průběhu roku.
Najít je není jednoduché, v současnosti kraj eviduje 48 profesionálních pěstounů, z nich 11 má přerušenou činnost, takže aktuálně jich v kraji je 37. Dlouhodobých pěstounů pak jsou v kraji desítky.
V kraji je jeden kojenecký ústav v Mostě. Jeho ředitelka Milada Šilhová není o úspěchu změny zcela přesvědčená. Jedna věc je podle ní text zákona a druhá realita.
„Na změnu připraveni jsme, snížili jsme kapacitu ze 126 na 50 dětí. Myslím si ale, že pěstounská rodina je také jen náhradní institut, ideální je, když je dítě osvojeno. Byla bych ale ráda, kdyby se i tento úkol podařil, avšak nevěřím tomu. Nevěřím, že se najde tolik pěstounů a tolik dětí bude zpátky ve funkčních rodinách. Zákaz je úplně hloupý, měla se podpořit rodina, a pak by kojenecké ústavy zanikly přirozenou cestou, nebo se jejich počty výrazně minimalizovaly,“ míní Šilhová, která v kojeneckém ústavu pracuje 30 let.
Všichni nyní čekají na novelu zákona o zdravotních službách, kde by dětské domovy měly být změněny na zařízení pro děti s vážným zdravotním handicapem. To se v minulém volebním období nepodařilo a visí nad tím spousta otazníků.
Pokud se podíváme do historie, od 17. století se kláštery staraly o odložené děti a způsob, jak tento problém vyřešit, se za stovky let nenašel. „Všichni jsou docela zmatení, co se bude dít, protože od roku 2025 nebude možné děti umístit do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kde teď mohou být čtvrt roku, maximálně rok. U přechodných pěstounů mohou být také rok. Co dál? Když se to podaří, pak by možná došlo k ozdravění. Moc tomu ze své praxe nevěřím,“ obává se Šilhová.
Neuvěřitelná práva biologické rodiny
Potíž je, že řada lidí by chtěla dítě adoptovat, poskytnout mu zázemí a starat se o ně celý život. Ale nový občanský zákoník výrazně podpořil práva biologických rodičů.
„Oni dítě opustí, ale musíme jim stejně jako pěstouni nebo náhradní péče psát, že u nás dítě mají a jestli ho nezapomněli. Biologická rodina, která první selhává a dítě opouští, má neuvěřitelná práva. A jsou soudní limity, které prodlužují řešení, ať jde o ústav, nebo pěstouny. Dříve o tom, že se někdo stal vhodným osvojitelem a je mu dítě svěřeno do předadopční péče, rozhodovala sociální pracovnice, která dítě znala. Dnes soud, který si musí od sociálního odboru stejně informace vyžádat. Je to trošku jako škrábat se přes hlavu,“ upozorňuje ředitelka.
Dobrá zpráva je, že o sestry, které z kojeneckého ústavu odchází, je zájem, mohou nastoupit do přetížených nemocnic.
„Některé sestry z Mostu se vrátily do Krajské zdravotní, která spravuje sedm nemocnic v kraji, další do soukromých ordinací či sociálních služeb. Dvě šly do důchodu,“ uvedla ředitelka kojeneckého ústavu, což je stará vila s velkou zahradou a hřištěm.
Už nyní tu funguje i školka a ústav bude zřizovat i dětskou skupinu pro zaměstnance ve zdravotnictví. „Nebudeme sundavat kalhoty, když brod je ještě daleko. Padesát dětí, které u nás máme, jsou právně volné, přesto u nás zůstávají. Buď je málo osvojitelů, nebo jsou pěstouni přeplněni. Kdyby byla jakákoli možnost umístit je do náhradní péče, tak už u nás nejsou. Některé děti jsou u nás druhý nebo třetí rok, protože pro ně jiné řešení není,“ dodává Šilhová.
