„Motiv byl jasný – získat potřebné vzdělání a být strážníkem. Toto není ojedinělý případ, kdy se městští policisté uchýlili k podobné praxi,“ uvedl soudce Miroslav Čapek, jenž se naplno ztotožnil s obžalobou.
Muži uložil trest odnětí svobody ve výši jednoho roku, podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let. „Mám za to, že v takovéto výši splní svůj nápravný účel,“ podotkl Čapek.
Zákon, že strážníci musejí mít střední vzdělání, platí od roku 2009. Městští policisté bez maturity si ji museli dodělat nejpozději do konce roku 2015.
Libor M. dříve studoval na dvou školách, ani jednu ale nedokončil a termín nestihl. V práci proto musel přejít do takzvané hlídkové služby, kde neměl pravomoci strážníka a pobíral nižší plat.
Loni na podzim svému zaměstnavateli předložil maturitní vysvědčení a mohl se vrátit na původní pracovní pozici.
Na začátku letošního roku však dorazilo na teplické státní zastupitelství anonymní trestní oznámení. V něm autor uvedl, že si muž dokument koupil a že do žádné školy nechodil. Na základě toho se rozjelo vyšetřování.
Za studium jsem platil školné, vypověděl obžalovaný
Sedmačtyřicetiletý Libor M., jenž se musel vrátit zpět k hlídkové službě, od začátku procesu tvrdil, že je to on, kdo se stal obětí podvodu. „Naletěl jsem. Vůbec jsem nevěděl, že to vysvědčení je padělané,“ hájil se.
Uvedl, že se na dovolené na Nechranické přehradě seznámil se ženou, které se svěřil, že pracuje jako strážník, ale že kvůli nedostatečnému vzdělání bude muset skončit. Žena mu prý na základě toho řekla o jedné z pražských soukromých škol, která by mu mohla vyhovovat.
„Vyprávěla mi o škole, kam bych prý nemusel chodit. Jela se mnou do Prahy k té škole a náhodou jsme u ní potkali učitele. Ten si k nám přisedl do auta. Řekl mi, že bude můj třídní a vyplnil mi přihlášku ke studiu. Složil jsem dvoutisícovou zálohu na tablet s programem na plnění úkolů. Zaplatil jsem mu i školné,“ vypovídal Libor M.
Maturitu jsem skládal v autě, tvrdí bývalý strážník
Celé studium podle něj spočívalo pouze v plnění úkolů na tabletu. Do školy ani jednou nevstoupil. Jen se celkem asi třikrát sešel s údajným učitelem u sebe v autě, kde podle svého tvrzení skládal i maturitu.
„Zeptal se mě, kde chci maturitu složit, jestli se chci stresovat ve třídě, nebo ji udělat v autě. Tak jsem ji udělal na tabletu ve voze. Později jsem i vysvědčení přebíral od něj v autě,“ pokračoval (o případu jsme psali zde).
Před soudem vypovídalo několik svědků. Kolegové Libora M. i jeho příbuzní potvrdili, že mu pomáhali s úkoly. „Chtěl ode mě párkrát zkontrolovat nějaký text. Ten si pak přepisoval do tabletu. Nebylo to nic neobvyklého. Takto jsem pomáhala i jiným klukům od nás, co studovali,“ uvedla jedna z kolegyň.
Zároveň však vypovídala ředitelka pražské školy, na níž měl obžalovaný vysvědčení získat. „Podpis na tom vysvědčení není můj, razítko nepatří naší škole. Chybí na něm také několik náležitostí,“ řekla ředitelka, když si prohlížela vysvědčení, které Libor M. odevzdal zaměstnavateli.
Soud si předvolal i jednoho z učitelů, jehož jménem se údajně představil muž, s nímž se obžalovaný měl scházet ve svém autě. „Toho pána jsem nikdy neviděl,“ podotkl kantor při pohledu na obžalovaného.
Soud odmítl příběhu Libora M. uvěřit. „Obhajoba je tak primitivní, že jí zkrátka nelze věřit. Soud má za to, že rozumové vlastnosti obžalovaného jsou na takové úrovni, aby věděl, že takto se nestuduje a maturita neskládá,“ dodal soudce Miroslav Čapek.
 |
