Čím je kostel sv. Mikuláše, respektive zdejší epigrafika výjimečná, že si zasloužila knihu?
V kostele lze nalézt epigrafické památky dvojího typu. Jsou to nápisy standardní, jde například o nápisy na zvonu, křtitelnici, náhrobní desce a tak podobně, a spontánní. Památky prvního typu lze nalézt prakticky ve všech kostelech a sv. Mikuláš jimi nevyniká. Množstvím dochovaných spontánních nápisů naopak, podle mého dosavadního výzkumu, už ano. Jde o nápisy, které z dnešního pohledu považujeme za vandalství a můžeme je spatřit prakticky na každém kroku, jen v případě kostela sv. Mikuláše jsou tyto nápisy již 500 let staré.
Věda o nápisechEpigrafika (z řeckého epigraphé, nápis) je věda o nápisech. Zabývá se nápisem komplexně, sbírá je, interpretuje a zpřístupňuje. Profiluje se jako samostatná historická disciplína (případně pomocná věda historická). Pro epigrafiku je specifické, že pracuje s textem zapsaným primárně na archeologických látkách. Důležitou součástí epigrafiky je tedy nápisová paleografie (případně i filologie a další disciplíny zkoumající text a písmo), ale i kontext a nosič nápisu, který je epigrafikou také zkoumán, což ji sbližuje s archeologií, ikonografií atd. Pro středověká a často i novověká bádání přináší epigrafika cenné údaje. Zdroj: wikipedia.org |
Kolik nápisů se tady nachází a kde je můžeme spatřit?
V epigrafickém katalogu, který tvoří podstatnou část knihy, jsem zaevidoval 18 standardních epigrafických památek a 85 spontánních, datovatelných do konce 18. století. Standardní nápisy lze nalézt na běžných místech, jako jsou zvony ve věži, jsou na oltáři v závěru kostelní lodě, na náhrobní desce Jana Hrušky z Března, která je zazděná v jihovýchodní části lodě, a tak dále. Zkrátka standardní nápisy jsou spjaty se svými nosiči a nacházejí se v místech, kde by je člověk očekával.
Spontánní nápisy nemají žádné předdefinované místo, kde by měly být. U svatého Mikuláše je můžeme vidět přímo z ulice, na opěrných pilířích (ve výšce 3 až 4 metry nad úrovní terénu). Uvnitř kostela se pak nacházejí na portálech, dveřních rámech, kovovém umyvadle, sloupech, na kruchtě (chrámovém kůru, pozn. red.,) a zcela zásadní je pak, z pohledu kvantity dochovaných nápisů, točité schodiště, kterým se lze dostat na kruchtu a pak dále na půdu.
Co nám říkají?
Standardní nápisy často uvádějí jméno svého autora a rok výroby. Tak je tomu u cínové křtitelnice, u nápisů na zvonech (v případě kostela sv. Mikuláše nedochovaných) nebo na náhrobní desce, na které je přítomen také epitaf a latinský citát. Další nápisy obsahují části evangelijních textů. V kostele se také vyskytují obecně pamětní nápisy. První lze nalézt nad vchodem na kruchtu a informuje nás o době výstavby kostela a také o tom, na čí náklady byla stavba provedena. Na trámu v sanktusové vížce si můžeme přečíst, kdy byl dostavěn krov a kdo jej postavil.
A význam spontánních nápisů?
Většina spontánních nápisů má sebeprezentační charakter. Každý návštěvník kostela si může všimnout vyrytých iniciál nebo napsaných jmen. Tyto nápisy podávají informaci, že daná osoba, většinou neidentifikovatelná, byla na místě a považovala za nutné zanechat o této skutečnosti stopu v podobě nápisu. Někdy autoři uvedli také svůj přídomek, takže z nápisu můžeme vyčíst informaci, odkud do Loun přišli, konkrétně Sedlecký, Žďárský, Bzenecký... Existují také spontánní nápisy komplikovanější, nicméně je jich málo. Ve sv. Mikuláši se mi podařilo nalézt torzo jednoho, ze kterého je sice patrné, že obsahoval rozsáhlejší text, ale v aktuálně dochovaném stavu je prakticky nečitelný.
Mgr. Ing. Jan Mávr (*1990) Absolvoval magisterské studium na Stavební fakultě ČVUT. Loni dokončil magisterské studium historie na FF UJEP a pokračuje v doktorském studiu. Profesně se věnuje ochraně přírody na správě CHKO Slavkovský les. Ve volném čase se zabývá epigrafikou, konkrétně historickými graffiti. Knihu Tři století epigrafiky v kostele sv. Mikuláše v Lounech (16.–18. století) vydalo Oblastní muzeum v Lounech ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, jejímž je autor absolventem. Finančně knihu podpořilo město Louny a Litoměřické biskupství. |
Spontánní nápisy jsou v podstatě vandalstvím. Co by nás na nich mělo zaujmout?
Řeknu, co na nápisech zaujalo mě. U těch spontánních je to jejich velká variabilita. Člověk se nesetká se dvěma totožnými. Přestože má většina nápisů sebeprezentační charakter, tak se od sebe výrazně liší. Někdy je pouze prostě zaznamenáno jméno nebo iniciály, jindy je nápis uzavřen v ozdobné kartuši nebo snad erbu, někdy bývá doplněn různorodými obrázky nebo symboly. U sv. Mikuláše mě také zaujalo, že nápisy provedené na opěrných pilířích, které jsou už prakticky půl tisíciletí vystaveny povětrnostním i všem dalším vlivům, jsou stále do jisté míry čitelné.
Kdo byl jejich autorem? Ryl do zdi někdo známější?
Odhalení konkrétního autora a jeho zasazení například do kontextu historie města je výjimečné. V naprosté většině nápisů nevíme, kdo se za iniciálami nebo jménem skrývá. V některých případech můžeme zjistit, jak jsem již uvedl, odkud autor do Loun přišel. V jednom případě se mi podařilo propojit nápis s konkrétní osobou. V prostoru kazatelny zanechal svůj vyrytý nápis Jan Cholossius. Příjmení Cholossius není v lounské historii neznámé – Adam Cholossius byl významným lounským měšťanem ve 2. polovině 16. století a jeho syn zanechal své jméno v kostele sv. Mikuláše.
Jaký měly význam v době, kdy vznikly a jaký mají dnes?
O významu pro autora a jeho současníky se můžeme zatím jen dohadovat. Budu rád, pokud budu moct za několik let říct, že určité nápisy byly na konkrétní místa umísťována z toho a toho důvodu. Zatím to však říct nemohu. Z dnešního pohledu jsou nápisy významné skutečností, že jde o necenzurované informace, které si lidé, v tomto případě raného novověku, přáli sdělit. Může jít o takové okno do každodennosti doby, ve které nápisy vznikaly.
Který nápis je nejstarší, co říká a kdo ho mohl napsat?
Nejstarším spontánním nápisem je drobné vyškrábané graffiti, které se nachází na jednom z opěrných pilířů na severní straně kostela. Obsahuje letopočet 1520, následují dvě oddělovací značky, mezi kterými je umístěno písmeno B. Dnes můžeme z nápisu, který se nachází ve výšce asi dva až tři metry nad úrovní terénu, vyčíst, kam až dospěly stavební práce v roce 1520. Výstavba kostela je datována od roku 1520 do 1538. Provedení nápisu je precizní, proto se domnívám, že může být prací kameníka, který na stavbě pracoval.
Moderní graffiti bývá nejčastěji ve formě barevných sprejů či fix. Jaké prostředky používali autoři před staletími?
Pro tvorbu graffiti mohl být využit prakticky jakýkoliv nástroj, který rytí umožňoval. Lze uvažovat o nůžkách, nožích nebo hřebech. Nejstarší psané spontánní nápisy byly provedeny hlinkou, chronologicky pak následuje křída a grafit.
28. června 2020 |
