Hned dvěma „nej“ se může pochlubit lanová dráha z krupské části Bohosudov na Komáří vížku. Je totiž jediná funkční svého druhu na světě a k tomu jde s délkou 2 348 metrů o nejdelší dráhu ve východní Evropě bez mezistanice.
Mechanismus s oběžným lanem a odpojitelnými sedačkami se poprvé rozjel v roce 1952, stejné lanovky v minulosti jezdily na Sněžce nebo na Slovensku.
Nikde už ale nefungují. „Jedna ještě stojí v Mexiku, ale už je také mimo provoz,“ řekl Zdeněk Saifert, jednatel společnosti Sport Krupka, která dráhu provozuje.
Každou hodinu lanovka zvládne svézt až 226 cestujících v jednom směru. Na trati je 29 podpěr a 5 kilometrů dlouhé oběžné lano. Na něm jsou ve vzdálenosti 80 metrů zavěšeny dvoumístné sedačky. Vše drží pružina, která unese 650 kilogramů.
Nejsledovanější je lano
„Lano je nejdůležitější součástí, kvůli bezpečnosti na něm probíhají pravidelné defektoskopické zkoušky. Několikrát ročně je konzervováno, aby se minimalizovalo tření. Pořízení nového lana vyjde i s montáží zhruba na milion korun. Měníme ho někdy za tři, jindy za pět let. Dle opotřebení,“ sdělil Saifert.
Lanovka na Komáří vížku
|
Pravidelnou kontrolou procházejí i další části. „Jsem tady osm let a za tu dobu zde nebyl jediný úraz. I přesto ale pravidelně cvičíme vyprošťování osob. Lanovka má ‚stop tlačítka‘ a spoustu bezpečnostních prvků. Pokud lano není v kladkách, lanovka se zastaví.
Existuje i evakuační plán, při závadě voláme záchranáře a ti mají dvě hodiny na to, aby sundali všechny lidi dolů,“ sdělil s úsměvem Saifert.
V dávnější minulosti však k většímu úrazu došlo. „Bylo to v době, kdy v Bohosudově sídlila posádka sovětské armády,“ vzpomíná Saifert. Vojáci s oblibou lanovku rozhoupávali, měli to jako adrenalinovou zábavu. Tehdy dva lidé vypadli, měli zlomeniny a pohmožděniny. K úmrtí tu ale nikdy nedošlo.
I dnes se ale občas najde šílenec, který chce z lanovky seskočit. „Seskakují v horních pasážích, kde je sedačka ve výšce kolem dvou metrů. Dělají to houbaři a místní chataři, už je známe. Snažíme se jim to rozmlouvat, ale marně,“ postěžoval si.
Sedačky Švýcarům jako dárek
Lanovka jezdí celoročně, zastaví se jen při mizerném počasí – při poryvu větru větším než 15 metrů za vteřinu nesmí být v provozu. Počasí monitoruje meteostanice na Komáří vížce.
„Když je dobré počasí a velký zájem, tak jezdíme nonstop. Strojníci to ráno zapnou a večer vypnou,“ uvádí Saifert s tím, že někdy dojde i k technickým potížím.
„Občas se něco porouchá, máme ale šikovný personál, který spoustu věcí opraví. A když je to větší závada, zapojíme specializované firmy a je odstávka. Ty se ale snažíme plánovat na všední dny. Víkendy jezdíme,“ podotkl Saifert.
Poslední větší odstávka byla v roce 2016 při výměně oběžného kola, takzvaného „lanáče“.
„Náš nejstarší pamětník říkal, že se za posledních 40 let neměnil. Na místo ale nedostanete jeřáb a kolo váží tunu. Vše se dělá pomocí zvedáků, je to fakt dřina. My to ale máme rádi,“ přiblížil s tím, že správný zvuk lanovky pozná, i kdyby ho prý vzbudili o půlnoci. Je pro něj srdeční záležitostí, stejně jako pro partu nadšenců ze Švýcarska.
„Je to náš fanklub, pravidelně za námi jezdí. Když jsme získali nové sedačky ze Sněžky, vyřadili jsme nějaké starší a dali je právě Švýcarům. Byla to pro ně pocta, mají je vystavené doma i na chalupě,“ popsal Saifert.
Lanovka na Komáří vížku musí zůstat vzhledově stejná. „A to je jedině dobře, je to retro a otřískané sedačky k tomu patří. Nechceme mít nové plastové sedačky a pozinkované konstrukce,“ dodal Saifert.
