Sovětský lehký víceúčelový vrtulník Mi-2 se poprvé vznesl do vzduchu již v roce 1961. Do roku 1998, kdy byla výroba ukončena, bylo vyprodukováno celkem 5 497 kusů a vrtulník Mi-2 se tak řadí k nejúspěšnějším vrtulníkovým konstrukcím. Dlužno podotknout, že vývoj Mi-2 probíhal v Sovětském svazu, ale výroba v Polsku.
Vrtulník se již nevyrábí, ale ve světě stále léta stovky vrtulníků Mi-2 nejrůznějších verzí, které lze velmi levně pořídit. V ukrajinském letectvu například najdeme sedm modernizovaných vrtulníků Mi-2MSB2 s dvojicí ukrajinských motorů Al-450M o výkonu 2×346 kW (2×456 koní).
Ukrajinská armáda dokonce plánovala (případně stále plánuje) rozsáhle znovuzavedení modernizovaných vrtulníků Mi-2MSB2 zpět do výzbroje. Ukrajinská firma Motor Sič nabízí ukrajinskému letectvu modernizovaný Mi-2MSB2 za 9 milionů dolarů. Avšak současný stav programu či výhledy do budoucna nejsou známe.
Další ukrajinská firma Jumik nyní dokonce pracuje na projektu bitevní verze vrtulníků Mi-2 označovanou jako SM232.
Ozbrojená polská verze vrtulníku Mi-2 nazývaná Mi-2URP-G
Připomeňme, že nejde o první bitevní modifikaci Mi-2. V Polsku například vznikla v roce 1984 modifikace Mi-2URP-G, dosud nejmohutněji vyzbrojený stroj rodiny Mi-2.Vrtulník Mi-2URP-G byl vybaven 23mm kanónem NS-23, čtyřmi protitankovými řízenými střelami 9M14 Maljutka, čtyřmi raketami protiletadlového raketového kompletu 9M32 Strela-2 a dvěma kulomety PK.
Ukrajinská SM232 však posunuje bitevní schopnosti Mi-2 ještě dále. Srdcem SM232 je dvojice původních, ale modernizovaných motorů GTD350SM o výkonu 2×335 kW (2×450 koní). Případně lze uvažovat o modernizovaných motorech Al-450M ukrajinské značky Motor Sič. Maximální startovací hmotnost je 3 500 kg, z toho 1 000 kg připadá na užitečné zatížení. SM232 je kromě pilotů (případně pilota) a výzbroje schopen pojmout také čtyřčlenný výsadek.
Na trhu lze koupit Mi-2 různých verzí. Základní samonosnou ocelovou konstrukci lze využít ke stavbě prakticky nového vrtulníku.
Hlavním konstrukčním zásahem jsou boční kompozitní křídla pro zavěšení zbraňových systémů. Na levé straně je vedle kabiny umístěn rychlopalný 30mm kanón Gš-30. Vrtulník také získal nový kompozitní třílistý rotor a vyrovnávací kompozitní dvoulistý rotor. Kritické části vrtulníku včetně prostoru posádky chrání lehké kompozitní pancéřování.
Na čtyři závěsné body pod křídla lze zavěsit řízené střely 9M114 Šturm-W, 9M120 Ataka-M, Hermes-A, neřízené střely nebo klasické pumy od 50 do 200 kg. Pro vlastní obranu slouží střely vzduch-vzduch R-60M nebo Igla-W.
Samozřejmostí je moderní avionika. Hlavními senzory SM232 je elektro-optické pozorovací (denní/infračervená kamera) a zaměřovací (laserový dálkoměr a značkovač) pouzdro a povětrnostní radar umožňující létat ve ztížených meteorologických podmínkách. Vrtulník dostal také moderní „skleněný kokpit“.
S plnými nádržemi (1 000 litrů) doletí SM232 na vzdálenost 700 km, průměrnou cestovní rychlostí 220 km/h (max 240 km/h). Maximální dostup je 4 000 metrů.
Zatím není vůbec jisté, zda SM232 zaujme ukrajinskou armádu. Jedno ale jisté je - na poli bitevních vrtulníků Ukrajině moc možností nezbývá. Na západní stroje Ukrajina nemá peníze a nákup ruských bitevních strojů, případně pořízení náhradních dílů, je v současné době absolutně politicky neprůchodné.
Článek vznikl pro web Armádní noviny, který se specializuje na vojenství a bezpečností problematiku. Původní článek najdete zde.
