Oheň se od nepaměti řadil k nejnebezpečnějším zbraním, jenže chyběla vhodná technika, která by plameny usměrnila žádaným směrem. Až ve Velké válce (1914–1918) se ve větší míře dostaly ke slovu sofistikovanější pěchotní plamenomety. V šedesátých letech za ně ale byla usilovně hledána náhrada, kterou lze spatřovat v zápalných raketách, které ovšem mají mnohem delší historii, nacistické Německo patřilo během 2. světové války k raketovým velmocím a vyvíjelo snad všechny druhy raket, včetně zápalných Wurfkörper ráží 30 a 32 cm.
Nástup moderních zápalných raketometů
Ve válce ve Vietnamu nasazovali pěšáci armády USA modernizované druhoválečné plamenomety M2, které získaly oficiální označení M2A1-7, ale dostaly se na vývojový vrchol a za hranici dalšího možného rozvoje. Klasickým plamenometům škodili i kritici vyzdvihující jejich nehumánnost. Již v tomto období armáda proto testovala nástupce se zápalnými raketami, raketomety pod označením XM202 s bezpečnostními a logistickými výhodami. Zařízení ovšem vykazovala takovou nespolehlivost, že končila v záložních skladech, proto je znali spíše jen vojenští experti a fandové. Veřejnou popularitu získala až na základě klasiky Arnolda Schwarzeneggera – filmu Komando, nověji díky počítačovým hrám.
Raketomet, známý v armádních kruzích jako M202 FLASH, měl nezaměnitelné hranaté tvary. Z hranolovitého kontejneru se mohly samostatně vystřelit čtyři 66mm zápalné rakety M74 s náplní 0,6 kg TPA (triethylhliník zahuštěný polyisobutylenem) na jednu raketu, hmotnost 5,2kg odpalovacího zařízení vystoupala se střelami na12 kg. Zbraň je stále vedena v inventářích armád Spojených států a Jižní Koreje. Není známo, že by do nějakého konfliktu zasáhla. Dle některých indicií měli tento raketomet nasadit vojáci USA v Afghánistánu, ale velení armády to odmítlo s tím, že do země nepřevezli ani jeden.
Američtí mariňáci zkouší raketomet M202 v Jižním Vietnamu v roce 1970.
Vývoji nových „plamenometů“ se věnoval i Sovětský svaz. V polovině sedmdesátých let zařadil do služby RPO Rys (“reaktivní pěchotní ohňomet Rys“), a nahradil tak zastarávající plamenomet LPO-50. Oproti němu přinesl velký technologický pokrok. Jednoranný raketomet ráže 110 mm dostřelil zápalnou raketu s hlavicí naplněnou 4 l napalmu do vzdálenosti až 200 metrů. Hmotnost připraveného zařízení nepřekračovala 13 kg, ke stabilizaci při střelbě sloužila i dvojnožka. To těžkopádný plamenomet s náplněmi zatěžkával plamenometčíka přibližně 23 kg. Přitom mohl zaútočit maximálně na cca 40 metrů vzdálený cíl pouze třemi třívteřinovými zášlehy, poté musel doplnit paliva.
Rys o celkové délce 1 440 mm vznikl dalším vývojem protitankového granátometu RPG-16 na počátku sedmdesátých let a po designové stránce se podobal na sklonku osmdesátých let sovětskou armádou přijatému RPG-29. Oproti americké konkurenci se jednalo o čistě válcový tubus složený ze dvou částí fixovaných pákovými uzávěry, a to kontejnerovou se střelou a odpalovací s mířidly, dvojnožkou a lištou se spoušťovým ústrojím vytvářejícím elektrický impuls s následnou iniciací elektrického palníku.
Využití Šmelů a Rysů
Bojovým křtem si RPO Rys prošel ve válkou zmítaném Afghánistánu v letech 1979 až 1989. Do bojů se dostali také jeho kratší (920 mm) a lehčí (celkem 11 kg) následovníci, tedy modernější 93mm raketomety se zápalnými hlavicemi plněnými pyrogely (RPO-Z), raketomety s dýmovými hlavicemi (RPO-D) vytvářejícími více jak 50 metrů dlouhou kouřovou clonu po dobu až 2 minut a na rozdíl od staršího předchůdce byly i termobarický (RPO-A).
RPO-A, známý jako Šmel, se uplatnil při likvidaci nepřítele v tunelech a podzemních zavlažovacích kanálech (zvané kárézy), při zajišťování vstupu do podzemních úkrytů se osvědčily RPO-Z. Naklonit se nad ústí kanálu a vystřelit raketu bylo velmi rizikové, voják mohl být zastřelen. Sověti proto často přistupovali k improvizacím. Šmel s přivázaným motouzem ke spoušti spustili na laně až na dno úkrytu, poté aktivovali spoušť zatažením provázku. Odpálená termobarická střela způsobila v podzemí velmi ničivý přetlak.
RPO-A Šmel si odbyl křest bojem v Afghánistánu.
Šmel se může oproti staršímu Rysu pochlubit delší bojovou kariérou, Rusům se osvědčil i v boji proti separatistům v Čečensku. Zasáhl do občanských válek v Iráku a Sýrii, další konflikty budou následovat, poněvadž se nachází ve výzbroji cca 17 států, některé z nich, např. Čína, raketomet vyrábí a dále šíří.
Nasazují ho obě strany v horkém konfliktu na Ukrajině. Ruští vojáci použili raketomet se zápalnými raketami RPO-Z proti ukrajinskému kontrolnímu stanovišti v Milove ve východním cípu Luhanské oblasti již v roce 2014. Nutno podotknout, že jsou na obou stranách využívány především termobarické hlavice. Stalo se tak i 7. dubna 2022, kdy ukrajinská jednotka Azov z Národní gardy vyřadila ruský stroj BMP-2 (bojové vozidlo pěchoty) s pomocí RPO-A Šmel v Mariupolu v oblasti Doněcku. Ukrajina ovšem pocítila zvláště v letech 2014 a 2015 nedostatek zbraní a ze skladů vytáhla i raketomety RPO Rys, na veřejnost se dostaly snímky, jak s nimi ukrajinské jednotky trénují.
Modernizované Šmely a zápalné pěchotní raketomety „Říše středu“
Od roku 2018 proto Ukrajina vyrábí a od roku 2020 nabízela i zahraničním zájemcům vlastní variantu Šmelu – RPV-16 (“reaktivnyj pichotnyj vogněmet“) stejné ráže 93 mm. Do války s Ruskem vstoupili Ukrajinci s několika stovkami místních termobarických raketometů, dodaných obranným koncernem Ukroboronprom. Pomohl tak doplnit zásoby těchto lehce ovladatelných zbraní, užitečných např. při dobývání opevněných pozic nepřítele. RPV-16 se z velké části podobá staršímu sovětskému Šmelu, změny jsou patrné např. na spoušťovém mechanismu.
Ukrajinská varianta RPO-A Šmel
Šmely, některé z nich vyrobené na počátku nového tisíciletí, slouží již od let 2014 a 2015 i proruským separatistům, stejně tak novější odlehčená zařízení MRO-A (“malý reaktivní ohňomet termobarický“) ráže 72,5 mm, jež ovšem oficiálně nebyla uvolněna k exportu. Přitom je zaznamenali aktivisté na několika místech v Sýrii v rukách prorežimních sil, na tomto bojišti nepřímo nasadili termobarické raketomety i Rusové při testování bezosádkového vozidla Uran-9 vybaveného RPO-M (také jako Šmel-M, RPO PDM-A) ráže 90 mm, tedy variantou RPO-A Šmelu. Jeho zmenšením vznikl opakovatelně použitelný Bur ráže 62 mm. Tento raketomet je se svojí celkovou délkou 742 mm označován za nejkompaktnější ruční termobarický raketomet, do sériové výroby měl vstoupit v roce 2014.
Kompaktní ruční termobarický raketomet Bur
I MRO-A vznikl dalším rozvojem RPO-A Šmelu, jeho hmotnost nepřesahuje 5 kg, přitom na délku je jen o 2 cm kratší než výchozí model. Efektivní dostřel sahá pod 400 m. Rusové stále vyrábějí i zápalné hlavice (MRO-Z) a dýmové (MRO-D) s bílým fosforem. Další vývoj těchto zbraňových systémů rozhodně nekončí. Šéf ruských jednotek radiační, chemické a biologické obrany Igor Kirillov informoval v roce 2021 veřejnost o vývoji nové generace raketometů RPO-2 se zápalnými raketami a o jejich možné kompatibilitě s drony.
Vlastní cestu k náhradě plamenometů samozřejmě zkoušela najít i Čína. Podnik China North Industries Group Corporation připravil a státní společnost Norinco spustila v polovině 80. let výrobu FHJ-84 (nebo také Typ 84) s originálním uspořádáním dvou strohých tubusů ráže 62 mm nad sebou. Rakety o celkové hmotnosti 5 kg plní zbrojovky jako ty sovětské/ruské pyrogelem a bílým fosforem, v současnosti by měla mít čínská lidová armáda k dispozici i termobarické rakety. Zařízením (i modernizovaným) v omezeném množství disponují také srílanské ozbrojené složky.
