Will Roper, civilní náměstek pro vyzbrojování a logistiku USAF, v polovině září portálu Defense News prozradil překvapivou novinku ‒ Američané již za letu otestovali plnorozměrový technologický demonstrátor stíhačky 6. generace NGAD (Next Generation Air Dominance).
Abychom předešli hned na začátku falešným představám, demonstrátor není prototyp a nejde o předobraz sériového bojového letounu. Demonstrátor slouží k testování a odzkoušení dílčích technologií. Roper tedy s největší pravděpodobností mluví o stroji, který za letu ověřil zvolenou aerodynamickou koncepci. Může jít tedy o podobný (případně propracovanější) stroj, jako je japonský demonstrátor stíhačky šesté generace Mitsubishi X-2 Šinšin.
Nabízí se také vyspělejší a větší verze stealth demonstrátoru Model 401, kterou ve spolupráci s Pentagonem postavila a testuje Scaled Composites, dceřiná společnost Northrop Grumman. Model 401 za letu ověřuje některé zajímavé technologie, jako je kompozitní konstrukce nebo vzduchové sací otvory motoru umístěné za pilotní kabinou.
„Již jsme postavili a letěli s plnorozměrovým leteckým demonstrátorem v reálném prostředí a překonali jsme také nějaké rekordy. Jsme připraveni postavit letadlo nové generace (NGAD, pozn. red.) takovým způsobem, jako nikdo předtím,“ uvedl Roper. Posledními americkými demonstrátory víceúčelových stíhaček byl Boeing X-32 a Lockheed Martin X-35, oba poprvé vzlétly v roce 2000.
Hlavním úkolem Američanů je nyní opět získat technologickou převahu ve zbraňových systémech nad potenciálními protivníky. V případě moderních letadel přitom není možné znovu opakovat zdlouhavý vývoj F-35 Lightning II. Tento nesmírně složitý a komplexní způsob vývoje moderních zbraňových systémů, aspoň ve Spojených státech, je již mrtvý.
Stealth demonstrátor Model 401 od Scaled Composites, dceřiné společnosti Northrop Grumman.
Letoun šesté generace nebude revoluční ani tak ve svých takticko-technických vlastnostech ‒ ty nebudou, jako dosud, víceméně fixní a dané na dekády dopředu, ale budou flexibilní a rychle přizpůsobitelné. Úsilí Pentagonu se zaměří především na nové způsoby vývoje, testování a výroby nových letadel, resp. zbraňových systémů. To je mnohem podstatnější a důležitější než to, jak daleko a rychle letoun doletí, nebo kolik zbraní unese. Pokud totiž protivník přijde s lepším letounem, Američané do několika let vyvinou a otestují nový stroj s požadovanými lepšími vlastnostmi.
Hlavní myšlenkou projektu NGAD je tedy schopnost neustálé inovace a rychlého získávání vylepšených či zcela nových schopností. Modernizační cykly (softwaru i hardwaru) letadel nepotrvají jednu nebo několik dekád, ale spíše jednotky let či dokonce měsíce. Tento letecký koncept USAF označuje jako Digital Century Series.
Třemi základními pilíři konceptu jsou digitální inženýrství, agilní vývoj software a otevřená architektura.
Budoucí letouny, ale i satelity a jiné zbraně, kompletně vzniknou a otestují se v digitálním 3D prostředí (za použití moderních vizualizačních technologií, jako je rozšířená a virtuální realita). Komplexní digitální vývoj a testování ve velké míře nahradí testování v reálném světě a dramaticky urychlí celý vývojový cyklus.
Americké letectvo hodlá „digitální letadla“ označovat jako letouny „série e“ ‒ všechny takto vyvinuté prototypy dostanou prefix „e“. Prvním strojem, digitálně vyvinutým a testovaným podle zmíněného konceptu, je cvičně-bojový T-7A Red Hawk. První dva prototypy nesou tedy označení eT-7A, sériové letouny ponesou klasické označení T-7A.
Podle letectva digitální inženýrství snížilo o 80 % počet montážních hodin nutných ke stavbě prvních dvou prototypů eT-7A a o polovinu délku vývoje software. Mezi počátečními návrhy v počítači a letem prvního prototypu eT-7A tak uběhlo pouze 36 měsíců.
„Abychom inspirovali firmy k využití možností, které nabízí digitální inženýrství, ministerský odbor letectva ohlašuje nové označení zbraňového systému ‒ sérii ‚e‘. Letadla, satelity, zbraňové systémy a další, které vzniknou digitálně, obdrží předponu ‚e‘,“ uvedla Barbara Barrett, náměstkyně letectva.
Digitální svět umožňuje velmi rychle vytvořit tisíce či dokonce miliony iterací letounu (i jednotlivých dílů, konstrukčních uzlů), všechny je ve virtuálním světě otestovat (i proti simulovaným protivníkům) a zvolit tu optimální. Při navrhování a testování proto rozhodující roli sehrají systémy strojového učení a výkonné počítače. Ostatně možnosti virtuálního leteckého prostředí jsme mohli vidět během testovacího klání AlphaDogfight Trials ‒ není problém nový letoun okamžitě otestovat proti nejmodernějším strojům protivníků a okamžitě také pracovat na nových taktikách a doktrínách boje (ve virtuální realitě hledat slabá místa protivníka).
K samotnému letounu NGAD Roper neuveřejnil žádné další informace. „Dnešní oznámení není o tom, že jsme právě postavili e-letadlo a mnohokrát jsme s nim letěli ve virtuálním světě, což jsme skutečně udělali. Ale postavili jsme plnohodnotný letový demonstrátor a letěli jsme s ním ve skutečném světě,“ uvedl novinářům Roper. NGAD není opravdu jen virtuální projekt ‒ až do roku 2025 program každoročně získá cca
1 miliardu dolarů.
„Digitální inženýrství není náhoda, není to smysl, je to trend. Je to naše budoucnost a jsem nadšený, že vidím, kam tento trend míří, a doufejme, že to ukončí ten začarovaný kruh, ve kterém jsme tak dlouho uvězněni,“ uvedl Roper. Oním „začarovaným kruhem“ je fakt, že americké letectvo
70 % svých financí vynakládá na udržení současné techniky v chodu a jen 30 % zbývá na nákup nové techniky.
Cílem je poměr obrátit a zkrátit cyklus obnovy moderní letecké techniky z 30 na 15 let. Právě po té době se podle Ropera provozní náklady začnou zvyšovat o 3 až 7 % ročně. Nové verze stejného letounu se pak objeví dokonce každých pět let.
USAF při návrhu letadel série „e“ s největší pravděpodobností používá špičkové české virtuální brýle XTAL.
V současnosti se o podobě NGAD neví vůbec nic. Digitální NGAD se již nějakou dobu ve virtuálním světě navrhuje, sestavuje a intenzivně testuje. Od začátku vývoje už přitom mohly vzniknout miliony digitálních verzí NGAD. Podobný přístup bude uplatněn i při vývoji nové americké mezikontinentální balistické rakety GBSD (Ground Based Strategic Deterrent).
Podle současných vědomostí o programu NGAD je v podstatě letoun
F-100 Super Sabre pro 21. století. Letoun F-100 byl v 50. letech minulého století první letoun řady Century Series, na jehož základě vznikla celá řada odvozených strojů jako F-101 Voodoo, F-102 Delta Dagger, F-104 Starfighter a F-105 Thunderchief.
Dají se vysledovat další zajímavé vlastnosti a schopnost nových letadel. Digitální inženýrství jsme popsali výše. Hbitý vývoj software a otevřená architektura má především umožnit rychlé začleňování nového hardwaru (technika „plug and play“) a zejména softwaru. Nahrání nového softwaru s novým funkcemi nemá být o mnoho složitější než instalace aplikace do mobilního telefonu.
Podle Nicolase Chaillana, předního softwarového odborníka amerického letectva, v blízké budoucnosti půjde dokonce nahrávat nový software (například nové funkce radiolokátoru, prostředků elektronického boje, zbraní, kyber boje / ochrany atd.) do letadel přímo za letu. Pomocí satelitní sítě Starlink by to neměl být problém.
Zdroje: af.mil, The Drive, Defense News, Task&Puropse
Text vznikl pro server Armádní noviny, který publikuje novinky o armádách a vojenské technice z celého světa. Před vydáním byl redakčně upraven, originál najdete zde.
