Nedávno jsme v sérii článků představili možné scénáře modernizace českého vojenského letectva. Vyjmenovali jsme si jednotlivé typy na trhu, jejich výhody, nevýhody i pravděpodobnost, se kterou se mohou objevit na českém nebi, včetně několika typů stíhacích strojů 5. generace. Z nich největší šance jistě bude mít americký letoun F-35, pomalu však pokračují také dva evropské projekty, Tempest a NGF.
Typem, který jsme nezmínili a který přitom bude patrně k dispozici dřív než oba evropské, je u nás poměrně málo známý korejský KF-X. Jeho prototyp se právě dokončuje.
Bojové letouny vyráběné po 2. světové válce se zpravidla rozřazují do několika generací podle doby vzniku a typických vlastností. Podle toho, jak obě supervelmoci (a v menší míře i další státy) vylepšovaly svůj arzenál. Na konci studené války tak proti sobě například stály stroje tzv. čtvrté generace. Na straně SSSR a jeho spojenců stroje jako Su-27 a MiG-29, na straně NATO například americké F-15 a F-16.
Zatímco letecký vývoj v Rusku poznamenala krize kolem rozpadu Sovětského svazu, Spojené státy v něm pokračovaly nerušeně dál a vyvinuly letouny páté generace F-22 Raptor a F-35 Lightning II. Letouny páté generace se vyznačují nejen dosud nevídaně širokým použitím elektroniky k většině bojových i podpůrných činností, ale také vlastností „stealth“, která jim dává více času do chvíle, než je protivník zaměří.
Čínský letoun J-31 zřejmě bude na mezinárodním trhu hlavním konkurentem KF-X, pokud se prokáže jeho účinnost v boji. Ukázky na leteckých dnech zatím odborníky příliš nepřesvědčily.
Vývoj těchto letounů je mimořádně technologicky složitý a nákladný, proto dva americké typy prozatím následovala pouze Čína, která představila stroje Čcheng-tu J-20 a Šen-jang J-31. První z nich již přijala do výzbroje, zatímco druhý je soukromou a spíše exportní iniciativou zbrojovky Šen-jang.
Výkony amerických letounů jsou alespoň zhruba známy, a to i ty, které jsou považovány za tajné (tedy zejména velikost radiolokační plochy, tzv. „RCS“), u čínských letounů se však všechny podstatné parametry pouze odhadují.
Vzhledem k tomu, že se Čína dosud soustředila spíše na konstrukci méně sofistikovaných letounů a výrobu licenčních a nelicenčních kopií jiných výrobců, předpokládá se, že nejen kvalita návrhu, ale zejména zpracování bude u čínských typů nižší než u jejich amerických protějšků. To výrazně ovlivní velikost radiolokační plochy. Její redukce je dosažitelná pouze při použití náročných výrobních postupů během mimořádně přesné strojírenské výroby.
Po dlouhých letech nečinnosti se zdá, že se do „dostihů“ o letoun 5. generace znovu zapojila také legendární konstrukční kancelář MiG. Pokud opráší řadu svých starších projektů, může se ruské letectvo těšit v rámci programu LMFS na opravdu zajímavý letoun. Fotografie je z jeho testů v aerodynamickém tunelu. Otázkou však je, jestli má na vývoj druhého „stealth“ letounu Rusko kapacity a zdroje.
V této situaci je vojensky, politicky a ekonomicky mimořádně důležité, který stát představí svůj letoun 5. generace jako další. Rusko poněkud lopotně pokračuje ve vývoji letounu Su-57, o jehož srovnatelnosti s americkými stroji však panují pochybnosti, podpořené odchodem Indie ze společného projektu.
Lehký „stealth“ letoun projektu LMFS z konstrukční kanceláře MiG pak existuje zatím pouze velmi teoreticky (pokud pomineme starý prototyp 1.44 z konce 80. let). Nabízí se otázka, zda nejde spíš o další z dlouhé řady Putinových zázračných zbraní, které ruská armáda nikdy neuvidí.
Do svých dvou projektů pumpuje obrovské prostředky také Evropa, i přes značné investice se však v tomto případě bavíme o letounech nejdříve pro 30. léta 21. století.
O tureckém projektu TF-X není přilíš mnoho známo a přestože postupně docházejí zprávy o postupu ve vývoji, je možné, že nakonec realizován nebude, protože se Turecko připojí k vývoji jiného letounu.
Teorie o vlastním stíhači 5. generace spřádají také Írán, Indie nebo Pákistán, o něco málo reálněji pak vypadají návrhy společnosti Turkish Aerospace Industries na projekt nazvaný TF-X.
Pátý vzadu
Takříkajíc „pátým vzadu“, černým koněm, o kterém se toho dlouhou dobu mnoho nevědělo, byl projekt KF-X jihokorejské společnosti KAI (Korean Aerospace Industries). Ačkoli je jihokorejský průmysl velmi výkonný a může kvalitou soupeřit s největšími světovými exportéry, dlouho existoval předpoklad, že (stejně jako se tak očekává u dalších zmíněných projektů) i KF-X se postupem času začlení do většího projektu s větším počtem participantů.
O to více překvapily veřejnost fotografie prototypu KF-X ve vysokém stupni rozpracování, které v uplynulých týdnech Korejci pustili na veřejnost.
Souhrn základních parametrů a schopností letounu KF-X
Projekt, jehož hodnota se odhaduje na 7,4 miliardy dolarů (cca 170 miliard korun), přitom odstartoval za podpory americké společnosti Lockheed Martin, autora obou amerických stealth konstrukcí, teprve v lednu 2016. Již v červnu 2018 byl hotový předběžný návrh designu, po kterém následovala jeho nezbytná kritická oponentura, ta byla ukončena v září 2019.
O pouhý měsíc později byla finální podoba letounu představena veřejnosti a zároveň s tím byla zahájena výroba prvního prototypu, který má být dokončen v dubnu 2021. Od dubna 2021 do konce téhož roku má být vyrobeno dalších šest prototypů (čtyři jednomístné a dva dvoumístné), přičemž první vzlet je plánován na květen 2022 a ukončení zkoušek na rok 2026.
Jednomístná verze prototypu získává svou podobu. Na reklamním panelu v pozadí je dobře vidět, že na vývoji letounu se podílí značná část jihokorejského průmyslu.
Naproti tomu Rusko na svém letounu 5. generace pracuje od prvních ideí s přestávkami už 41 let a zahájení sériové výroby plnohodnotné verze ještě několik dalších let potrvá. Spojené státy od podpisu smlouvy programu JSF do zavedení F-35A do výzbroje dělilo 19 let, přičemž prototyp vzlétl po deseti letech. Za stejnou dobu Korejci letoun navrhnou, vyrobí a kompletně otestují.
V roce 2024, dva roky před koncem zkoušek, má Soul v plánu učinit první objednávku a ihned s ukončením testů o dva roky později zahájit zavádění typu do výzbroje v úvodní variantě Block 1. Korejské letectvo předběžně počítá se 120 kusy KF-X, které do roku 2023 nahradí jak letouny F-4 Phantom II, tak F-5 Tiger II.
Velmi podobný
O tom, jak by měl letoun vypadat, se spekuluje už delší dobu. Byly známé návrhy, až fotky z výroby prototypu však potvrdily některé základní předpoklady. Prototyp zatím sestává ze tří částí, přední, do které patří také kokpit, střední části, jejíž konstrukční součástí jsou obě křídla a zadní části se svislými a vodorovnými stabilizačními plochami.
Záběry z kompletování prototypu KF-X:
Podle barevného rozložení základních nátěrů se zdá, že na letounu jsou široce použité kompozitní materiály, což může dále snížit radarovou odrazovou plochu. Stejně jako u čínského letounu J-31, indického AMCA nebo tureckého TF-X má KF-X dvě svislé stabilizační plochy podobné americkým letounům F-22 Raptor nebo F-35 Lightning II. Vertikální stabilizátory KF-X jsou přitom stejně jako u těchto letounů vychýleny směrem od centrální linie.
Velmi podobné je také celkové tvarování letounu, což vyplývá z fyzikálních předpokladů o snížení radarové zjistitelnosti. Na rozdíl od F-35 nebo J-31 nepoužívá KF-X dopředu zalomené kryty přívodů vzduchu do motorů, v tomto ohledu se spíše podobá letounu F-22.
Z konstrukce střední části trupu je patrné, že je v ní počítáno s brzkým zavedením interních zbraňových šachet pro další potlačení zjistitelnosti letounu radarem.
Letouny 5. generace jsou právě kvůli omezením v tvarování kvůli obtížné zjistitelnosti obecně považovány za méně manévrovatelné než jejich protějšky 4. generace. Z materiálů výrobní společnosti je však známo, že letoun má mít lepší pohybové vlastnosti než současné verze F-16. Maximální rychlost je projektována na 2 200 km/h při doletu zhruba 2 900 kilometrů a celkovém užitečném zatížení 7 700 kilogramů.
Důležité je upozornit, že na rozdíl od F-35 bude mít KF-X dva motory. Půjde o zvlášť upravené motory General Electric F414-GE-400K s tahem každého 57,8 kilonewtonu (kN) bez použití přídavného spalování a 97,9 kN s ním. Připomínáme, že v případě F414 jde o stejnou pohonnou jednotku, kterou je (v jednomu kusu) poháněn nový typ letounu JAS-39 Gripen E, měl by jím být poháněn chystaný indický letoun Tejas Mk. 2, ve dvojici pak pohání americký letoun F/A-18E/F Super Hornet. První motory již přitom byly dodány v květnu letošního roku.
Polozapuštěné zbraně
Rychlost, s jakou korejský výrobce postupuje, byla zčásti vykoupena konstrukčními kompromisy. Letouny verze Block 1 například nebudou disponovat plně zakrytými vnitřními šachtami pro nesení zbraní. Jak je vidět na fotografiích, zbraně budou v první verzi polozapuštěné podobným způsobem, jakým je uchycena část raket na letounu Eurofighter Typhoon (v případě KF-X jde o dobře viditelné výřezy na spodku centrální části).
Další rozvojový plán letounu však samozřejmě s plně uzavřenými šachtami počítá, konstrukce je na ně připravena. Dají se do letounu zakomponovat i bez velkých konstrukčních zásahů. Šachty by měly mít již letouny druhé série, tzv. Block 2.
Na snímku z programu jihokorejské televize je dobře vidět výřezy ve spodní části konstrukce, které slouží pro částečné zapuštění protiletadlových řízených střel do trupu. Od verze Block 2 by je měly nahradit plnohodnotné zbraňové šachty.
Mimořádně zajímavý přístup zvolil výrobce v otázce vyzbrojení a vystrojení letounu. Pohonné jednotky jsou americké, protože na západním trhu dnes nemají konkurenci. Ovšem protiletadlová výzbroj je kompletně evropská. Výrobce chce maximálně urychlit již tak nezvyklé tempo zavádění nového letounu do výzbroje. Nechce čekat na americká povolení, jejichž udělení je často zdlouhavé, a obrátil se v otázce výzbroje a výstroje jinam.
V listopadu 2019 bylo oznámeno, že hlavní protiletadlovou výzbrojí nového stroje budou výkonné protiletadlové řízené střely Meteor od evropského výrobce MBDA Missile Systems. Tuto střelu středního až dalekého dosahu doplní typ krátkého dosahu s infračerveným čidlem IRIS-T od německé společnosti Diehl Defence. Základní výzbrojí pak bude v korejském letectvu léta používaný 20mm rotační kanón M61 Vulcan, umístěný na vrchní straně přední části trupu vlevo od kokpitu.
V případě protizemní výzbroje se Korejci spoléhají na osvědčenou americkou munici, kterou budou bomby Boeing GBU-31 a GBU-38/B JDAM, GBU-54/B a GBU-56/B Laser JDAM, GBU-39/B Small Diameter Bomb I, doplněné o léty prověřenou bombu Raytheon GBU-12 Paveway II. Výzbroj doplní kazetová bomba Textron CBU-105, opatřená systémem WCMD pro korekci snosu větrem.
Letoun by měl mít možnost být vybaven externím navigačním a zaměřovacím podvěsem, který bude používán zejména pro mise, kde nebude nutné dbát na vysoký standard radarové „neviditelnosti“. Ostatně hlavním uvažovaným protivníkem jihokorejského letectva je mimořádně zastaralé letectvo severokorejské.
AESA radar prvního prototypu, stejně jako u všech letounů 5. generace, bude skloněn směrem vzhůru.
Nový stíhač dále ponese AESA (s elektronicky vychylovaným paprskem antény, na rozdíl od klasických typů, kde je zaměření prováděno pohybem antény) radar, vyvinutý jihokorejskou společností Hanwha Systems ve spolupráci s izraelskou firmou Elbit Systems. Testy nového radaru přitom proběhly v Izraeli i přímo v Jižní Koreji na testovacím letounu Boeing 737 izraelské společnosti Elta. Společnost Hanwha vyvíjí také infračervené vyhledávací a zaměřovací čidlo IRST.
Má se o KF-X zajímat české letectvo?
V České republice už probíhá boj o to, kdo bude českému letectvu dodávat jeho páteřní stroje po roce 2027, kdy vyprší nájemní smlouva na letouny JAS-39 Gripen. Horkými kandidáty jsou americké F-16 a F-35, samozřejmě je také možné, že si AČR nadále ponechá švédskou techniku, nebo že přezbrojí na jiný evropský či americký typ (Typhoon, Rafale, F/A-18, atd.)
Čeští piloti se příliš nezaobírají myšlenkami na aktuálně chystané letouny evropských projektů Tempest a NGF, protože datum jejich plánovaného zavedení dalece přesahuje rok 2027. Pokud se ovšem potvrdí, že korejští výrobci v projektu KF-X rychle postupují, řada států, které plánují velké letecké modernizace, by mohla zbystřit.
Spojování všech tří hlavních částí prototypu letounu KF-X na veřejné prezentaci v továrně KAI
Korejci s tím alespoň počítají. Kromě 120 kusů KF-X, které odebere samo jihokorejské letectvo, mají velmi ambiciózní plán prodat 350 dalších letounů na mezinárodním trhu. Na projektu se dlouhodobě (původně z
20 %, jdou však zprávy o výpadcích v platbách) podílí také Indonésie, u níž se spekuluje o odběru 50 letadel.
Společnost KAI již udělala díru do světa s letounem T-50 Golden Eagle a jeho odvozenými cvičně-bojovými a bojovými variantami, které stejně jako KF-X pomáhala konstruovat americká zbrojovka Lockheed Martin. Stejně jako KF-X, vybaveny izraelskými radary a motory od General Electric.
Ačkoli firmu KAI čeká s letounem KF-X ještě hodně starostí (dopracování interních zbraňových šachet, problémy s americkými úřady při vývozu, atd.), zdá se, že impozantní tempo, které při jeho vývoji nastavila, může mít na světovém trhu značný ohlas. Cena letounu se odhaduje na 50-60 milionů dolarů (zhruba 1,4 miliardy korun).
Jedno je jisté: Mezi mnoha „papírovými“ projekty bojových letounů 5. generace je jihokorejský KF-X tím, který je rozumné z mnoha dobrých důvodů pečlivě sledovat.
