Počátek programu JLTV (Joint Light Tactical Vehicle) lze vysledovat do roku 2006. Americká armáda a námořní pěchota vznesly požadavek na nové lehké víceúčelové vozidlo. Klíčovou podmínkou bylo sloučit na první pohled zcela dva protichůdné požadavky - skvělou balistickou ochranu a vynikající taktickou/strategickou mobilitu (tedy nízkou hmotnost).
Vozidla JLTV měla podle původních požadavků plně nahradit nevyhovující vozidla HMMWV (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle), běžněji známá jako Humvee. Později však padlo rozhodnutí, že JLTV nahradí jen přibližně třetinu flotily Humvee. Podobně jako Humvee, se vozidla JLTV stanou hlavním pozemním dopravním prostředkem amerických vojáků a mariňáků.
Humvee vzniklo během studené války, kdy se neočekávalo hromadné nasazení improvizovaných výbušných systémů IED (Improvised Explosive Device). Proto během operací v Iráku a Afghánistánu se slabě chráněná vozidla Humvee stávala ve velkých počtech právě obětí výbušných nástrah.
Počet padlých vojáků a mariňáků hrozivě narůstal. Pentagon v reakci na masové používání IED urychleně zavedl silně chráněná vozidla MRAP (Mine-Resistant Ambush Protected), která zvýšila hmotnost na zhruba 15 tun, ale značně se snížily počty mrtvých. Americká armáda vyrobila pro potřeby zahraničních operací na 20 000 kusů vozidel kategorie MRAP v celkové hodnotě 45 miliard dolarů, ale úplný úspěch to nebyl.
Již z počátku však bylo jasné, že mimo specifické konflikty asymetrické války v Iráku a Afghánistánu MRAPy příliš uplatnění nenajdou. Trápí je vysoká spotřeba, drahý servis a především velmi špatné jízdní vlastnosti (vysoko položené těžiště auta). Zavedením MRAPů se zvýšila ochrana vojáků, ale výrazně se snížila mobilita a expediční schopnosti americké armády a námořní pěchoty.
V roce 2008 Pentagon poslal, v rámci první fáze programu JLTV, sedmi týmům žádost o podání nabídky RFP. Pentagon chtěl v tu chvíli především zjistit, zda se představy armády shodují s vývojovými, technologickými a výrobními možnostmi průmyslu.
Do další fáze se dostaly tři týmy: BAE Systems Land/Navistar, AM General/General Dynamics a Lockheed Martin/ BAE Systems (pozdější výherce mezi nimi tedy nebyl, o tom dále). Každý tým dostal pro vývojové práce 35,9 až 45 milionů dolarů. Týmy musely dodat sedm technologických demonstrátorů vozidel pro počáteční testování.
Testování vozidel JLTV TD trvalo 27 měsíců (do konce roku 2011). Během testování armáda a námořní pěchota získaly potřebné znalosti o technice i možnostech průmyslu. Na základě testování pak Pentagon v roce 2012 specifikoval konečné požadavky na vozidlo JLTV. Hlavní změna se týkala balistické ochrany - požadovala se balistická odolnost podvozku na úrovni nově zaváděného vozidla M-ATV (MRAP All-Terrain Vehicle) od firmy Oshkosh.
Pentagon požadoval dvě verze vozidel - Bojové taktické vozidlo CTV (Combat Tactical Vehicle) a Bojové podpůrné vozidlo CSV (Combat Support Vehicle). CTV pojme čtyři vojáky plus 1 580 kg (3500 liber) nákladu. „Nákladní“ CSV pak dva vojáky a 2 300 kg (5 100 liber) nákladu. CSV poslouží jak pro přepravu zásob, munice, atd., tak speciálních nástaveb (senzorových, komunikačních, zbraňových, zdravotnických, atd.).
V roce 2012 spustil Pentagon další fázi programu, tzv. EMD (Engineering, Manufacturing, and Development). V jeho rámci musely firmy dodat (každá) 22 prototypů vozidel JLTV do 12 měsíců od podpisu smlouvy. Zúčastnit se mohli ale všichni zájemci z průmyslu, nejen tři účastníci předchozí fáze. Čistá cena vozidla byla nastavená na 250 000 dolarů bez elektroniky, zbraňových systémů nebo přidávaného pancéřování. Na EMD fázi Pentagon vyčlenil 185 milionů dolarů.
V roce 2012 Pentagon vybral tři finalisty - AM General, Lockheed Martin a Oshkosh. Výherce se mohl na konci těšit na multimilardový kontrakt s americkou armádou a námořní pěchotou. Testování probíhalo až do letošního roku. Poslední klíčovou událostí bylo předložení finálních cenových nabídek v únoru. Na základě testování, cenové nabídky a výrobních možností Pentagon vybral výherce - Oshkosh JLTV od firmy Oshkosh Corporation.
Jak se rodil vítěz
Historie vozidla Oshkosh JLTV sahá až do roku 2005, kdy firma Oshkosh začala vyvíjet nové vozidlo využívající patentovaný systém nezávislého zavěšení kol TAK-4i. V roce 2007 Oshkosh, jako jeden z oslovených, nabídl pro TD koncept vozidla L-ATV (Light Combat Tactical All-Terrain Vehicle). (Je trochu matoucí, že byť finální podoba a konstrukce vozidla Oshkosh JLTV přímo vychází z konceptu L-ATV, Oshkosh vítězné vozidlo nazývá JLTV, nikoliv přímo L-ATV.)
Firma sice počáteční kontrakt nevyhrála a nemohla využít federální (státní) peníze pro vývoj, ale přesvědčená o kvalitě svého produktu pokračovala za své náklady dál ve vývoji. Pokud by model neuspěl v americkém programu, stále tu byla šance vozidlo prodat zahraničním zájemcům. Jak nakonec ukázaly události minulých dní, rozhodnutí firmy bylo správné.
Nový armádní „džíp“ charakterizují dvě klíčové technologie z oblasti mobility a ochrany - výše uvedený systém nezávislého zavěšení kol TAK-4i a komplexní balistická ochrana posádky Core1080.
V současné době je systémem TAK-4i, resp. dřívější verzí TAK-4, vybaveno na 27 000 vojenských vozidel - Oshkosh MTVR (Medium Tactical Vehicle Replacemen), Oshkosh LVSR (Logistic Vehicle System Replacement) nebo Oshkosh M-ATV (All-Terrain Vehicle). Systémem TAK-4 je vybaven také MRAP BAE Systems RG-33. Technické detaily TAK-4i jsou tajné. Dosavadní TAK-4 využívaly klasické vinuté pružiny, avšak verze TAK-4i na vozidle L-ATV vinuté pružiny nevyužívá. Pravděpodobně je použit systém hydro-pneumatického odpružení.
Kola jsou schopná svislého pohybu v rozsahu více než půl metru. Vozidlo se pohybuje terénem o 70 procent rychleji než jiná „standardní“ taktická kolová vozidla. Plynulejší jízda (údajně až „třikrát plynulejší“) má za následek menší opotřebení vozidla a vyšší spolehlivost a životnost.
Konstruktéři si dali také záležet na jednoduchosti a nenáročnosti údržby. Pro běžné opravy a servis podvozku nejsou nutné žádné speciální nástroje, přípravky nebo manipulační technika. Běžné díly jsou pro kontrolu nebo výměnu vizuálně i fyzicky snadno dostupné.
Core 1080
Patentovaný systém ochrany posádky Core 1080 využívá principu definovaném americkou armádou v strategii LTAS (Long Term Armor Strategy), resp. principu A-kit/B-kit. Během výroby je vozidlo vybaveno základním pancířem A-kit. Ten slouží jak pro základní balistickou ochranu, tak jako nosný systém pro přídavný pancíř B-kit. Cílem konstruktérů je v maximální možné míře využívat přídavný pancíř B-kit. Důvodem je snadnější budoucí modernizace. Při běžném používání lze navíc pancíř odstranit a ubrat na hmotnosti vozidla - nižší opotřebení, nižší spotřeba, jednoduší doprava atd.
Přesné parametry balistické ochrany nejsou známy. Podle výrobce je však balistická odolnost Oshkosh JLTV srovnatelná s vozidly MRAP. Oshkosh JLTV má přitom poloviční hmotnost (6 300 kg) a je o 30 % menší než M-ATV. V současnosti je k dispozici B-kit odolný proti reaktivním granátometům RPG. Hmotnost „RPG B-kitu“ je 360 kg, délka montáže dvěma vojáky je dvě hodiny.
Pohon obstarává digitálně řízený osmiválcový dieselový motor General Motors Duramax V8 o objemu 6,6 litru. Jeho výkon není oficiálně znám, je odhadován na 220 kW (300 koní). Vozidlo je vybaveno nespecifikovanou automatickou převodovkou od firmy Allison.
Palubní zdroj elektrické energie má výkon 10 kW. Zdroj napájí jak komunikační a senzorické vybavení, tak také systémy elektronického boje (např. rušičky IED). Posádka bude mít k dispozici také integrovaný lokátor střelby, který pomůže najít útočníka.
Program JLTV tuto možnost nijak nevyžadoval, ale podle výrobce je možné do budoucna vozidlo Oshkosh JLTV vybavit diesel-elektrickým pohonným systémem ProPulse. Firma pohon původně vyvinula a otestovala na větších vozidlech HEMTT (Oshkosh Heavy Expanded Mobility Tactical Truck) a MTVR (Medium Tactical Vehicle Replacement).
ProPulse snižuje spotřebu vozidla až o 35 %. Palubní zdroj elektrické energie o výkonu 120 kW navíc dokáže napájet ty nejnáročnější elektronické palubní přístroje. V současné době armáda ani námořní pěchota hybridní pohon nepožadují. Jelikož však výroba vozidle potrvá podle současných plánů až do roku 2040, je zavedení hybridního pohonného systému (a v delší časové budoucnosti možná i čistě elektrického) velmi pravděpodobné.
Operační teplota vozidla je -40 až 52 °C a maximální operační výška 3 600 metrů nad mořem. Při nižších teplotách vozidlo automaticky zahřívá startovací baterii. Dojezd je požadován minimálně 480 km při ekonomické rychlosti cca 55 km/h. Auto je vybaveno pokročilým diagnostickým systémem, který kontroluje celou řadu důležitých parametrů - palivo, sání vzduchu, stav motoru, chlazení, transmisi, akumulaci elektrické energie, atd. Ve svém základě JLTV získá výkonnou klimatizaci. Bezpečí posádky i pohonné jednotky hlídá automatický hasící systém.
Vozidlo JLTV bez předchozí přípravy překoná brod hluboký až 1,5 metru. Požaduje se také schopnost překonat kolmou překážku vysokou 0,6 m. Oshkosh JLTV dokáže zdolat 54° stoupání a pohybovat se při 36° bočním náklonu, bez ztráty kontroly řidiče nad vozidlem.
Článek byl převzat z webu Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde, stejně jako další texty o vojenství a vojenské technice.