Žádná oficiální událost se nekonala ani podruhé. Druhý prototyp čínského neviditelného letounu, známého jako Chengdu J-20, se znovu dostal do zpráv díky čínskému odbornému diskusnímu fóru, kde se poprvé objevily jeho fotografie.
Autor, který může a nemusí spolupracovat s čínskou armádou, o něm poprvé informoval 14. května. Fotografie prototypového exempláře označovaného jako "2002" stroj zachycovaly při rychlém pojíždění po zemi na letišti ve městě Čcheng-tu. Jde o o součást čínského zkouškového programu. I první prototyp, který se do vzduchu dostal loni v lednu (více zde), byl nejprve zachycen při pojíždění.
Nový stroj neprozradil o směru vývoje J-20 mnoho. Na pohled má robustnější podvozek, bližší letounu pro bojové podmínky. Proti prvnímu prototypu ("2001") má také zřejmě pozměněný tvar přídě. Mohlo by to být proto, aby v něm vzniklo místo pro zkoušky radaru, což je samozřejmě pro bojové letadlo klíčový systém.
Na druhou stranu se zdá (ale jde samozřejmě o dohad), že letoun stálé létá s ruskými motory, patrně AL-31, které na stroj jeho velikosti budou zřejmě slabé. Čína téměř jistě využívá i řadu dalších ruských prvků, protože s ruskou technologií mají její konstruktéři největší zkušenosti. (Třeba nedávno uvedený "čínský letoun" J-16 je podle všeho v podstatě přesná kopie Suchoje-30.)
Letoun při letu udělal jenom krátký okruh kolem letiště, ale to není nic až tak překvapivého. Ani první prototyp stále nelétá dnem a nocí, provádí podle dostupných informací jenom zhruba pět letů do měsíce. Což není mnoho, když vezmeme v potaz, že v rámci vývoje amerického neviditelného F-35, který je dále než J-20, ale není ve službě, už bylo provedeno zhruba 10 000 letů za dobu 15 let.
Budou se učit v Americe?
Čína bude zřejmě skromnější v počtu předepsaných letů, ale otázkou je, zda by chtěla napodobovat vývoj F-35 i v jiných ohledech. Při přípravě tohoto programu se rozhodlo, že náběh výroby bude rychlý, a bude se tedy "ladit" současně s přípravou výroby. Při zkouškách se ovšem objevily vady v návrhu, jejichž odstranění bylo v rozběhnutém programu jen komplikovanější a dražší.
Kromě toho se objevují i další potíže. Jednou menší současnou lapálií je stávka zhruba čtvrtiny zaměstnanců v továrně Lockheed-Martin. Probíhá v továrně Fort Worth v Texasu, kde se vyrábí první letouny a má tu probíhat i sériová výroba, a na dvou základnách, kde se provádí jeho zkoušky. Příčinou jsou změny v penzijních plánech zaměstnanců.
Podstatně větší problém je neustále stoupající cena programu. S tím se při vývoji stíhacích letounů počítá jistě vždy, ale u F-35 je nárůst nadprůměrný. Je v podstatě jisté, že dnes uváděné datum pro dosažení plné bojové připravenosti, rok 2018, letošní rok nepřežije. Vedoucí vývoje před komisí amerických zastupitelů odmítl uvést svůj odhad, kdy podle něj typ bude hotový.
Cena programu do roku 2050 se také zřejmě vyšplhá zhruba z odhadovaných 400 miliard na bilion dolarů (tj. pětinásobek ročního HDP naší republiky). Příčinou problémů je kromě pozdě odhalených konstrukčních vad i složité programování. Software pro F-35 má mít osm milionů řádků kódu, možná více. U F-22 je to zhruba o polovinu méně.
Podobné potíže nepochybně čekají časem i čínský program. Ani sebelepší vývoj evidentně nedokáže vychytat všechny potíže. Nasvědčují tomu, jak problémy strojů F-22, o kterých jsme psali zde, tak i třeba požár ruského T-50 při přehlídce v Moskvě (zde).
