Všeobecně se má za to, že asi za pět miliard let v nitru Slunce dohoří veškerý vodík. Fúzní reakce ustane, a protože nebude nic, co by vyvažovalo jeho gravitaci, Slunce se začne smršťovat. Jádro z hélia k sobě přitáhne vodík z vnějších vrstev a opět se zažehne termonukleární reakce. Jeho teplota stoupne, jak nikdy předtím.
Ze Slunce bude červený obr
Slunce se nafoukne v mohutné expanzi do nebývalých rozměrů (stane se z něj tzv. červený obr, svůj průměr zvětší až stokrát) a cokoli mu bude stát v cestě, nemilosrdně pohltí. Merkur a Venuše navždy zmizí, někteří vědci předpovídají, že i Země, ale to není tak jisté. Alespoň výsledky studie, kterou provedl mezinárodní tým astronomů pod vedením Roberta Silvottiho z astronomické observatoře v italském Capodimonte, dávají Zemi jistou naději, že by mohla přežít.
Vědci pozorovali neobvyklou hvězdu V 391 v souhvězdí Pegasa. Ta byla ještě před nějakými 100 milióny lety červeným obrem, ale pak definitivně odvrhla zbytek své svrchní vodíkové obálky a přešla do své závěrečné vývojové fáze. Nyní je z ní vzácný případ tzv. horkého podtrpaslíka třídy B. Je obalena velmi tenkou vrstvou z vodíku a helia, spalujících se na uhlík, která pravidelně pulzuje (v průměru každých šest minut).
Měření pulzací vedlo k objevu planety
Silvotti se svou skupinou sedm let monitoroval průběh těchto pulzací měřením světelného toku hvězdy. Měřicí přístroje zaznamenaly pravidelně se opakující výkyvy v maximálních hodnotách, vždy jednou za 3,2 roků. To mohlo znamenat, že kolem hvězdy obíhá menší těleso právě s touto periodou. Následující výpočty tuto domněnku skutečně potvrdily – v sousedství hvězdy se na 97 % nalézá planeta zhruba třikrát větší než Jupiter. Jde o první exoplanetu, která zdárně přečkala expanzi své mateřské hvězdy. Mimochodem objevená planeta má také úctyhodné stáří 10 miliard let, dost možná, že je ze všech dosud známých planet i nejstarší.
Naděje pro Zemi
Planeta, pojmenovaná V 391 Pegasi b, leží ve vzdálenosti 1,7 AU (AU = astronomická jednotka) od hvězdy, vědci ale předpokládají, že před jejím nafouknutím byla blíže, asi 1 AU. Právě v tom nápadně připomíná Zemi, Silvotti totiž předpovídá, že až se Slunce stane červeným obrem, poloměr dráhy Země se zvětší na asi 1,5násobek nynější hodnoty (1 AU). Tím ale veškerá podobnost mezi Zemí a nově objevenou planetou končí. Jednak obě planety mají značně rozdílné hmotnosti, navíc Slunce skončí narozdíl od V 391 Pegasi b jako bílý trpaslík.
Přesto i tak Zemi svitla alespoň minimální šance, že by mohla přeměnu Slunce v červeného obra přežít. Bude to ovšem o pověstný chloupek, měla by se totiž pohybovat těsně při okraji hvězdy. Matt Burleigh, astronom z univerzity v britském Leicesteru, na serveru časopisu Nature říká: „Je to poprvé, co byla nalezena planeta u hvězdy v tak pokročilém stupni vývoje.“ Burleigh se zabývá hledáním planet v okolí bílých trpaslíků a věří, že Silvottiho práce napomůže i jeho výzkumu. „Tato studie ukazuje, že planety by mohly být i u bílých trpaslíků.“
Zdroj: www.natura.com, physicsworld.com
