V obvyklém termínu, přesně v sedm hodin třicet minut, 12. dubna 2015 vzlétl z pražské Libuše meteorologický balón s odlehčenou radiosondou Vaisala a drobným nákladem navíc. Jedním javorovým semínkem (Stratocache „Superseed“), s GoProkamerou Hero 4+, pyropatronou a GSM/GPS vysílačem.
Jak bezpečně dopravit náklad ze stratosféry?Jak jsme vymýšleli javorové semínko Balony létají do stratosféry a padají zpět na Zem jen v Česku více než třikrát denně. Žádný však za letu nemusí vypustit desítku kapslí, které pak lidé na zemi budou hledat. V projektu Stratocaching jsme se museli postarat i o to, aby na zem dopadly doslova něžně. Pomohl nám trik okoukaný z přírody. |
Vyslali jsme jej vstříc stratosféře v rámci celosvětové soutěže Global Space Balloon Challenge. Té se zúčastnilo 125 týmů z 27 zemí. Český tým občanského sdružení Žádná věda, redaktora Technet.cz a ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem získal druhé místo v kategorii nejlepší design. Vyhlášení vítězů proběhlo v červenci.
Jak jsme letěli, abychom nezamrzli
K odpálení předem načasované pyropatrony došlo přesně 60 minut po startu. Balón se Supersemínkem byl v tu chvíli ve výšce 18 100 metrů. Po dalších 25 minutách se díky speciálnímu časovači probudil GSM tracker MeitrackMT90, který letěl v semínkách i loni. A než stratokeška za dvě hodiny a patnáct minut dorotovala na zem, poslal nám celkem 25 esemesek o své poloze.
Dohledání semínka tedy bylo velmi snadné, protože i zaslané údaje o finální poloze byly s přesností asi na dva metry. Podle odborných propočtů „našeho“ meteorologa Pavla Žárského z ČHMÚ jsme rychle dohledali i sondu s balónem o pár kilometrů dál. GoPro kamera v semínku samozřejmě natáčela celou cestu, takže se můžete podívat.
Sériově vyráběný tracker MeitrackMT90 jsme letos zbavili všeho nepotřebného a lépe ho zaizolovali. Nechtěli jsme, aby v extrémních teplotách a navíc v rotaci, která působení chladu ještě znásobovala, zamrzl - více v tomto článku.
Museli jsme také použít takzvané budítko. Systém GPS v běžně prodávaných zařízeních, jako je námi použitý tracker, je totiž konstruován primárně k fungování na Zemi. Když tedy keška vzlétne do výšky kolem 20 kilometrů, systém dostává od satelitů zdánlivě nesmyslné údaje (autem se těžko dostanete tak vysoko do vzduchu). Proto je možné, že tracker se zjednodušeně řečeno zblázní a vypne se. Tomu jsme chtěli předejít a vzbudili ho teprve ve chvíli, kdy už bylo jisté, že ho výška nezmate.
Dalším zařízením na palubě bylo topení. Jedna baterie a odporový drát sloužily „pouze“ k tomu, aby celé pouzdro s elektronikou zahřívaly a opět se předešlo zamrznutí elektroniky, jak se nám to stalo během prvního ročníku Stratocachingu.
Celé semínko i s GoPro kamerou na pole u Kojkoviček přistálo zcela neporušené. Tužkové baterie byly téměř plně nabité. Pro kameru jsme museli semínko doplnit o nový kryt s průhledem na objektiv. Bylo také nutné celou sestavu jinak vyvážit, aby ihned po uvolnění začala stratokeška rotovat.
Co plánujeme dál?
Ještě letos máme v plánu jedno překvapení, o kterém vás budeme včas informovat. Velký Stratocaching však bude až příští rok a přesouváme jej na Slovensko. Naši bratři totiž o tuto zábavu projevili velký zájem, tak jim rádi vyjdeme vstříc. Navíc tím zabráníme dalším stížnostem na to, že si zase budou hrát jen Pražáci.
Náš hlavní inženýr Petr Kospach už vypracoval systém pro postupné odpalování semínek, což také bylo jedno z nejčastějších přání od hráčů. Pokud totiž budeme semínka vypouštět během letu postupně, dosáhneme tím jejich většího rozptylu. Petr Bakoš, hlavní designer projektu a otec Stratocache i Dropionu už pomalinku začíná vyvíjet Dropion 3.0.
V cestě za dalším ročníkem nám zatím stojí úřady, musíme získat všechna potřebná povolení a vězte, že to opravdu není „jako práce s buzolou“. Limitním je pro nás i čas, protože všichni, co se na akci podílí, normálně pracují a Stratocaching mají jako koníček.