Druhého října uplynulo 100 let od narození Franka Josepha Maliny, Američana s "podezřele" českým jménem. V roce 1912 se narodil v Brenhamu, malém, historicky významném městečku s asi 800 obyvateli, centru kraje bavlny a kukuřice. Město leží asi 150 kilometrů od Houstonu a dnes je tu plno víkendových a letních sídel tamních obyvatel.
Frank pochází z rodiny českých přistěhovalců, Františka Maliny a Caroliny Marek. Matka se už narodila v Americe, ale její rodiče přišli z Rakousko-Uherska v druhé polovině 19.století. Měla muzikální cítění, hrála na klavír a v místním Luteránském kostele i na varhany. Otec, profesionální hudebník, přišel do USA počátkem století, byl sólistou na roh v Houstonském orchestru a tam se seznámil s klavíristkou Caroline. Když se vzali, stal se učitelem hudby a dirigentem školního orchestru v Brenhamu. Malý František tedy od malička vyrůstal v uměleckém prostředí, hrál na klavír a učil se hrát i na roh.
Když mu bylo sedm let, otec se rozhodl s celou rodinou vrátit do svobodného Československa. Ve Frenštátu pod Radhoštěm si pronajali restauraci s hotelem, František tam vychodil obecnou školu a ve Valašském Meziříčí první ročník gymnázia. Na Moravě četl mimo jiné Verneův román Cesta do Měsíce, který v chlapci probudil zájem o lety do vesmíru, podobně jako ve většině "otců kosmonautiky". Pro jeho sny o kosmických letech však byla Morava příliš malá a v jeho rodičích vlastenecké nadšení brzy vyprchalo.
A tak se po dalších pěti letech všichni vrátili do Texasu. Frank ve svém rodišti dokončil střední školu a na podzim 1930 nastoupil do "praktické" vyšší zemědělské a strojírenské školy. Avšak stále víc ho lákal vesmír, místo o zemědělství o něm dokonce napsal větší úvahu, a tak se na podzim 1934 zapsal ke studiu leteckého inženýrství na Kalifornském technickém institutu a stal se ambiciózním žákem slavného aerodynamika maďarského původu, profesora Theodora von Kármána (11.5.1881- 7.5.1963).
V roce 1936, když se dozvěděl o raketovém letadle Eugena Sängera z Vídně, navrhl svému profesorovi, že se pustí do výzkumu raket, což se stane předmětem jeho disertace. Kolem něho se brzy vytvořila skupina několika vážných zájemců s podobným cílem: stavba sondážní rakety. Říkali ji "klub sebevrahů".
Na konci 30.let se plně projevila Malinova všestrannost. Dokončoval doktorskou dizertaci z aeronautiky, kterou skvěle obhájil roku 1940, projevil se jako výborný experimentátor a schopný organizátor. Už koncem 30.let vyvinul raketový motor na kyselinu dusičnou a anilin. Počátkem 40.let byla pod Malinovým vedením vyvinuta a patentována kombinace kapalných pohonných látek, která o půl století později mj. sloužila i pro kosmickou loď Apollo. Byl to motor AJ10-137 na palivo Aerozin 50, který vzniká smíšením hydrazinu (N2H4) s asymetrickým dimetylhydrazinem v poměru 1:1 a okysličovadlo tetraoxid dusíku N204.
S manželkou Lilian pěstovali tak pestrý intelektuální život s mnoha techniky, vědci, výtvarníky, hudebníky a filmaři, z nichž mnozí se mylně domnívali, že ve svobodné zemi mohou svobodně inklinovat k levicovým názorům, že na sebe začali poutat pozornost FBI.
Frank Malina u rakety WAC Corporal
Na žádost vojáků v té době hledala Americká akademie věd metody k usnadnění startu přetížených letadel z palub letadlových lodí. V lednu 1939 rozhodla, že bude financovat výzkum raketového pohonu, který povede von Kármán s Malinovou skupinou. Tento úkol dostal název Projekt číslo 1. Byl to první raketový program dotovaný americkým státem.
V srpnu 1941 byl úkol úspěšně splněn vyzkoušením startů s pomocným raketovým motorem na pevné pohonné látky a Malinův tým získal reputaci. Jak známo, s jídlem roste chuť a technici kolem von Kármána na jaře 1943 založili pro výrobu těchto motorů první firmu na výrobu raket na světě, dodnes známou Aerojet Engineering Corp. Tehdejší vklad 250 dolarů později vynášel Malinovi a jeho rodině slušné tantiémy.
Zkoušky primitivních raketových motorů v Arroyo Seco v blízkosti americké Pasadeny. Frank Malina je vzadu třetí zleva.
V létě 1943 požádalo letectvo Malinu, aby navrhl projekt řízené rakety "dalekého doletu" . Na to jako kdyby on a jeho spolupracovníci čekali. Již 20. listopadu 1943 odevzdali svůj projekt: první dokument, který byl označen hlavičkou tehdy oficiálně ještě nezaložené, ale dnes světoznámé Laboratoře proudového pohonu (Jet Propulsion Laboratory - JPL).
Termín "raketového pohonu" stále ještě nevzbuzoval důvěru. Pouhé dva měsíce stačily generálům z Pentagonu, aby u JPL, jejímž prvním oficiálním ředitelem byl Malina, objednali tuto raketu v rámci projektu ORDCIT. Tehdy za takovou raketu považovali Američani střelu sotva poloviční kapacity, než měla nacisty tajně vyvíjená V-2.
Říjnová raketová výročíMalé odbočení k dalším raketovým výročím letošního počátku října. Historicky první úspěšný start skutečné pramáti kosmických raket, tedy Agreggat-4 (alias V-2) se v Peenemünde od počátečních zkoušek v březnu 1942 Němcům podařil až při čtvrtém pokusu právě před 70 lety, tedy 3. října 1942. Raket, určených ve 40.letech k zabíjení civilistů, nacisté v podzemních koncentračních dílnách nechali vyrobit tisíce. A nebyli ochotni ani jedinou z nich uvolnit pro vědecké účely. Je neuvěřitelným paradoxem, že hlavní konstruktér W. von Braun byl o čtvrt století později tvůrcem rakety Saturn 5, bez níž bychom nebyli schopni se vydat k Měsíci. Konstrukce motoru V-2 byla vzorem též sovětským konstruktérům při stavbě legendární "semjorky" R-7. Také ta byla primárně určena vojenským cílům, ale přeci jen se podařilo jejímu hlavnímu konstruktérovi S.P. Koroljevovi, aby 4.října 1957 (tedy přesně před 55 lety) jedna z nich vynesla do vesmíru první umělou družici Země, Sputnik-1. Splnil se tak sen těch, kteří jsou považování za "otce kosmonautiky". Těmi byli nesporně K. E. Ciolkovskij, jehož 155. výročí narozenin letos v tichosti proběhlo 5. září a Robert Goddard, který se narodil 5. října před 130 lety. |
Dřív, než byla dokončena balistická raketa Corporal, první americký raketový nosič jaderných náloží, byla zkonstruována menší varianta WAC Corporal, která roku 1945 korunovala Malinovu raketovou kariéru. Raketa na kyselinu dusičnou a anilin, jejíž startovní bloky Tiny Tim byly na pevné pohonné látky se vlastně stala první americkou dvoustupňovou raketou. Měla průměr 0,3 m, délku přes 7 m a poprvé startovala 16.září 1945. Slavná se však stala až jako druhý stupeň k V-2 v kombinaci Bumper. Poprvé vzlétla na jaře 1948, ale dokonale ůspěšná byla 24.2.1949, kdy dosáhla poprvé rychlosti pětkrát vyšší než zvuk a konečné výšky 393 km. O rok později, v červenci 1950 byl let Bumperu prvním startem z mysu Canaveral.
Malina v té době již dávno rakety "pověsil na hřebík", vzdal se roku 1946 řízení JPL a včas uprchl před fanatickou vlnou mccarthismu z USA.
Roku 1947 se přestěhoval do Paříže a začal působit v UNESCO, kde pracoval do roku 1953 ve vedoucích funkcích, orientovaných na spolupráci ve vědě a technice.
Poté se věnoval kinetickému umění, jehož výstavě v Praze roku 1966 jsem se jako student nadšeně obdivoval, stejně jako "můj pan profesor" Rudolf Pešek.
Frank J. Malina (1912-1981)
Ke kosmonautice se vrátil v závěru svého plodného života, aby na přání von Kármána pomáhal při založení Mezinárodní astronautické akademie, ustavené v srpnu 1960 ve Stockholmu. V ní se po von Kármánově smrti stal druhým prezidentem. Zapojil se intenzivně rovněž do vizionářských, leč vždy odborných úvah o vybudování mezinárodní laboratoře na Měsíci.
Zemřel doma 9. listopadu 1981 v Boulogne-sur-Seine poblíž Paříže.
V závěru připomínky Franka Maliny nemohu neshrnout jeho zásluhy Apollinairovými verši, které praví, že:
"... někteří lidé jsou jak hory, které se z lidstva zvedají.
Ti vidí v dálce budoucnost lépe než svoji vlastní dobu
a jasněji než minulost…."
