Koryta nebo lépe řečeno stružky, která jsou na snímcích poblíž marsovského rovníku vidět, se objevují v létě a směřují dolů z kopců. Pomalu se prodlužují a postupně mizí tak, jak se planeta opět ochlazuje.
To jsou hlavní náznaky, že by mohlo jít o vodu. Fotografie však nemají dostatečné rozlišení, aby bylo možné určit, že struktura povrchu byla skutečně změněna vodou.
První snímky stružek byly pořízeny sondou Orbiter již v lednu 2011. Teprve teď však vědci dokončili spektrální analýzu (analýza odraženého světla) a zjistili v nich stopy solí, které zanechává jen voda. Objevují se vždy až v samotných korytech. V půdě zkoumaných míst předtím přítomné nejsou. Odborníci zkoumali čtyři místa poblíž rovníku planety: Hale, Palikir a Horowitzův kráter, a velký kaňon Coprates Chasma. Stopy solí nalezli všude.
Každopádně, pokud by voda na Marsu skutečně tekla, byla by to voda slaná. Laicky řečeno přímo přesolená.
Průměrná teplota na planetě je totiž 55 stupňů pod nulou a navíc atmosférický tlak na Marsu je velmi nízký. Sladká voda by se tedy ihned po objevení na povrchu vypařila (vyvařila) nebo zmrzla. Stružky se objevují vždy až (z pohledu sladké vodu - „už“) při teplotě vyšší než než -23 °C. Právě vysoký obsah soli umožňuje, aby voda byla tekutá i za těchto podmínek.
Vědci hovoří o solance, tedy roztoku, který obsahuje výrazně víc soli než voda mořská. Navíc, ve vodě není rozpuštěná nám známá kuchyňská sůl, ale pro člověka a jiné organismy toxické látky (perchloráty).
Ať už je voda na Marsu jakákoliv, pokud tam vůbec je, autoři studie jsou optimističtí: „Právě zde (v místech kde se našly ony stružky - poz. red.) bude nejlepší hledat život blízko povrchu planety,“ tvrdí Alfred McEwen, planetární geolog z Arizonské univerzity a vedoucí autor studie.
